|
|
Contribution to study of rivalry between definite article and demonstrative adjective
Berthótyová, Júlia ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce) ; Štichauer, Jaroslav (oponent)
Předkládaná teoretická práce se zabývá problematikou konkurence mezi dvěma typy determinantů ve francouzštině: určitým členem a ukazovacím determinantem. Jejím cílem je shrnout dosavadní příspěvky a představit různé možnosti uchopení této otázky. První kapitola pojednává o nominální determinaci obecně - definujeme v ní základní pojmy i způsob jejich použití v této práci. Stručný nástin vybraných klasifikací determinantů ukazuje, že vztah mezi určitým členem a ukazovacím determinantem může být různý. Mají ale stejnou distribuci, což nám dovoluje mluvit o konkurenci mezi těmito dvěma determinanty. Také zvažujeme, zda určitý člen není přímo zahrnut v ukazovacím determinantu, tuto možnost však následně zamítáme. Ve druhé kapitole hledáme zmínky o konkurenci v několika (jedenácti) francouzských gramatikách. Vycházíme z popisu forem a použití obou determinantů a také z explicitních popisů konkurence. Zatímco výčet forem je ve všech gramatikách prakticky identický, u popisů použití tomu tak není. V závěrečné části proto uvádíme shrnutí toho, co nám analýza gramatik přinesla. Především jsme zjistili, že autoři problematice konkurence nevěnují větší pozornost. Nicméně bližší pohled na použití obou determinantů ukazuje, že můžeme vytvořit dvě široké kategorie užití, ve kterých si určitý člen a ukazovací determinant...
|
|
|
K problematice polovětných struktur v portugalštině
Ambrosová, Anna ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce) ; Jindrová, Jaroslava (oponent)
Tato diplomová práce si dala za cíl prozkoumat problematiku portugalských redukovaných vět. Chtěla představit životnost daného tématu v každodenních promluvách Portugalců. Rozdělili jsme práci na dvě velké kapitoly. V první jsme začali výchozím bodem, a to prozkoumáním teoretických poznatků na základě vlastní četby a studia autorky této práce. Dále jsme podali ucelený přehled slovesných tvarů, které se vyskytují v portugalských redukovaných větách, jak se v tomto postavení chovají a co v tomkterém případě vyjadřují.
|
|
|
Nový pohled na kategorii slovesného vidu v češtině
Mjachký, Juraj ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce) ; Štichauer, Jaroslav (oponent)
Tato práce má dva cíle. Jedním z nich, jak už sám název napovídá, je představit nový pohled na problematiku slovesného aspektu v češtině. Tím druhým je nabídnout takový přístup, který vychází z popisů aspektuální problematiky v jazycích jako je angličtina, francouzština aj. Zastavme se nejdříve u druhého bodu. V historii české aspektologie bezpochyby nalezneme badatele, kteří se zabývali aspektem v češtině i v cizích jazycích, např. germánských či románských, a kteří tuto oblast v jednotlivých jazycích srovnávali (ze začátku 2. pol. 20. století např. I. Poldauf, dnes např. M. Sládková). V drtivé většině ovšem závěry takovýchto zkoumání vedly k podtržení exkluzivity českého (slovanského) slovesného aspektu ve vztahu k neslovanským jazykům.1 Jistě, skutečnost, že český (slovanský) mluvčí disponuje dvěma (i třemi) podobami jednoho slovesa tam, kde mluvčí jiných jazyků má k dispozici jen jeden tvar, je flagrantní. Odkud jednoduchý závěr, že v češtině (slovanských jazycích) rozdílnost ve formě poukazuje na existenci rozdílu v konceptuální rovině, zatímco jediný slovesný tvar v neslovanských jazycích signalizuje nerozrůzněnost konceptu.
|
|
|
Syntactic variation of direct interrogatives in spoken French
Huková, Ľubomíra ; Pravdová, Marie (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent)
Diplomová práca predstavuje problematiku syntaktickej variácie priamych interogatív v hovorenej francúzštine. Skladá sa z dvoch častí: teoretickej a praktickej. Teoretická časť obsahuje tri hlavné kapitoly. V prvej sme sa snažili priblížit hovorený jazyk na základe jeho vlastností. Zamerali sme sa na rozdiely medzi písomnou a hovorenou francúzštinou, a taktiež sa venovali problematike « chýb» a odklonu od normy v hovorenom jazyku. Definovali sme typické znaky produkcie hovoreného slova vo francúzštine a ukázali najpoužívanejší spasob transkripcie. Taktiež sme spomenuli najznámejšie práce a publikácie skúmajúce hovorenú francúzštinu. Keďže na pozorovanie konkrétneho jazykového javu v prejave hovoriaceho je potrebné prihliadať aj na extemé faktory, ktoré mažu použitie danej formy v hovorenom jazyku ovplyvniť, v druhej kapitole sme predstavili jazykovednú disciplínu sociolingvistiku. Jej súčasťou je aj takzvaná variačná lingvistika, ktorá sa zaoberá skúmaním jazykových variácií razneho charakteru. Definovali sme základné pojmy ako « variation », « variante » a « variable linguistique». Postupne sme sa dostali k priamym otázkam, ktoré sú vo francúzštine, či už písomnej alebo hovorenej, predmetom variability. V tretej kapitole sme na základe gramatík definovali opytovaciu vetu a predstavili základné typy...
|
|
|
Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska
Hricsina, Jan ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent) ; Černý, Jiří (oponent)
Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém.V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence.Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny).V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...
|
|
|
Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska
Hricsina, Jan ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent) ; Černý, Jiří (oponent)
Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém. V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence. Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny). V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...
|
|
|
Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska
Hricsina, Jan ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent) ; Černý, Jiří (oponent)
Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém. V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence. Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny). V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...
|
|
|
Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska
Hricsina, Jan ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Tláskal, Jaromír (oponent) ; Černý, Jiří (oponent)
Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém.V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence.Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny).V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...
|
|
|
Nový pohled na kategorii slovesného vidu v češtině
Mjachký, Juraj ; Štichauer, Jaroslav (oponent) ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce)
Tato práce má dva cíle. Jedním z nich, jak už sám název napovídá, je představit nový pohled na problematiku slovesného aspektu v češtině. Tím druhým je nabídnout takový přístup, který vychází z popisů aspektuální problematiky v jazycích jako je angličtina, francouzština aj. Zastavme se nejdříve u druhého bodu. V historii české aspektologie bezpochyby nalezneme badatele, kteří se zabývali aspektem v češtině i v cizích jazycích, např. germánských či románských, a kteří tuto oblast v jednotlivých jazycích srovnávali (ze začátku 2. pol. 20. století např. I. Poldauf, dnes např. M. Sládková). V drtivé většině ovšem závěry takovýchto zkoumání vedly k podtržení exkluzivity českého (slovanského) slovesného aspektu ve vztahu k neslovanským jazykům.1 Jistě, skutečnost, že český (slovanský) mluvčí disponuje dvěma (i třemi) podobami jednoho slovesa tam, kde mluvčí jiných jazyků má k dispozici jen jeden tvar, je flagrantní. Odkud jednoduchý závěr, že v češtině (slovanských jazycích) rozdílnost ve formě poukazuje na existenci rozdílu v konceptuální rovině, zatímco jediný slovesný tvar v neslovanských jazycích signalizuje nerozrůzněnost konceptu.
|
|
|
Contribution to study of rivalry between definite article and demonstrative adjective
Berthótyová, Júlia ; Štichauer, Jaroslav (oponent) ; Tláskal, Jaromír (vedoucí práce)
Předkládaná teoretická práce se zabývá problematikou konkurence mezi dvěma typy determinantů ve francouzštině: určitým členem a ukazovacím determinantem. Jejím cílem je shrnout dosavadní příspěvky a představit různé možnosti uchopení této otázky. První kapitola pojednává o nominální determinaci obecně - definujeme v ní základní pojmy i způsob jejich použití v této práci. Stručný nástin vybraných klasifikací determinantů ukazuje, že vztah mezi určitým členem a ukazovacím determinantem může být různý. Mají ale stejnou distribuci, což nám dovoluje mluvit o konkurenci mezi těmito dvěma determinanty. Také zvažujeme, zda určitý člen není přímo zahrnut v ukazovacím determinantu, tuto možnost však následně zamítáme. Ve druhé kapitole hledáme zmínky o konkurenci v několika (jedenácti) francouzských gramatikách. Vycházíme z popisu forem a použití obou determinantů a také z explicitních popisů konkurence. Zatímco výčet forem je ve všech gramatikách prakticky identický, u popisů použití tomu tak není. V závěrečné části proto uvádíme shrnutí toho, co nám analýza gramatik přinesla. Především jsme zjistili, že autoři problematice konkurence nevěnují větší pozornost. Nicméně bližší pohled na použití obou determinantů ukazuje, že můžeme vytvořit dvě široké kategorie užití, ve kterých si určitý člen a ukazovací determinant...
|
host ::
RSS.