|
|
Básnické psaní jako „střetávání (se)“ s českou minulostí i přítomností. Exilová básnická skladba Ivana Diviše Odchod z Čech
Flanderka, Jakub
Pro básníka, který se na základě politických okolností rozhodl emigrovat, neznamená samotný fakt odchodu do exilu pouze fyzický odchod z rodné země do jiné (cizí) země, ale také opuštění prostoru rodného jazyka. Básnická tvorba, psaná mateřským jazykem a vznikající ve vnějším exilu, se pro autora stává i prostorem vnitřního exilu, jehož prostřednictvím zůstává v intenzivním kontaktu s mateřským jazykem, resp. s rodnou řečí. Příspěvek se zaměří na básnickou skladbu Ivana Diviše Odchod z Čech, jež je koncipována jako stylizované „střetávání se“ básnického subjektu s vně-textovým světem. V tomto „střetávání se“ patří ke stěžejním tématům odchod do emigrace, život v exilu a obzvlášť silné téma pro Diviše představuje soudobé normalizační Československo – a přemítání básnického subjektu o jeho vztahu k rodné zemi. Odchod do exilu jakožto řešení mezní životní situace, kdy se jedinec dostal (již po několikáté za svůj život) do přímého „střetu“ s „velkými dějinami“, se tedy pro Ivana Diviše stal rovněž příležitostí pro přehodnocování tématu české národní identity a (mezníků) českých dějin prostřednictvím básnické tvorby.
|
|
| |
|
|
Dvě polohy pozornosti: Toyen
Koblížek, Tomáš
Studie obsahuje z jedné části interpretaci scénáře, který k filmu Toyen (režie Jan Němec, 2005) napsala Tereza Brdečková. Scénář představuje dvojí obraz pozornosti umělce – jednak jde o pozornost ke světu smyslů, jednak o pozornost "etickou". Autor se ve své interpretaci zároveň zaměřuje na okolnost, že zmíněné motivy se v textu odkrývají, pouze pokud odhlédneme od jeho narativní formy.
|
|
|
Z druhé strany Atlantiku. Witold Gombrowicz a jeho dialog s (polskou) kulturou
Kanda, Roman
Pro literární dílo Witolda Gombrowicze je charakteristická tematicko-motivická soudržnost a myšlenková soustředěnost. Celým jeho dílem proniká linie sporu mezi tvůrčí osobností (tvůrčím „já“) a omezující formou kultury (kulturním „my“), nejviditelněji především v jeho Denících (psány mezi 1953 a 1967, resp. 1969). Gombrowiczův radikální antikulturalismus, doprovázená mnoha skandály a provokacemi, je třeba vnímat jako důslednou obranu tvůrčí svobody, jeho subjektivity. Nicméně představuje rovněž alternativní pohled na kulturu odhalující její skryté aspekty (nezralost, šaškovský smích, mladost) jako specifické hodnoty.
|
host ::
RSS.