|
|
Výskyt a druhové zastoupení řádu brouci (Coleoptera) na Mohelenské hadcové stepi
Polášková, Alexandra
Diplomová práce se zabývá problematikou, která je zaměřena na posouzení rozdílu ve výskytu bezobratlých na sledované lokalitě v České republice a zhodnocením antropogenních vlivů a vlivů prostředí na bezobratlé. V úvodu práce je uvedena charakteristika řádu brouci, přehled nejvýznamnějších zástupců zkoumaného území a stručný popis antropogenních dopadů na biodiverzitu brouků. Sledovaným územím byla Mohelenská hadcová step, která se nachází v kraji Vysočina, odkud pochází posbíraný materiál. Sběr brouků probíhal na pěti sběrných lokalitách ve vegetačním období v letech 2016 a 2017. Brouci byli determinováni a zhodnoceni na základě jednotlivých lokalit a ekologických indexů. Výsledky byly porovnávány s naší i zahraniční literaturou. V závěru práce jsou uvedeny souvislosti a možné vlivy působící na výskyt bezobratlých.
|
|
|
Růst a pohlavní dimorfismus u vybraných zástupců listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea).
Vendl, Tomáš ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Knapp, Michal (oponent) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Zlatohlávci jsou známou skupinou brouků s nápadným pohlavním dimorfismem. Přesto, na rozdíl od jiných listorohých brouků, u nich bylo studium tohoto fenoménu poměrně opomíjeno. Týká se to i pohlavního dimorfismu ve velikosti - u živočichů velmi rozšířeného jevu. Ačkoliv byly příčiny tohoto dimorfismu hojně zkoumány na ultimátní úrovni, vývojovým mechanismům je dosud porozuměno málo. Zkoumali jsme proto vývoj pohlavního dimorfismu u několika druhů zlatohlávků lišících se mírou dimorfismu ve velikosti. Zjistili jsme, že zatímco u druhů s výrazným dimorfismem se rozdíly mezi samci a samicemi začínají objevovat již v prvním instaru a dále se během vývoje zvětšují, u méně dimorfních druhů tyto rozdíly vznikají během jediného instaru. Rovněž jsme nalezli variabilitu ve způsobu, jakým dimorfismus vzniká, a to jak mezi druhy, tak mezi instary: jak různá doba vývoje, tak rychlost růstu byly odpovědné za vznik dimorfismu. Ukázali jsme ale také, že se pohlaví můžou lišit v růstové trajektorii - samci pokračují v růstu delší dobu než samice, a to i v případech, kdy celková doba trvání instaru je stejná. Chtěli jsme rovněž doplnit chybějící informace o zastoupení pohlavního dimorfismu ve velikosti u zlatohlávků. Zdá se, že přítomnost větších samců je u zlatohlávků rozšířenější než ve většině hmyzích skupin (v...
|
|
|
Evolution, biogeography and systematics of moss-inhabiting flea beetles (Coleoptera: Chrysomelidae: Galerucinae)
Damaška, Albert ; Fikáček, Martin (vedoucí práce) ; Bezděk, Jan (oponent)
Dřepčíci (Alticini) jsou vysoce diversifikovanou skupinou mandelinkovitých brouků (Chrysomelidae). Na 8 000 známých druhů v asi 560 popsaných rodech se vyskytuje po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Nejčastěji se dřepčíci živí okusem listů cévnatých rostlin, podobně jako je tomu u většiny ostatních mandelinek. Řada studií z posledních let ovšem poukázala na fakt, že na světě existuje množství různých druhů dřepčíků, kteří se živí mechem. Mechoví dřepčíci jsou zpravidla brouci velmi specializovaní a často sdílejí řadu podobných znaků, jako je například ztráta křídel, kompaktní tělesná stavba nebo více či méně paličkovitá tykadla. Jejich fylogenetická pozice však byla dosud záhadou. V této práci jsem provedl fylogenetickou analýzu 14 známých rodů dřepčíků vázaných na mech a listovou hrabanku, které jsem zahrnul do datasetu, obsahujícího řadu dalších rodů dřepčíků. K analýze jsem sekvenoval dva mitochondriální a dva jaderné geny, které byly použity v předchozích fylogenetických studiích (Ge et al. 2012; Nie et al. 2017). Navíc jsem do datasetu přidal některé rody nemechových dřepčíků z neotropické oblasti, protože předchozí studie obsahovaly hlavně rody z orientální oblasti. Přestože analýza nerozřešila nejhlubší divergence v rámci dřepčíků a fylogenetická pozice některých rodů nebyla rozřešena, ukázala...
|
|
| |
|
|
Taxonomy, phylogeny and phylogeografy of selected groups of aquatic beetles (Coleoptera: Hydrophilidae, Hydraenidae) of the Caribbean region
Deler-Hernández, Albert ; Fikáček, Martin (vedoucí práce) ; Ribera, Ignacio (oponent) ; Archangelsky, Miguel (oponent)
Tato doktorská práce je zaměřena na zástupce broučích čeledí vodomilovitých (Hydrophilidae) a vodanovitých (Hydraenidae) karibské oblasti a přilehlých oblastí. Je rozdělena do dvou částí: fylogenetické a systematické. Fylogenetická část se zaměřuje na vodomilí rody Phaenonotum a Crenitulus Velkých Antil: materiál byl nasbírán na všech čtyřech hlavních ostrovech (Kuba, Hispaniola, Jamajka, Portoriko) a analyzován na základě morfologických a molekulárních dat. Rod Phaenonotum obsahuje čtyři endemické druhy vyskytující se každý na jednom z ostrovů, z nichž ty z Kuby, Jamajky a Hispanioly jsou bezkřídlé a tvoří fylogenetickou větev, která se oddělila před ca. 46 milióny let a pravděpodobně kolonizovala karibskou oblast přes pevninský most GAARlandia. Druh endemický pro Portoriko a další dva neendemické druhy kolonizovaly karibské ostrovy přes moře během oligocénu a miocénu. Analýza rodu Crenitulus ukázala, že karibské druhy patří do dvou kládů: skupina druhů kolem C. yunque tvoří klád endemický pro Kubu a Hispaniolu, kdežto skupina druhů kolem C. suturalis je rozšířena na Velkých Antilách a v severní Americe. Podrobná revize druhové skupiny kolem C. yunque za pomocí morfologie a metod pro rozlišení druhů na základě molekulárních dat ukázala, že tato skupina obsahuje 11 druhů endemických pro jednotlivá...
|
|
|
Larvální morfologie tribu Goliathini (Coleoptera: Cetoniinae) a její využití při studiu fylogeneze zlatohlávků.
Kouklík, Ondřej ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Celosvětově je známo téměř 4000 druhů zlatohlávků, ovšem pouze u cca 200 druhů je popsáno larvální stadium. V této práci byla řešena larvální morfologie 86 druhů zlatohlávkovitých brouků v 58 rodech se zaměřením na tribus Goliathini. U 21 studovaných rodů nebyla larvální morfologie doposud studována. Celkem bylo sledováno 77 morfologických znaků na hlavě, ústním ústrojí, končetinách a hrudních a zadečkových článcích. Výsledkem byla obsáhlá morfologická matice nadále podrobená fylogenetickým analýzám, soupis morfologických znaků a jejich stavů a obsáhlá fotografická databáze jednotlivých znaků. Bylo testováno celkem pět datasetů, tři čistě morfologické (lišící se počtem zahrnutých taxonů, jeden molekulární a jeden kombinovaný. Fylogenetická analýza byla provedena metodami maximální parsimonie, maximální pravděpodobnosti a bayesiánské interference. Výsledkem bylo několik fylogenetických hypotéz skupiny Cetoniinae. Ačkoliv se nám nepodařilo získat jednoznačnou, stabilní a silně podpořenou topologii, je z výsledků jasně, že monofylie tribu Goliathini stejně jako některých dalších skupin nebyla potvrzena. Zástupci subtribu Goliathina, kam patří i notoricky známí goliáši, vyšli ve všech analýzách velmi vzdálení od zbytku tribu. Poprvé byla analyzována larvální morfologie i molekulární sekvence...
|
|
|
Potravní strategie chrobákovitých brouků (Coleoptera: Geotrupidae)
Sommer, David ; Král, David (vedoucí práce) ; Vondráček, Dominik (oponent)
Práce shrnuje dosud známé poznatky o biologii zástupců podčeledi Geotrupidae. Historické poznatky jsou zde konfrontovány s aktuálním poznáním biologie zástupců čeledi Geotrupidae. Práce je zaměřena především na potravní strategie v rámci čeledi Geotrupidae, jejich evoluční vznik, odlišnosti napříč taxony v rámci čeledi a existenci určitých trendů v rámci různých taxonů i čeledi jako celku. Srovnány jsou potravní strategie dospělců i larev, a také jaké podmínky mohou vést ke změně potravních strategií. Obecné části jsou věnovány taxonomii a fylogenezi podčeledí v rámci čeledi Geotrupidae, morfologii dospělců a larev a jejich geografickému rozšíření. V oddíle věnujícímu se biologie jednotlivých podčeledí jsou kromě potravních strategií uvedeny také habitatové nároky jednotlivých taxonů, přítomnost či absence parentální péče a poznatky o hnízdním chování jednotlivých druhů. Primární potravní strategií čeledi je koprofágie, avšak ke změně potravních strategií došlo v této čeledi několikrát nezávisle na sobě. Nebyl vysledován žádný trend v rámci čeledi. K změně potravní strategie z koprofágie na fytofágii došlo v evoluci pouze jednou a to u dospělců podčeledi Lethrinae. Obligátní i fakultativní saprofágie vznikla v evoluci této skupiny několikrát nezávisle na sobě u larev i dospělců. Klíčová slova:...
|
|
|
Výskyt a význam iridescence a UV reflektantního zbarvení u brouků (Coleoptera)
Vlach, Jan ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Pecháček, Pavel (oponent)
Bakalářská práce pojednává o výskytu a významu iridescentního a UV reflektantního zbarvení u brouků (Coleoptera). Práce je rozdělena na dvě hlavní části. První část detailně popisuje jednotlivé typy iridescentního a UV reflektantního zbarvení, zabývá se fyzikální podstatou jejich vzniku a v neposlední řadě uvádí příklady zástupců brouků, u kterých se jednotlivé typy zbarvení vyskytují. Druhá část pojednává o funkčních souvislostech iridescentního a UV reflektantního zbarvení. Funkce zbarvení je rozdělena na vizuální a nevizuální. V části zabývající se vizuální funkcí zbarvení je věnována pozornost mezidruhové a vnitrodruhové komunikaci, kdežto část věnovaná nevizuální komunikaci je zaměřena na termoregulační a mechanickou funkci zbarvení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Phylogeny and evolution of habitat preferences of the subfamilies Rygmodinae and Sphaeridiinae (Coleoptera: Hydrophilidae)
Sýkora, Vít ; Fikáček, Martin (vedoucí práce) ; Zrzavý, Jan (oponent)
Podčeledi Rygmodinae a Sphaeridiinae společně tvoří přibližně jednu třetinu současné druhové diverzity čeledi Hydrophilidae (Coleopetera: Polyphaga). Zástupci obou čeledí obývají rozličné typy vodních a terestrických prostředí zahrnující rovněž specializované habitaty jako fytotelmy, mršiny a termitiště. Doposud byly habitatové přesuny v těchto podčeledích studovány pouze s omezeným množstvím taxonů v analýzách zaměřených na celou čeleď Hydrophilidae. V této práci byly, s využitím rozsáhlejšího samplingu a bayesovských i likelihoodových metod, provedeny molekulární fylogenetická analýza a datování divergence na rodové úrovni. Dataset obsahoval 96 taxonů se sekvencemi dvou mitochondriálních a dvou jaderných genů reprezentujících všechny hlavní linie obou podčeledí. Analýza odhalila jediný přesun do terestrického prostředí ve střední juře. Původní habitat obou podčeledí a všech tribů byl tudíž rozkládající se rostlinný materiál či lesní hrabanka. Sekundární návraty do vody byly navrženy pro dvě linie Rygmodinae a několik linií tribů Coelostomatini a Megasternini. K jedinému přesunu na květy došlo v podčeledi Rygmodinae. Nezávisle na sobě došlo rovněž k jednotlivým přesunům k inkvílínímu životnímu stylu v tribech Omicrini a Megasternini. Naproti tomu k přesunu na mršiny či exkrementy došlo...
|
host ::
RSS.