|
|
Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna
Mucala, Václav ; Šamánek, Jan (vedoucí práce) ; Grznár, Miroslav (oponent)
Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.
|
|
|
Identita, čas a právo
Mucala, Václav ; Agha, Petr (vedoucí práce) ; Kosek, Jan (oponent)
Otázka, času je otázkou epistemologickou. Jako taková má svůj vztah k právu, jeho založení a způsobu poznávání. Poznávajícím subjektem může být člověk. Spolu s Georgem Herbertem Meadem pak lze hovořit o křížení časových perspektiv a zaujímání postoje tzv. generalizovaných druhých v procesu tvorby institucí a k nim vztažených identit. O jednu úroveň abstrakce výš můžeme za poznávající subjekt pokládat samotný proces funkcionálně diferencované komunikace. Spolu s Niklasem Luhmannem je pak nutno pojímat právo jako epistemický subjekt a identity jakožto psychické systémy vnímat s relevancí k právu jako jím tvořené sémantické artefakty. Hovořit lze nově spíše o identitě práva založené na operacionální uzavřenosti, tj. nepřekročitelností systémově zakládající diference systém/prostředí, která má svůj vlastní systémově relevantní čas a dynamiku. Diplomová práce se ve druhé části věnuje v současnosti populárnímu konceptu zrychlování společnosti. Ve vztahu k první, teoretické části, pak následuje logiku rušení latencí a prostorů intersubjektivit jako ohrožení demokracie. Důvěra a silná občanská společnost přispívá jednak ke snižování transakčních nákladů tržní společnosti, jednak k demokracii, která zpětně tvoří prostředí důvěry. Je-li demokracie pojímána jako dialog, při němž dochází k defuturizaci...
|
|
|
Legitimizace práva v pojetí Jűrgena Habermase a Niklase Luhmanna
Mucala, Václav ; Šamánek, Jan (vedoucí práce) ; Grznár, Miroslav (oponent)
Předmětem této práce je srovnání sociologických teorií Niklase Luhmanna a Jürgena Habermase, specificky ve vztahu k právu a především způsobu, jakým dostává ve společnosti svého ospravedlnění. Základní odlišnost obou přístupů vyplývá z rozdílného systémového pohledu. Jürgen Habermas si ponechává koncept otevřeného systému, což ho vede k úsilí o vysvětlení práva především jako institucionalizace komunikativní racionality v rámci žitého světa. Niklas Luhmann naopak přechází k uzavřenému systému a charakterizuje právo jako instituci, která žije svým vlastním životem a je vůči sociálnímu okolí normativně uzavřena. Srovnání na ose legitimity práva se v této práci též dotýká vztahu obou teoretických konceptů k právnímu positivismu a přirozenoprávním teoriím. Sociologie práva Jürgena Habermase má blíže k přirozenoprávní teorii a autopoietické právo v podání Niklase Luhmanna má blíže k právnímu positivismu. Oba autoři mají výrazně odlišný přístup k problému racionalizace práva, ale oba překládají procedurální koncept jeho legitimizace. V této práci je navíc ukázáno, že Jürgen Habermas se ve svém pojetí práva později přiblížil k Luhmannovým konceptům, což naznačuje, že s jistou dávkou tolerance je možné najít společnou řeč obou teorií.
|
host ::
RSS.