Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Satira v klasické arabské poezii
Pletichová, Anna ; Ondráš, František (vedoucí práce) ; Oliverius, Jaroslav (oponent)
Resumé Satirická poezie zastává v klasické arabské literatuře velice významné místo. Poezie byla v předislámské a raně islámské společnosti velice ceněna a brána de facto jako jediný projev krásné literatury. Na rozdíl od prózy, která se omezovala spíše na folklorní a naučnou oblast, jí tak Arabové považovali za pravý umělecký výraz a jejímu autorovi, básníku, přikládali tradičně významnou společenskou funkci. Satira se v arabském prostředí vyvinula nejpravděpodobněji z kleteb a nadávek tradičních šamanů, kāhinů, a protože víra v sílu slova byla ve zdejší společnosti hluboce zakořeněná, těšila se tradičně hluboké vážnosti. Spolu s vývojem společnosti po vzniku islámu se změnila i úloha satirické poezie. Ze své původní funkce zastrašování a hrozeb nepříteli se z ní stal prostředek obživy básníků, politické propagandy a zábavy společnosti. Satirická poezie se stala svébytným uměleckým žánrem. Tato diplomová práce pojednává o vzniku a vývoji satirické poezie od doby předislámské až do jejího vrcholu za vlády umajjovské dynastie a zaměřuje se na její literární i společenskou funkci. Zvýšená pozornost je zde věnována nejvýznamnějším umajjovským satirickým básníkům - al- Achtalovi, al-Farazdaqovi a Džarīrovi. Výklad o jejich životě a tvorbě ilustrují překlady básnických ukázek, které vždy doprovází interpretace a...
Satira v klasické arabské poezii
Pletichová, Anna ; Ondráš, František (vedoucí práce) ; Oliverius, Jaroslav (oponent)
Resumé Satirická poezie zastává v klasické arabské literatuře velice významné místo. Poezie byla v předislámské a raně islámské společnosti velice ceněna a brána de facto jako jediný projev krásné literatury. Na rozdíl od prózy, která se omezovala spíše na folklorní a naučnou oblast, jí tak Arabové považovali za pravý umělecký výraz a jejímu autorovi, básníku, přikládali tradičně významnou společenskou funkci. Satira se v arabském prostředí vyvinula nejpravděpodobněji z kleteb a nadávek tradičních šamanů, kāhinů, a protože víra v sílu slova byla ve zdejší společnosti hluboce zakořeněná, těšila se tradičně hluboké vážnosti. Spolu s vývojem společnosti po vzniku islámu se změnila i úloha satirické poezie. Ze své původní funkce zastrašování a hrozeb nepříteli se z ní stal prostředek obživy básníků, politické propagandy a zábavy společnosti. Satirická poezie se stala svébytným uměleckým žánrem. Tato diplomová práce pojednává o vzniku a vývoji satirické poezie od doby předislámské až do jejího vrcholu za vlády umajjovské dynastie a zaměřuje se na její literární i společenskou funkci. Zvýšená pozornost je zde věnována nejvýznamnějším umajjovským satirickým básníkům - al- Achtalovi, al-Farazdaqovi a Džarīrovi. Výklad o jejich životě a tvorbě ilustrují překlady básnických ukázek, které vždy doprovází interpretace a...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.