|
|
DŮM NA HRANĚ - Valašské Meziříčí, ulice Sokolská
Trenz, Miloš ; Müller, Zdeněk (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Město Valašské Meziříčí leží v podhůří Moravskoslezských Beskyd, což mu dává specifický architektonický ráz. V jeho urbanistické struktuře jsou patrné historické kořeny, sahající do středověku. Jádro města je vymezeno třemi liniemi – řekou Bečvou, a dvěma důležitými dopravními tepnami, které odkazují na historické souvislosti. Centrum je svým charakterem přímo v kontrastu s okolní, převážně obytnou zástavbou. Dochází tedy k prostorovému konfliktu, který definuje hranici mezi městem a bydlením, hranici mezi „starým a novým“, nebo „velkým a malým“. Na této hranici leží i parcela určená pro návrh. Struktura historického jádra se vůči okolí vymezuje tím, že orientuje veškeré veřejné prostory, hlavní fasády a prvky městského parteru směrem k hlavnímu náměstí. Naopak na druhou stranu se postupně rozsypává. Tento fakt ničí historickou vazbu související s hradbami, které dříve jednoznačně ukončily centrum a umožnily mu tak uchovat si městský, osobitý charakter. Po vybudování gigantických staveb v okolí získává myšlenka „vymezení se“ a uzavření centra opět smysl. Na základě této úvahy je koncipován i návrh. Objekt vyplňuje prostor v jižní části bývalého hradebního okruhu a uzavírá osu, vedoucí pryč z hlavního náměstí. Toto gesto uzavření zdůrazňuje význam historických vazeb a centrální charakter struktury jádra města. Neklade si ambici stát se cílovým bodem, pouze usměrňuje způsob vnímání města, orientuje obyvatele k jeho významnějším prostorům a zamezuje prolínání centra a periferie. Zalomením fasády otočené k centru je stanoven nový pohledový cíl, kterým je výrazný strom ležící v průsečíku okružní ulice vnitřního okruhu bývalých hradeb a pěší komunikace směřující z periferie do centra. Zde je také vymezen nový městský prostor podpořený výškovou gradací hmoty objektu. Nově vzniklá linie tak propojuje centrum s periferií. Nahrazuje původní podchod a dává tak důstojnější možnost vstupu do města, než z podzemí. Objekt má tvar uzavřeného bloku - vymezuje celou parcelu, čímž reflektuje potřebu vybudovat přes celou její plochu podzemní garáže. Nevzniká tak urbanistické klišé a to co je nad terénem odpovídá tomu, co je pod ním. Celý objem je hmotově a provozně rozdělen do tří částí, které ve vazbě na okolí a význam jejich funkce postupně graduje. Touto gradací je dosaženo rozbití velikého objemu a současně naplnění hygienických požadavků. Jednotlivé hmoty od sebe odděluje ortogonální systém komunikačních os tvořený krytými pavlačemi, které se přes celou výšku propisují i na fasádách.
|
|
| |
|
|
DŮM NA HRANĚ - Valašské Meziříčí, ulice Sokolská
Trenz, Miloš ; Müller, Zdeněk (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Město Valašské Meziříčí leží v podhůří Moravskoslezských Beskyd, což mu dává specifický architektonický ráz. V jeho urbanistické struktuře jsou patrné historické kořeny, sahající do středověku. Jádro města je vymezeno třemi liniemi – řekou Bečvou, a dvěma důležitými dopravními tepnami, které odkazují na historické souvislosti. Centrum je svým charakterem přímo v kontrastu s okolní, převážně obytnou zástavbou. Dochází tedy k prostorovému konfliktu, který definuje hranici mezi městem a bydlením, hranici mezi „starým a novým“, nebo „velkým a malým“. Na této hranici leží i parcela určená pro návrh. Struktura historického jádra se vůči okolí vymezuje tím, že orientuje veškeré veřejné prostory, hlavní fasády a prvky městského parteru směrem k hlavnímu náměstí. Naopak na druhou stranu se postupně rozsypává. Tento fakt ničí historickou vazbu související s hradbami, které dříve jednoznačně ukončily centrum a umožnily mu tak uchovat si městský, osobitý charakter. Po vybudování gigantických staveb v okolí získává myšlenka „vymezení se“ a uzavření centra opět smysl. Na základě této úvahy je koncipován i návrh. Objekt vyplňuje prostor v jižní části bývalého hradebního okruhu a uzavírá osu, vedoucí pryč z hlavního náměstí. Toto gesto uzavření zdůrazňuje význam historických vazeb a centrální charakter struktury jádra města. Neklade si ambici stát se cílovým bodem, pouze usměrňuje způsob vnímání města, orientuje obyvatele k jeho významnějším prostorům a zamezuje prolínání centra a periferie. Zalomením fasády otočené k centru je stanoven nový pohledový cíl, kterým je výrazný strom ležící v průsečíku okružní ulice vnitřního okruhu bývalých hradeb a pěší komunikace směřující z periferie do centra. Zde je také vymezen nový městský prostor podpořený výškovou gradací hmoty objektu. Nově vzniklá linie tak propojuje centrum s periferií. Nahrazuje původní podchod a dává tak důstojnější možnost vstupu do města, než z podzemí. Objekt má tvar uzavřeného bloku - vymezuje celou parcelu, čímž reflektuje potřebu vybudovat přes celou její plochu podzemní garáže. Nevzniká tak urbanistické klišé a to co je nad terénem odpovídá tomu, co je pod ním. Celý objem je hmotově a provozně rozdělen do tří částí, které ve vazbě na okolí a význam jejich funkce postupně graduje. Touto gradací je dosaženo rozbití velikého objemu a současně naplnění hygienických požadavků. Jednotlivé hmoty od sebe odděluje ortogonální systém komunikačních os tvořený krytými pavlačemi, které se přes celou výšku propisují i na fasádách.
|
|
| |
host ::
RSS.