|
|
Principy ochrany životního prostředí a jejich uplatňování v mezinárodním, evropském komunitárním a českém právu
Ptáková, Kateřina ; Franková, Martina (vedoucí práce) ; Žákovská, Karolina (oponent)
ZÁVĚR: Právo životního prostředí není typickým příkladem právního odvětví, které se dlouhodobě formuje v úzkém sepětí s určitým územím a vyvíjí se v daném historickém kontextu s vazbou na určitou tradici. Římské právo, které je základním pilířem kontinentální tradice, definuje pojem právo jako "ars aequi et boni" - umění spravedlivého a dobrého. Sledujeme-li vývoj práva životního prostředí od jeho počátků (70. léta 20. století) až do současnosti, musíme připustit, že daleko více než uměním spravedlivého je "uměním nutného". Životní prostředí poskytuje člověku příležitost jak k fyzickému, tak k intelektuálnímu, morálnímu či sociálnímu růstu, je esenciálním předpokladem tělesného i duševního zdraví člověka a užívání základních lidských práv, včetně samotného práva na život. Kritický stav životního prostředí však nedává na výběr. Je-li vztah člověka a životního prostředí destruktivní pro oba účastníky tohoto vztahu, je nutné chování, jež je jeho obsahem, regulovat, podřídit je určitému normativnímu systému. Jedním z nejúčinnějších prostředků regulace, který dosud nejvíce odolává změně diskurzu, vyvolané postmoderními vlivy, je právo. Právo je definováno jako soubor pravidel, jímž společnost upravuje chování svých členů. V soudobé teorii práva se k otázce, co obsahuje tento soubor pravidel, přistupuje...
|
|
|
Principy ochrany životního prostředí a jejich uplatňování v mezinárodním, evropském komunitárním a českém právu
Ptáková, Kateřina ; Žákovská, Karolina (oponent) ; Franková, Martina (vedoucí práce)
ZÁVĚR: Právo životního prostředí není typickým příkladem právního odvětví, které se dlouhodobě formuje v úzkém sepětí s určitým územím a vyvíjí se v daném historickém kontextu s vazbou na určitou tradici. Římské právo, které je základním pilířem kontinentální tradice, definuje pojem právo jako "ars aequi et boni" - umění spravedlivého a dobrého. Sledujeme-li vývoj práva životního prostředí od jeho počátků (70. léta 20. století) až do současnosti, musíme připustit, že daleko více než uměním spravedlivého je "uměním nutného". Životní prostředí poskytuje člověku příležitost jak k fyzickému, tak k intelektuálnímu, morálnímu či sociálnímu růstu, je esenciálním předpokladem tělesného i duševního zdraví člověka a užívání základních lidských práv, včetně samotného práva na život. Kritický stav životního prostředí však nedává na výběr. Je-li vztah člověka a životního prostředí destruktivní pro oba účastníky tohoto vztahu, je nutné chování, jež je jeho obsahem, regulovat, podřídit je určitému normativnímu systému. Jedním z nejúčinnějších prostředků regulace, který dosud nejvíce odolává změně diskurzu, vyvolané postmoderními vlivy, je právo. Právo je definováno jako soubor pravidel, jímž společnost upravuje chování svých členů. V soudobé teorii práva se k otázce, co obsahuje tento soubor pravidel, přistupuje...
|
host ::
RSS.