|
Antické ideály ve službách středověku
Hanzová, Barbora
Od konce 12. století roste v kazatelské praxi zájem o historii: antické hrdinské příběhy jsou užívány jako kazatelská exempla. Článek srovnává obsah, formu a funkci příběhu o lidské oběti (Tubach, F. C. Index exemplorum, n. 2745), který zpracoval Livius ve svých Dějinách a který se v 15. století uplatňuje v traktátu De quattuor virtutibus cardinalibus, ve sbírce Gesta Romanorum a Postile zderazské.
|
|
Četl Jan Neruda Staré paměti kutnohorské Jana Kořínka?
Šimek, Štěpán
Článek představuje hypotézu o existenci intertextového vztahu mezi Starými pamětmi kutnohorskými (1675) Jana Kořínka a Nerudovou povídkou Figurky (1878) z cyklu Povídek malostranských. Tato hypotéza se zakládá na nápadné podobnosti onomatopoí zachycujících slavičí zpěv v obou dílech.
|
|
Slovo se špatnou pověstí
Černá, Alena M.
Článek pojednává o českém slově „čistonosoplena“, které označuje kapesník. Obecně je toto slovo známé ze školní výuky a z internetových stránek, avšak nikdo neví, kdo je autorem tohoto slova a kdy toto slovo vzniklo.
|
|
K vývoji slovesné opozice na -ěti a -iti
Chybová, Barbora
Příspěvek se věnuje slovesným dubletám na -ěti a -iti (3. a 4. infinitivní třída), tedy deadjektivním slovesům, vyjadřujícím lexikální opozici intranzitivnosti (děj „získávání vlastnosti“, černět) a tranzitivnosti (děj „udílení vlastnosti“, černit). Tato opozice je sledována ve svém vývoji od staré češtiny po češtinu současnou, s důrazem na období češtiny doby střední.
|
| |
|
Ještě ke konkurenci předpon s-, z-, vz- ve staré a střední češtině – vyjadřování náležitého děje předponou vz-
Vajdlová, Miloslava
Na příkladu staro- a středněčeských lexikálních jednotek vzdáti, vzvésti, vzvod aj. se společným významem ,realizace nějaké činnosti žádoucím způsobem‘ autorka upozorňuje na schopnost starších vývojových fází jazyka vyjádřit žádoucí a náležitý děj za pomoci předpony vz-, vstupující tak do opozice s prefixem s- užitým ve významu ,odchýlit se od náležitého směru‘. Během dalšího vývoje se tento význam předpony vz-, úzce vázaný na středověký způsob myšlení, stává neprůhledným a některá slova jím derivovaná nabývají nové formy i významu (vzdaný – sezdaný).
|
| |
| |
| |
| |