|
|
Pokus o typologii literárního motivu dvojníka
Sekal, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Stromšík, Jiří (oponent)
Práce se pokouší vypracovat jednotnou typologii aplikovatelnou na literární motiv dvojníka v celém jeho rozsahu, tedy od jednoduchých komedií s podobnými sourozenci až po příběhy, jejichž námětem je rozštěpení lidské psychiky, vztah člověka a jeho zrcadlového či malovaného obrazu a podobně. Je rozdělena na dvě základní části. V první části, poté, co byl čtenář krátce seznámen s pojetím a členěním tohoto motivu u některých starších autorů (O. Fischer, E. Frenzelová), autor představuje členění vlastní, ve kterém jádrem dvojnického motivu je situace záměny identit či důležitých vlastností určitého subjektu. Zatímco pro již zmíněné starší autory je důležitým prvkem členění spíše forma dvojnictví, t.j. např. dvojnictví na základě rodové příbuznosti oproti dvojnictví získanému třeba kouzlem, staví tato práce spíše na intenci dvojnictví, tedy například dvojnictví za účelem podvodu či hry, ať už je získáno jakýmkoli způsobem. Typologie vycházející v zásadě ze sémiologického pojetí znaku, pracuje s řadou nových, či nově užitých termínů a usiluje o komplexní a vnitřně provázaný systém. Jednotlivé termíny jsou ilustrovány příkladovými texty, z velké části krátkými anekdotami. Už při jejich rozboru se ale objevuje nesnadnost, ba nemožnost jednoznačně interpretovat i poměrně důležité prvky těchto stručných příběhů....
|
|
|
Pokus o typologii literárního motivu dvojníka
Sekal, Ondřej ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce)
Práce se pokouší vypracovat jednotnou typologii aplikovatelnou na literární motiv dvojníka v celém jeho rozsahu, tedy od jednoduchých komedií s podobnými sourozenci až po příběhy, jejichž námětem je rozštěpení lidské psychiky, vztah člověka a jeho zrcadlového či malovaného obrazu a podobně. Je rozdělena na dvě základní části. V první části, poté, co byl čtenář krátce seznámen s pojetím a členěním tohoto motivu u některých starších autorů (O. Fischer, E. Frenzelová), autor představuje členění vlastní, ve kterém jádrem dvojnického motivu je situace záměny identit či důležitých vlastností určitého subjektu. Zatímco pro již zmíněné starší autory je důležitým prvkem členění spíše forma dvojnictví, t.j. např. dvojnictví na základě rodové příbuznosti oproti dvojnictví získanému třeba kouzlem, staví tato práce spíše na intenci dvojnictví, tedy například dvojnictví za účelem podvodu či hry, ať už je získáno jakýmkoli způsobem. Typologie vycházející v zásadě ze sémiologického pojetí znaku, pracuje s řadou nových, či nově užitých termínů a usiluje o komplexní a vnitřně provázaný systém. Jednotlivé termíny jsou ilustrovány příkladovými texty, z velké části krátkými anekdotami. Už při jejich rozboru se ale objevuje nesnadnost, ba nemožnost jednoznačně interpretovat i poměrně důležité prvky těchto stručných příběhů....
|
host ::
RSS.