|
|
Architekt Bernhard Grueber (1806-1882)
Laštovičková, Věra ; Vybíral, Jindřich (vedoucí práce) ; Horyna, Martin (oponent)
Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán roku 1845 do Prahy Společností vlasteneckých přátel umění, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii. Od zkušeného bavorského architekta, který pocházel z Mnichova, významného centra tehdejšího umění, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury, teprve nedávno zřízenou, a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Mnichovská romantika se měla stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Grueber měl pozvednout úroveň domácí architektury na stupeň opravdového umění. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Poslání obrodit domácí umění bylo svěřeno českým tvůrcům. Také německá romantika už nebyla shledána následováníhodná. Grueber pak navíc dráždil emoce "obrozenců" svými uměleckohistorickými spisy, kde zdůrazňuje častou závislost středověkého umění na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně však koncem 19. století mladá generace architektů ve své snaze najít pravý národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantiky. V předkládané práci jsou nejdříve naznačena ideová východiska Grueberovy tvorby v myšlení německé romantiky a vliv uměleckého školení, kterého se mu dostalo ve specifickém...
|
|
|
Vladimír Fultner ve spleti české architektury do roku 1914
Pencák, Marcel ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Vybíral, Jindřich (oponent)
Práce se zaměřuje na monografické zachycení života a díla Vladimíra Fultnera (1887-1918), jehož jméno bývá v historii české architektury opomíjeno či ponecháváno na okraji. Při podrobném výzkumu se však ukazuje, že jeho tvorba se opírala o nevšední talent, vynikala vysokou uměleckou úrovní a nespornou originalitou na podkladě soudobého architektonického vývoje. Zasluhuje tedy přehodnocení svého významu pro formování domácí modernistické tradice, přestože je soustředěna do nepatrného časového období (1908-1914) a sevřeného realizačního prostoru (Hradec Králové, Jaroměř, Praha, Kutná Hora, Brno). Fultner studoval od podzimu 1904 na české technice v Praze, ale zdejší výuka pozemního stavitelství pod vedením Josefa Schulze a Jana Kouly byla pokrokovými tvůrci považována za zpátečnickou. Pod vlivem agilních spolužáků (P. Janák, J. Chochol, V. Hofman, E. Králík, O. Novotný ad.) se zapojil do činnosti obrodného studentského Spolku posluchačů architektury. Od roku 1906 se řádnému studiu na této škole nevěnoval a vzdělával se zřejmě v okruhu žáků a ateliérových zaměstnanců Jana Kotěry. Stejně jako jeho vrstevníci dostal Fultner možnost pracovat na drobných zakázkách pro výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze v roce 1908, kdy také navázal podnětnou spolupráci s Otakarem Španielem. Krátce po dvacátém roce...
|
|
|
Architekt Bernhard Grueber (1806-1882)
Laštovičková, Věra ; Vybíral, Jindřich (vedoucí práce) ; Horyna, Martin (oponent)
Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán roku 1845 do Prahy Společností vlasteneckých přátel umění, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii. Od zkušeného bavorského architekta, který pocházel z Mnichova, významného centra tehdejšího umění, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury, teprve nedávno zřízenou, a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Mnichovská romantika se měla stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Grueber měl pozvednout úroveň domácí architektury na stupeň opravdového umění. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Poslání obrodit domácí umění bylo svěřeno českým tvůrcům. Také německá romantika už nebyla shledána následováníhodná. Grueber pak navíc dráždil emoce "obrozenců" svými uměleckohistorickými spisy, kde zdůrazňuje častou závislost středověkého umění na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně však koncem 19. století mladá generace architektů ve své snaze najít pravý národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantiky. V předkládané práci jsou nejdříve naznačena ideová východiska Grueberovy tvorby v myšlení německé romantiky a vliv uměleckého školení, kterého se mu dostalo ve specifickém...
|
|
|
Architekt Bernhard Grueber (1806-1882)
Laštovičková, Věra ; Horyna, Martin (oponent) ; Vybíral, Jindřich (vedoucí práce)
Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán roku 1845 do Prahy Společností vlasteneckých přátel umění, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii. Od zkušeného bavorského architekta, který pocházel z Mnichova, významného centra tehdejšího umění, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury, teprve nedávno zřízenou, a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Mnichovská romantika se měla stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Grueber měl pozvednout úroveň domácí architektury na stupeň opravdového umění. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Poslání obrodit domácí umění bylo svěřeno českým tvůrcům. Také německá romantika už nebyla shledána následováníhodná. Grueber pak navíc dráždil emoce "obrozenců" svými uměleckohistorickými spisy, kde zdůrazňuje častou závislost středověkého umění na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně však koncem 19. století mladá generace architektů ve své snaze najít pravý národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantiky. V předkládané práci jsou nejdříve naznačena ideová východiska Grueberovy tvorby v myšlení německé romantiky a vliv uměleckého školení, kterého se mu dostalo ve specifickém...
|
host ::
RSS.