|
|
Institucionální rozhodčí řízení
Pressburgerová, Lucia ; Růžička, Květoslav (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
54 ZÁVĚR Cílem této práce bylo přiblížit rozhodčí řízení, které představuje ve srovnání s řízením soudním, díky řadě svých výhod, jeho významnou alternativu a současně v souvislosti s liberální úpravou rozhodčího řízení v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, roste oblíbenost tohoto způsobu řešení sporů i v České republice. Ačkoliv neexistují přesné statistické údaje, lze uvést jeden příklad za všechny. Zatímco roční počet sporů projednávaných v rámci AAA činil v r. 2006 okolo 600, je toto číslo obdobné počtu sporů v současnosti každoročně řešených u RS. Rostoucí počet případů řešených před rozhodčími soudy a přibývající počet příznivců tohoto způsobu řešení sporů zároveň vzbuzuje zájem a diskuse nad teoretickými koncepcemi, na kterých tento druh řízení stojí. Ani mezi českými autory nepanuje v této oblasti shoda, přesto většina z nich vyjádřila nesouhlasný postoj s usnesením Ústavního soudu týkajícího se právní povahy rozhodčího řízení. Chtěla bych však poznamenat, že přestože s názorem Ústavního soudu vyjádřeným v jeho usnesení sp. Zn. IV. ÚS 174/02 taky nesouhlasím, považuji za důležitější skutečnost, že Ústavní soud odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodčím nálezům, a nezpochybňuje tak jejich závaznost, než způsob a odůvodnění kterým tak činí. Ve své práci...
|
|
|
Mezinárodní obchodní arbitráž na počátku třetího tisíciletí
Pressburgerová, Lucia ; Růžička, Květoslav (vedoucí práce) ; Brodec, Jan (oponent)
128 Abstrakt Práce je rozdělena do devíti kapitol, z nichž každá se zabývá různými aspekty rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení je definováno jako právem upravený způsob řešení sporů mimo soudy obecné, kdy strany sporu dohodly, že věc předloží k projednání a rozhodnutí jedné nebo více osobám (rozhodci, nebo rozhodčímu senátu), a že tím projevily souhlas být takovým rozhodnutím vázány. Je to způsob urovnávání sporu, při kterém třetí strana případ projedná a vydá rozhodnutí, které bude pro obě strany sporu právně závazné. Rozhodčí řízení v České republice se řídí zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZRŘ"), který je z velké části založen na stejných principech jako UNCITRAL Model Law. ZRŘ se aplikuje jak na vnitrostátní, tak i na mezinárodní arbitráž konající se na území České republiky. V souladu se ZRŘ rozhodčí nález může být přezkoumán pouze jinými rozhodci, pokud si tak smluvní strany v rozhodčí smlouvě ujednají. Z důvodů vážných právních vad, ZRŘ umožňuje stranám, aby usilovaly o rozhodnutí soudu, kterým bude takový rozhodčí nález zrušen. V České republice se strany mohou rozhodnout, zda se jejich záležitost projedná a rozhodne v řízení před (trvalou) rozhodčí institucí nebo v řízení ad hoc. Stálý rozhodčí soud může být založen pouze...
|
|
|
Institucionální rozhodčí řízení
Pressburgerová, Lucia ; Dobiáš, Petr (oponent) ; Růžička, Květoslav (vedoucí práce)
54 ZÁVĚR Cílem této práce bylo přiblížit rozhodčí řízení, které představuje ve srovnání s řízením soudním, díky řadě svých výhod, jeho významnou alternativu a současně v souvislosti s liberální úpravou rozhodčího řízení v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, roste oblíbenost tohoto způsobu řešení sporů i v České republice. Ačkoliv neexistují přesné statistické údaje, lze uvést jeden příklad za všechny. Zatímco roční počet sporů projednávaných v rámci AAA činil v r. 2006 okolo 600, je toto číslo obdobné počtu sporů v současnosti každoročně řešených u RS. Rostoucí počet případů řešených před rozhodčími soudy a přibývající počet příznivců tohoto způsobu řešení sporů zároveň vzbuzuje zájem a diskuse nad teoretickými koncepcemi, na kterých tento druh řízení stojí. Ani mezi českými autory nepanuje v této oblasti shoda, přesto většina z nich vyjádřila nesouhlasný postoj s usnesením Ústavního soudu týkajícího se právní povahy rozhodčího řízení. Chtěla bych však poznamenat, že přestože s názorem Ústavního soudu vyjádřeným v jeho usnesení sp. Zn. IV. ÚS 174/02 taky nesouhlasím, považuji za důležitější skutečnost, že Ústavní soud odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodčím nálezům, a nezpochybňuje tak jejich závaznost, než způsob a odůvodnění kterým tak činí. Ve své práci...
|
host ::
RSS.