|
|
Biologie a ekologická dynamika baltských fukusových beltů
Kivader, Martin ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Chaluhy rodu Fucus jsou klíčovými druhy jinak druhově chudého Baltského moře, v němž vytváří porosty zvané belty. Rozšíření druhů rodu Fucus je limitováno sníženou salinitou brakické vody, na niž se baltské populace dokázaly adaptovat. Rod Fucus je znám svou vysokou fenotypovou plasticitou a absencí pevných reprodukčních bariér, což komplikuje studium jeho recentní radiace. K recentní speciaci baltského endemického F. radicans došlo z lokálně adaptovaných populací F. vesiculosus zřejmě dvakrát nezávisle na sobě před 2 500-400 lety. Baltské moře je největší brakický ekosystém. Je charakterizováno výrazným gradientem salinity v rozmezí od 1,2 do 30,2 ‰. Vlévá se do něj přes 200 řek a k výměně vody s oceánem dochází pouze přes systém mělkých Dánských úžin. Od 70. let 20. století byl pozorován ústup i lokální extinkce fukusových beltů v důsledku eutrofizace Baltského moře. Kvůli dlouhé době zdržení vody se živiny se v baltské vodě kumulují. V reakci na zhoršující se situaci byla roku 1974 spolu s ustanovením Helsinské komise podepsána mezinárodní úmluva o ochraně oblasti Baltského moře. Ústup fukusových beltů však nadále pokračuje a schopnost přirozené obnovy je limitovaná. Zvýšenou sedimentací způsobenou eutrofizací na mnoha lokalitách došlo ke ztrátě substrátu a kolonizaci oportunistickými vláknitými...
|
|
|
Fenotypová plasticita a morfogeneze desmídií (krásivky, Desmidiales, Zygnematophyceae)
Figallová, Klára ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Ráček, Jan (oponent)
Krásivky neboli desmídie jsou zelené streptofytní řasy klasifikované do řádu Desmidiales. Buňky desmídií se vyznačují přítomností zrcadlově symetrických, ornamentovaných semicel spojených plazmatickým můstkem, tzv. isthmem. Tato skupina organismů se vyznačuje vcelku úzkou ekologickou specificitou, tudíž na změny okolních podmínek často reagují modifikacemi svých morfologických charakteristik. Schopnost organismu vykazovat několik rozličných fenotypů v závislosti na transformacích okolního prostředí se nazývá fenotypová plasticita. Tato vlastnost je předmětem morfometrických studií, jež fenotypovým změnám krásivek udávají konkrétnější charakter. Díky schopnosti viditelně reagovat na změny externích podmínek je v desmídiích spatřován potenciál praktického využití v roli bioindikátorů.
|
|
|
Zelené cenobiální řasy čeledi Hydrodictyaceae, jejich fenotypová plasticita a využití v ekologii a paleoekologii
Zavadilová, Kateřina ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Knotek, Petr (oponent)
Řasy z čeledi Hydrodictyaceae upoutávají naší pozornost díky jejich neobvyklému vzhledu. Čeleď Hydrodictyaceae patří do řádu Sphaeropleales ve třídě Chlorophyceae. Do této čeledi se řadí cenobiální, tradičně nazývaný rod Pediastrum, který se však v nedávné době rozpadl do více rodů kvůli fylogenetickým analýzám. Typicky se vyskytují v eutrofních řekách, jezerech a rybnících. Tvoří charakteristická oválná cenobia, která svým vzhledem mohou připomínat hvězdy. Jejich tvar a velikost může být ovlivňován faktory prostředí, jako jsou pH nebo živiny. Nápomocná může být i geometrická morfometrika při zjišťování morfologické variability nebo při upřesňování fylogenetického stromu. Vnější vrstva bunečné stěny obsahuje polymer algenan. Jelikož je algenan odolný proti kyselinám, schránky buněčných stěn se zachovávají v sedimentu. Zbytky buněčných stěn jsou nalézány zejména v třetihorních sladkovodních sedimentech a jejich výskyt slouží převážně jako indikátor eutrofních podmínek, například v souvislosti antropogenní eutrofizací jezer. Schránky by se také mohly využít k paleolimnologickým rekonstrukcím. Cílem této práce je představit studie ohledně jejich ekologie, morfologie, a s tím související fenotypovou plasticitu, a studie ohledně jejich paleobiologického významu.
|
|
|
Ekologická a taxonomická struktura subaerických nárostů zelených řas na jehlicích nahosemenných dřevin
Zelená, Radka ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Aero-terestrické řasy tvoří zřetelné biofilmy na různých přírodních i člověkem vytvořených površích. Jejich taxonomická diverzita je značná, ale dosud zřejmě ne zcela prostudovaná, i když se jí v poslední době věnuje zvýšená pozornost. Studium diverzity těchto řas je ztíženo morfologickou podobností zástupců nejběžnější třídy Trebouxiophyceae, kteří nejčastěji tvoří kokální stélky. Proto se ke studiu těchto zástupců velmi často volí molekulárně genetické metody. Kromě druhové diverzity je studována i ekologie těchto řasových společenstev, jejich prostorová diverzita, sezonalita. Ve své práci jsem se zaměřila na dva aspekty mikrobiálních biofilmů rostoucích na jehlicích tisu červeného. V první studii jsem hodnotila množství řas vyskytujících se v biofilmech na jehlicích v rámci pražského městského ekosystému v souvislosti s kvalitou ovzduší. Jde o první studii takového typu v malém měřítku, přičemž se ukázalo, že by tyto biofilmy mohly sloužit jako bioindikátory kvality ovzduší v městských oblastech, reflektující různé koncentrace oxidů dusíku a polétavého prachu. Ve své druhé studii jsem zkoumala taxonomickou diverzitu těchto biofilmů ve dvou evropských regionech. Doposud totiž nevznikla taxonomická studie řas z tohoto specifického habitatu. Zaznamenali jsme poměrně veliké množství řasových taxonů...
|
|
| |
|
|
"Plant hunting" (lov rostlin) v kontextu vědy, kultury a mentality 19. a počátku 20. století
Kocurek, Jakub ; Hermann, Tomáš (vedoucí práce) ; Neustupa, Jiří (oponent) ; Stibral, Karel (oponent)
Práce se zabývá fenoménem "plant-huntingu" a "plant-hunterů" (tzv. lovu a lovců rostlin) charakteristickým zejména pro Viktoriánskou a meziválečnou Británii. Tento fenomén definuji, personálně vymezuji a zasazuji do času a prostoru. Následně se jej pokouším vysvětlit. Zaměřuji se především na otázky, proč fenomén vznikl v dané době a místě, proč a zda vůbec zanikl a zda byl eventuálně něčím substituován a čím. Ptám se, co existence tohoto fenoménu vypovídá o lidském vztahu k rostlinám a živému světu jako takovému. Fenomén se při tom pokouším nahlédnout prostřednictvím rostliny představující objekty zájmu, tj. úlovky "plant-hunterů." Právě ty považuji za klíč k pochopení fenoménu. Proto se snažím ukázat, co je odlišuje od ostatních rostlin. Konfrontuji tyto rostliny s výsledky recentních výzkumů fytofilie a se schématy v obecnější lidské percepci přírodního světa. Dále se pro ně pokouším nalézt vhodné funkčně typologické pojmenování a zařadit je do teoretického výkladového rámce. Celý fenomén nahlížím v kontextu dobové vědy, technologie, politiky a společnosti.
|
|
|
Quantitative shape analysis of diatom frustules: asymmetry, allometry and morphospace structure
Woodard, Kateřina ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Kleisner, Karel (oponent) ; Lenarczyk, Joanna (oponent)
Tato práce je zaměřena na geometricko morfometrický výzkum alometrické a asymetrické variability ve tvaru frustul raphidních penátních rozsivek. Dřívější studie zabývající se výzkumem rozsivek mnohokrát zaznamenaly vztah tvarové variability a zmenšování frustul v průběhu vegetativního cyklu. Formální kvantitativní analýza těchto patrností se ovšem v literatuře vyskytuje jen poměrně vzácně. Ve své dizertaci jsem použila semilandmarkovou geometrickou morfometriku obrysů frustul pro analýzy morfologických fenoménů alometrie, symetrie a asymetrických odchylek spojených s redukcí jejich velikosti v průběhu mitotické fáze životního cyklu. Provedené analýzy ukázaly, že morfologická alometrie představuje dominantí část tvarové variability u několika studovaných navikuloidních rodů jako je Luticola poulickovae, Navicula cryptocephala a Sellaphora pupula. Tvarové změny v průběhu velikostní redukce u těchto taxonů zahrnovaly simultánní zvýšení cirkularity obrysů valv a disparity mezi buňkami. Dynamika asymetrie valv ovšem nebyla s velikostními změnami korelovaná. Morfometrické analýzy druhu Luticola poulickovae ovšem ukázaly, že jejich frustuly vykazovaly také subtilní ale signifikantní stranově orientovanou asymetrii valvárních obrysů, která souvisí s pozicí primární a sekundární strany valv. Výrazné...
|
|
|
Detekce nízkých chronických koncentrací olova (Pb) pomocí změn ve struktuře morfologické plasticity experimentálních kultur krásivek
Pilíková, Alena ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Olovo je pro organismy čistě toxicky působící těžký kov, který nemá žádnou známou biologickou funkci. Běžně je vázán v minerálech v zemské kůře a není tak pro organismy dostupný. Sekundárně se ale do prostředí dostává postupným uvolňováním ze sedimentu, kam se dostal v minulosti v souvislosti s historickým působením člověka hlavně v období po průmyslové revoluci. Za určitých podmínek, především v prostředí s nízkým pH, se pak stává ve vodních ekosystémech pro organismy dostupným. Zelené řasy patřící k rodu Desmidiales se ukazují být k přítomnosti olova v prostředí citlivější než jiné organismy. Mohou reagovat již při nižších koncentracích, nicméně toxicita se často projevuje především na změnách v morfogenezi, a nikoli na životaschopnosti buněk. Na základě předešlé studie s druhem Micrasterias compareana jsem zjišťovala, jak se budou na gradientu nízkých chronických koncentracích olova chovat další vybrané druhy této fylogenetické skupiny. Zvolila jsem Micrasterias radians a Euastrum humerosum jako fylogeneticky bližší a vzdálenější druh. Testovala jsem citlivost a charakter změn v morfologii a souvislost mezi koncentrací a celkovou plasticitou populace pomocí metod biologické analýzy tvaru (geometrické morfometriky). Zajímalo mě, zda by některý z vybraných druhů mohl být vhodným bioindikátorem...
|
|
| |
|
|
Šíře niky eukaryotického mořského fytoplanktonu s ohledem na současnou a budoucí změnu klimatu.
Junková, Natálie ; Kulichová, Jana (vedoucí práce) ; Neustupa, Jiří (oponent)
Tato práce popisuje koncept šíře niky fotoautotrofních protist a pokouší se nás seznámit se základními pojmy, s nimiž se při studiu ekologické niky můžeme setkat. Rešerše objasňuje, co je to nika a její složky fundamentální a realizovaná nika a představuje některé příklady organismů, které jsou specializované nebo naopak generalistické. Na rozsivkách, obrněnkách a Haptofytech práce popisuje, jaký na ně mohou mít dopad klimatické změny. Jelikož se prostředí neustále mění, je velmi složité předpovědět, jak spolu budou generalisté a specialisté v budoucnu koexistovat. Práce představuje některé z hlavních metod užívaných při měření šíře ekologické niky protist, kterými můžou být metody MaxEnt, ONE a nejčastěji zmiňovaná metoda OMI (outlying mean index), která je v práci popsaná podrobněji. Vzhledem k zaměření práce na fotoautotrofní mořský plankton jsou nejčastěji zmiňovanými organismy rozsivky, obrněnky a Haptofyta. Závěrem shrnuji hlavní faktory oceánů, na které by mohly mít vliv klimatické změny a těmi jsou především pH, teplota, salinita či množství dostupných živin (uhlík, dusík, fosfor, křemík a železo).
|
host ::
RSS.