|
|
Péče o oikos: dům v dějinách myšlení
Průka, Miloslav ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Semrádová, Ilona (oponent) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
Dům byl odnepaměti nejdůležitějšim mistem lidského pobýváni. V domě, povětšinou jednom a témž, člověk po celé věky přicházel na svět a zde také umiral. Dům obepínal celý lidský život od jeho prvopočátku až do smrti, byl kolébkou či lůnem života člověka i jeho posledním útočištěm. Dům propojoval oblast nejniternějšiho zázemí i toho, co je za-zemi. A naopak člověk, který nepatřil "k žádnému domu", byl ne nadarmo po dlouhá staletí považován za člověka "bez existence". Dům stál vždy na počátku cesty lidského života. Bez domu, byť by to byla třeba jeskyně či jesle vyryté do skály, do něhož je, řečeno s Bachelardem, člověk ponejprv položen jako do dobrobytu a vlídnosti prvotně spjaté s bytim,1 by nebylo možné vyjit ani na "nezodpověditelnou" cestu Posledního odkud-kam, cestu vědoucího nevěděni, cestu, jež je u Patočky onou starosti, péči o duši, T % ýuxf)? ém^eXeloQai.2 U brány či na prahu domu se tak setkával a dodnes setkává člověk a svět. Dům hostil nesčetné způsoby tohoto setkáváni a v přepestrých obrazech, symbolech, prožitcích a Pojetích domu se zrcadli celé nesmírné úsili a rozpětí lidského zabydlováni, počínaje domem jako "středem světa" a místem posvátnosti par excellence, těžištěm vybaveným nezměrným potenciálem k propojeni vnitřního a vnějšího světa, a domem v jeho - zdánlivě - zcela desakralizované...
|
host ::
RSS.