|
|
Self, Speech and Agency: Emerson, Melville and Bartleby - Beyond Pragmatism and Performativity
Maderová, Blanka ; Robbins, David Lee (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent) ; Stock, Richard Thomas (oponent)
Blanka Maderová: Řeč, Já a Jednání: Emerson, Melville a Bartleby mimo Pragmatismus a Performativitu Abstrakt Dizertace se soustředí na Melvillovy postavy jako je Písař Bartleby, které jsou výzvou pro americký Emersonovský vitalismus, rétoričnost a performativitu. Melvilovo ticho, deaktivace, narušení diskurzu stálo už v Melvillově době v opozici k americkým mýtům úspěchu, síly vůle a soběstačnosti. Možnosti Melvillových "antihrdinů" útočí na rétorickou sílu, performanci a jednotu izolovaného já, které je v těchto mýtech reprezentováno. Zatímco Emersonovo rané dílo se týká předevěím spolehnutí se na síly "zhůry" (platonismus) a "zdola" (gnoze), které ale často nelze odlišit, jazyk Emersonova pozdního díla na mnoha úrovních rezonuje s dílem pozdního Melvilla. Dynamický vztah mezi Melvillem a Emersonem podle mého názoru utváří už od Mellvilova revivalu ve dvacátých letech dvacátého století americkou kulturu a debaty o ustavování subjektivity, problémy jednání a performativity. Ačkoli je Emerson často představován jako "krásný nepřítel" Melvilla, snažím se zde ukázat, že se oba zabývají stejnými tématy - zvláště otázkami moci, řeči, vůle, ticha, protestu proti otcovským autoritám - a oba zdůrazňují potencialitu. V poslední době se o postavu Bartlebyho rozhořel nový, intenzivní zájem. Můžeme ho podle mého názoru...
|
|
|
The Puzzle Novel
Stock, Richard Thomas ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Peprník, Michal (oponent) ; Miller, J. Hillis (oponent)
Tato disertační práce vychází z tvrzení, že studie románu nevyužila pojmenování jedinečných charakteristik románu ze strany myslitelů počátkem dvacátého století. Mým konkrétním úkolem u sestavovaného románu je v jistém smyslu pouhé určení příkladu typu studie, jenž považuji za nezbytný pro další porozumění jak románu, tak příběhu. Snahu naratologie ve dvacátém století chápu jako nutný projekt, který však svých cílů nakonec nedosáhl. Teorie románu se mezitím ve třicátých letech dvacátého století jevila být v lepší pozici pro dosažení užitečné kritiky, ale od té doby nezaznamenala žádný svůj vliv na oblast bádání, jenž mít měla. Disertační práce proto pojednává o různých filozofických pracích, zejména od autorů Gillese Deleuzeho a Maurice Blanchota. Jako sestavované romány jsou v práci podrobně rozebírány tři romány a přestože byly vybrány záměrně, nepředstavují žádný ucelený celek: dílo Ulysses (1922) od Jamese Joyce, které nazývám prvním sestavovaným románem ve smyslu této studie; Gravity's Rainbow (1973) od Thomasa Pynchona, přední postmoderní román a rovněž příklad extrémního sestavovaného románu; a Prisoner's Dilemma (1988) od Richarda Powerse, sestavovaný román ukazující opravdové možnosti románové formy. Účelem této studie není dospět k absolutním závěrům románů, na které se zaměřuje nebo žánru, jenž...
|
host ::
RSS.