|
|
Kabalistické zdroje ve filosofii Giovanni Pica della Mirandola
Herůfek, Jan ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Tématem předložené disertace je renesanční humanista Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), zvaný princeps concordiae (kníže svornosti). Svou pozornost jsem soustředil především na aplikaci prvků židovské mystiky v Picově filosofickém korpusu. Vycházím z jedné jeho zakázané a v konečném důsledku odsouzené heretické teze: "Žádná věda nás více neujišťuje o Kristově božství než magie a kabala." Pico tuto tezi posléze obhajoval v pátém oddílu Apologie, O přirozené magii a křesťanské kabale. O něco později se kníže svornosti vrátil ke stejnému tématu, nejprve v nedokončeném spise Commento, posléze v pozdních dílech Expositiones in psalmos a konečně ve spise Heptaplus. V první kapitole "Picova cesta k židovské mystice" začleňuji Pica do historického kontextu. Důraz kladu jednak na jeho formační cestu za filosofickým poznáním, jednak na Picovo využití filosofických a teologických znalostí v poměrně ambiciózním, ale ne příliš úspěšném projektu v podobě Devíti set tezí. Krach disputace a následné odsouzení tezí se mi stalo příležitostí k rozvinutí teze o magii a kabale ve dvou následujících tématických částech. Kapitola "Pico a magie" je věnována konceptu magie a nekromantie. Je však nutno podotknout, že Pico nikdy a nikde neuvažoval pouze o magii, ale vždy ji uváděl do vztahu s astrologií či kabalou. Jestliže v...
|
|
| |
|
| |
|
|
Proměny pojetí genu v první polovině 20. století
Hájková, Jana ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Vondrejs, Vladimír (oponent) ; Šimůnek, Michal (oponent)
Předložená disertační práce ukazuje různá pojetí genu od vzniku genetiky roku 1900 do poloviny 50. let 20. století. Těžiště jejího zájmu spočívá ve 40. letech a v první polovině 50. let. Hlavním zdrojem informací byly dobové odborné články, v nichž se autorka snažila podchytit jak obecně přijímaný náhled na gen a genové působení, tak představy, které se sice bezprostředně neprosadily, nicméně které se v pozdější době směřující k molekulární genetice mohly stát pro svoji "neortodoxnost" inspirativními. Práce dokumentuje mj. hledání souvislostí mezi geny a enzymy a úvahy o dělitelnosti genu. Obzvlášť významnou roli připisuje jevům, které poukázaly na význam uspořádání genů, případně jejich částí (poziční efekt, pseudoalelismus, subgenová hypotéza). V Goldschmidtově výkladu pseudoalelismu nachází myšlenku, že podstatou genu je jeho pozice, a vidí v ní prvopočátek "digitálního" smýšlení o genu, které je vlastní vznikající molekulární genetice. Disertace věnuje pozornost také "analogovému" uvažování o genech, které zohledňovalo tvarovost molekul a které v očích rané molekulární genetiky představovalo slepou uličku. Práce do značné míry potvrzuje Kuhnovu představu o vývoji vědeckého oboru. Nalézá ustanovení paradigmatu (znovuobjevení a ocenění Mendelova díla), klasickou genetiku první třetiny 20. století...
|
|
|
Kabalistické zdroje ve filosofii Giovanni Pica della Mirandola
Herůfek, Jan ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hladký, Vojtěch (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Tématem předložené disertace je renesanční humanista Giovanni Pico della Mirandola (1463-1494), zvaný princeps concordiae (kníže svornosti). Svou pozornost jsem soustředil především na aplikaci prvků židovské mystiky v Picově filosofickém korpusu. Vycházím z jedné jeho zakázané a v konečném důsledku odsouzené heretické teze: "Žádná věda nás více neujišťuje o Kristově božství než magie a kabala." Pico tuto tezi posléze obhajoval v pátém oddílu Apologie, O přirozené magii a křesťanské kabale. O něco později se kníže svornosti vrátil ke stejnému tématu, nejprve v nedokončeném spise Commento, posléze v pozdních dílech Expositiones in psalmos a konečně ve spise Heptaplus. V první kapitole "Picova cesta k židovské mystice" začleňuji Pica do historického kontextu. Důraz kladu jednak na jeho formační cestu za filosofickým poznáním, jednak na Picovo využití filosofických a teologických znalostí v poměrně ambiciózním, ale ne příliš úspěšném projektu v podobě Devíti set tezí. Krach disputace a následné odsouzení tezí se mi stalo příležitostí k rozvinutí teze o magii a kabale ve dvou následujících tématických částech. Kapitola "Pico a magie" je věnována konceptu magie a nekromantie. Je však nutno podotknout, že Pico nikdy a nikde neuvažoval pouze o magii, ale vždy ji uváděl do vztahu s astrologií či kabalou. Jestliže v...
|
|
|
Diferenciace bakteriálních kolonií Serratia marcescens
Schmoranz, Michal ; Neubauer, Zdeněk (vedoucí práce) ; Cvrčková, Fatima (oponent)
We explain the typical shape and appearance of bacterial monocolonies grown on rich medias as an active effort of cooperating individuals. This puts each colony into the light of biological aesthetics and shows it as a unique piece of art. We understand the appearance of colonies as a manifestation of the most general dimension of Life, enabled by domestification and relaxing of the stress of natural selection. That is, what allows the colonies to experiment in their morfogeny and to resign on the functional morfogenesis. When kept in convenient conditions, aerobic bacteria tend to build complex colonies with strain specific patterns. The colonies are suprisingly well organised considering that they are built by more than 10 000 times smaller primitive unicellular organisms. In microbiology the colour and shape pattern of the colonies used to be called "the secondary metabolism". Nowadays we consider them to be an effect of the efficient microbial communication and we know, that bacteria have utilized for communication hundreds of different biochemical messages. However, we still do not understand the relevance or the aim of the formation of the colonies and their pattern. Moreover, we are also able to detect a complicated intercolonial behaviour including in some cases cooperation, agressiveness...
|
host ::
RSS.