|
|
Cyclophosphamide effects on hematopoiesis
Renešová, Nicol ; Šefc, Luděk (vedoucí práce) ; Klevstigová, Martina (oponent)
Cyklofosfamid je alkylační činidlo vyrobené v šedesátých letech minulého století za účelem použití v protirakovinné terapii. Od svého uvedení manifestoval široké spektrum účinků. Velkou pozornost si zaslouží zejména účinky, které cyklofosfamid má na krvetvorbu, jež je lokalizována v dřeni stehenních a dalších kostí. Krvetvorba je složitý proces, jehož výzkum se odehrává už řadu desetiletí. Čím více je toho známo o takzvaných nikách okupovaných hematopoetickými kmenovými buňkami, jakožto i o jejich životním cyklu, tím snadněji se dá vyvíjet účinná terapie proti malignitám, což ve výsledku vede i k navýšení počtu přeživších pacientů. Dopad cyklofosfamidu na krvetvorbu se dá shrnout třemi hlavními pojmy: myeloablace a myelosuprese, imunosuprese, mobilizace hematopoetických kmenových buněk do periferní krve. Imunosuprese je dosaženo systematickou deplecí progenitorových buněk diferencujících se do bílých krvinek. Navozená neutropenie a lymfopenie umožňují zmírnění (i když většinou nikoliv vyléčení) autoimunitních chorob a zabránění odmítnutí štěpu po allotransplantaci. Mobilizace, proces opačný k takzvanému "homingu" krvetvorných kmenových buněk, se zdá být závislou především na eliminaci buněčné adheze (CRXCR4/SDF-1; VCAM-1/VLA-4) prostřednictvím proteáz vyloučených do prostředí niky po vystavení cyklofosfamidu.
|
|
|
Effect of the pretransplantation conditioning on the effectiveness of bone marrow transplantation in a mouse model
Renešová, Nicol ; Šefc, Luděk (vedoucí práce) ; Průcha, Miroslav (oponent)
Hematologické malignity patří mezi jedny z nejčastěji se vyskytujících typů rakovinných onemocnění. Při jejich léčbě se často využívá léčebných protokolů zahrnujících předtransplantační přípravu pacienta kombinací cytostatik a ionizujícího záření, po které následuje transplantace zdravých dárcovských krvetvorných kmenových buněk. Jednou z nejobvyklejších používaných kombinací je ošetření alkylačním činidlem cyklofosfamidem a celotělovým ozářením. V této studii jsme použili kongenní myší kmeny Ly5.1 a Ly5.2, které exprimují různé varianty CD45 antigenu, ke zhodnocení efektu různých časových intervalů mezi cyklofosfamidem a ozářením na přihojování krvetvorných kmenových buněk a jejich schopnost obnovit krvetvorbu. Pro toto stanovení byla použita kompetitivní repopulační studie. Výsledky ukazují, že míra přihojení a obnovení krvetvorby se mohou významně lišit v závislosti na zvoleném intervalu mezi cyklofosfamidem a ozářením. Shromážděná data navíc ukazují, že pacienti s hematologickými malignitami by mohli vykazovat lepší léčebné výsledky, zejména pokud by interval mezi cyklofosfamidem a ozářením před transplantací byl sedm dní, protože jejich vlastní kmenové buňky by byly nejméně kompetitivní. Klíčová slova: Cyklofosfamid, hematopoietické kmenové buňky, chimérizmus, ionizující záření, transplantace...
|
|
|
Cyclophosphamide effects on hematopoiesis
Renešová, Nicol ; Šefc, Luděk (vedoucí práce) ; Klevstigová, Martina (oponent)
Cyklofosfamid je alkylační činidlo vyrobené v šedesátých letech minulého století za účelem použití v protirakovinné terapii. Od svého uvedení manifestoval široké spektrum účinků. Velkou pozornost si zaslouží zejména účinky, které cyklofosfamid má na krvetvorbu, jež je lokalizována v dřeni stehenních a dalších kostí. Krvetvorba je složitý proces, jehož výzkum se odehrává už řadu desetiletí. Čím více je toho známo o takzvaných nikách okupovaných hematopoetickými kmenovými buňkami, jakožto i o jejich životním cyklu, tím snadněji se dá vyvíjet účinná terapie proti malignitám, což ve výsledku vede i k navýšení počtu přeživších pacientů. Dopad cyklofosfamidu na krvetvorbu se dá shrnout třemi hlavními pojmy: myeloablace a myelosuprese, imunosuprese, mobilizace hematopoetických kmenových buněk do periferní krve. Imunosuprese je dosaženo systematickou deplecí progenitorových buněk diferencujících se do bílých krvinek. Navozená neutropenie a lymfopenie umožňují zmírnění (i když většinou nikoliv vyléčení) autoimunitních chorob a zabránění odmítnutí štěpu po allotransplantaci. Mobilizace, proces opačný k takzvanému "homingu" krvetvorných kmenových buněk, se zdá být závislou především na eliminaci buněčné adheze (CRXCR4/SDF-1; VCAM-1/VLA-4) prostřednictvím proteáz vyloučených do prostředí niky po vystavení cyklofosfamidu.
|
host ::
RSS.