|
| |
|
| |
|
|
Kulturní politika USA a SSSR po druhé světové válce
Vorlová, Tereza ; Reiman, Michal (vedoucí práce) ; Vykoukal, Jiří (oponent)
Po druhé světové válce Spojené státy a Sovětský svaz měly téměř opačné modely kulturní politiky, o osm let později uprostřed studené války si jejich kulturní politiky byly tak blízko, jak bylo vůbec možné. Kulturní politika se změnila, tato práce analyzuje kvalitu a směr této změny. K tomuto účelu používá koncept "demonstrativní" kulturní politiky Raymonda Williamse. V Sovětském svazu po válce ideologické kampaně změnily charakter sovětské kulturní politiky v tom smyslu, že trestem již nebyl rozsudek smrti. Cílem těchto kampaní se stalo definovat, ja by nová sovětská kultura měla vypadat. Tato politika se však neodehrávala v praktické, ale spíše v rétorické rovině. Konečným cílem nebylo ovlivnit kulturu, ale spíše ukázat, jak by měla a neměla vypadat. V kulturní politice převážila její demonstrativní složkou. Ve Spojených státech Výbor pro neamerickou činnost zaútočil na nejvýznamnější a nejviditelnější centrum americké kultury - Hollywood. Ani v tomto případě účelem této politiky nebylo vyvíjet skutečný vliv na kulturu, ale spíše zdůraznit, že existují takové jevy jako "neamerická" kultura. V americkém případě tato politika byla ještě více "demonstrativní", než v Sovětském svazu, jednoduše proto, že HUAC neměl žádné skutečné pravomoci v oblasti kulturní politiky. Práce dochází k závěru, že na počátku...
|
|
| |
|
|
Kulturní politika USA a SSSR po druhé světové válce
Vorlová, Tereza ; Reiman, Michal (vedoucí práce) ; Litera, Bohuslav (oponent)
Diplomová práce " Kulturní politika USA a SSSR po druhé světové válce " mapuje poválečný vývoj politiky daných států v oblasti kultury. Práce nejprve shrnuje historický přístup obou států ke kultuře a vysvětluje jejich odlišné modely kulturní politiky. Následuje analýza poválečné politiky vůči kulturní sféře, z níž vyplývají její hlavní trendy. Z jejich komparace pak vyplývá, do jaké míry jsou tyto trendy v obou zemích analogické. Důraz je ale kladen nejen na identifikaci hlavních shod, ale i nejdůležitějších rozdílů. Cílem práce je pak nabídnout teoretický a metodologický základ, na němž je možné odlišné modely kulturní politiky srovnat. Práce představuje koncept demonstrativní kulturní politiky Raymonda Williamse, jehož aplikace na situaci v obou supervelmocích na prahu studené války umožňuje takové srovnání kulturní politiky, které může vysvětlit míru podobnosti v událostech v kulturní politice v prvním poválečném desetiletí.
|
host ::
RSS.