|
|
Výskyt fibrilace síní jako rizikového faktoru u nemocných po oběhové zástavě pro fibrilaci komor
Šmíd, Jiří ; Vančura, Vlastimil (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Skalická, Hana (oponent)
Fibrilace síní je nejčastější arytmií vyskytující se v dospělé populaci a náhlé srdeční úmrtí patří mezi nejčastěji se vyskytující příčinu kardiovaskulárního úmrtí, na kterém se podílí až z 50%. V řadě studií byla sledována spojitost mezi fibrilací síní a dalšími onemocněními srdce včetně náhlého srdečního úmrtí. V populaci narůstá prevalence i incidence fibrilace síní a je spojována s vyšší morbiditou i mortalitou nemocných. Patofyziologické mechanismy u fibrilace síní jsou velmi komplexní a jsou propojeny s řadou dalších onemocnění, s nimiž mohou mít částečně společný základ a mohou se navzájem ovlivňovat. Vyšší výskyt fibrilace síní je popisován zejména u pacientů s ICHS, srdečním selháním, arteriální hypertenzí. Zvýšená mortalita či vyšší výskyt komorových arytmií včetně fibrilace komor jsou popsány i v pracích u nositelů ICD, ale i v běžné populaci, kde byla fibrilace síní prokázána jako nezávislý rizikový faktor spojený až s 3násobným rizikem fibrilační zástavy oběhu. Tato práce se snaží přinést ucelený obraz vztahu fibrilace síní a náhlého srdečního úmrtí. Přináší informace o základní anatomii, fyziologii elektrické aktivity srdce, epidemiologii výskytu a patofyziologii fibrilace síní a komorových arytmií. Cílem této práce bylo zanalyzovat výskyt fibrilace síní jako rizikového faktoru u...
|
|
|
Metabolické a genetické faktory cévního stárnutí
Gelžinský, Július ; Mayer, Otto (vedoucí práce) ; Petrák, Ondřej (oponent) ; Wohlfahrt, Peter (oponent)
Tepenný systém je systémem trubic, který vede krev. Jeho stárnutí vede ke dvěma patologiím: ateroskleróze a arterioskleróze - tuhnutí tepenné stěny. Tyto patologie spolu můžou koexistovat a interferovat, liší se však svojí patogenezí, lokalitou, rozsahem a konsekvencemi. Progresivní ztráta elasticity stěny velkých arterií vede k jejich tuhnutí a je přirozenou součástí stárnutí tepenného systému. Tuhnutí centrálních tepen je kromě jiného zodpovědné za řadu věkově podmíněných projevů, jako je vzestup centrálního systolického tlaku, či vznik izolované systolické hypertenze ve stáří. Klinicky se tepenná tuhost centrálních tepen může měřit jako rychlost šíření aortální pulzové vlny. Tu jsme v současnosti schopni kvantifikovat kromě jiného pomocí aplanační tonometrie. Existují bohaté důkazy, že rychlost aortální pulzové vlny představuje nezávislý prediktor kardiovaskulární morbidity a mortality. Nejdůležitějším mechanismem v progresi tepenného tuhnutí je mechanické opotřebování elastinových vláken, které vede k jejich frakturám, fragmentaci a ztenčování. Kromě mechanické komponenty může být rychlost tuhnutí akcelerována řadou dalších mechanismů, jako je například depozice různých substancí v cévní stěně (vápník, produkty pokročilé glykace, atd.), metabolický obrat klíčových extracelulárních komponent...
|
|
|
Úroveň sekundární prevence a prognóza pacientů po ischemické cévní mozkové příhodě
Vaněk, Jiří ; Mayer, Otto (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Vítovec, Jiří (oponent)
ÚROVEŇ SEKUNDÁRNÍ PREVENCE A PROGNÓZA PACIENTŮ PO ISCHEMICKÉ CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ MUDR. JIŘÍ VANĚK ABSTRAKT Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) je jednou z nejčastějších příčin invalidity a mortality v celosvětovém měřítku a sekundární prevence, která je postavená na obdobných základech jako u ischemické choroby srdeční (ICHS), dokáže být účinným nástrojem vedoucím ke snížení rekurence iCMP i celkové mortality. Zatímco v sekundární prevenci ICHS je již delší dobu stanoven pevný systém dispenzarizace pacienta s důrazem na komplexní ovlivnění rizikových faktorů, v oblasti sekundární prevence iCMP není adekvátní péče zatím plně implementována do reálné praxe. Cílem naší práce bylo komplexní zhodnocení současného stavu sekundární prevence u pacientů po iCMP, její srovnání s populací s ICHS a analýza některých nekonvenčních rizikových faktorů. V českém souboru mezinárodních multicentrických průzkumů projektu EUROASPIRE Stroke Modul či Stroke Survey zahrnujících pacienty po iCMP vyšetřené v roce 2007 až 2013 jsme zjistili, že v iniciální fázi došlo k významnému zvýšení podílu pacientů, kteří byli přijati ke specializované neurologické léčbě na iktovou jednotku, včetně zvýšení počtu podání systémové fibrinolýzy. V sekundární péči však není situace zdaleka tak příznivá. Kontrola hypertenze, jednoho z...
|
|
|
Vliv silymarinu, naringinu a resveratrolu na jaterní poškození vyvolané vybranými xenobiotiky
Kovaříková, Pavla ; Eybl, Vladislav (vedoucí práce) ; Anzenbacherová, Eva (oponent) ; Mayer, Otto (oponent)
Játra jsou hlavním orgánem metabolismu většiny exogenních látek. Biotransformací xenobiotik vznikají nejen biologicky neaktivní metabolity, ale též reaktivní produkty, které mohou vést k poškození buněčných struktur a následně celého orgánu. V patologii toxického či polékového poškození jater hraje významnou roli také oxidační stres. Endogenní či exogenní antioxidanty pomáhají udržovat rovnováhu mezi vznikem a odstraňováním reaktivních kyslíkových forem a tak zamezují oxidačnímu stresu. V akutních pokusech na potkanech jsme sledovali účinky premedikace přírodních antioxidantů silymarinu (SIL), naringinu (NAR), resveratrolu (RES) a syntetického chelátoru deferipronu (L1) na poškození jater vyvolané paracetamolem (APAP), thioacetamidem (TAA) a tamoxifenem (TAM). Ke stanovení míry poškození jater jsme zvolili měření parametrů oxidačního stresu v jaterních homogenátech: hladina peroxidace lipidů (LP), koncentrace redukovaného glutathionu (GSH), aktivity antioxidačních enzymů glutathion peroxidázy (GPx) a katalázy (CAT), v některých případech byl měřen obsah železa v játrech. Dále byly stanoveny aktivity jaterních enzymů v séru: alanin aminotransferáza (ALT), aspartát aminotransferáza (AST), glutamát dehydrogenáza (GLDH). Z hlediska oxidačního stavu se v toxickém poškození jater nejlépe uplatnil...
|
|
|
Účinky vybraných přírodních látek na antioxidační systém organismu
Hodková, Anna ; Eybl, Vladislav (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Anzenbacherová, Eva (oponent)
Souhrn doktorské disertační práce s názvem: ÚČINKY VYBRANÝCH PŘÍRODNÍCH LÁTEK NA ANTIOXIDAČNÍ SYSTÉM ORGANISMU Vypracovala: Mgr. Anna Hodková Ústav farmakologie a toxikologie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze Plzeň 2016 Cílem této práce bylo porovnání účinku vybraných přírodních látek na antioxidační obranný systém organismu za srovnatelných podmínek se zvláštním zaměřením na ovlivnění aktivity selenoenzymů thioredoxin reduktasy (TrxR-1) a glutathion peroxidasy (GPx-1). Pokusy byly prováděny na potkanech (kmen Wistar, samci). Ve všech pokusech byla odebírána játra, v některých i ledviny. Z odebraných orgánů byly vytvořeny tkáňové homogenáty a v nich byla následně stanovována aktivita TrxR-1 a GPx-1, glutathion reduktasy (GR), katalasy (CAT) a superoxid dismutasy (SOD) a hladina redukovaného glutathionu (GSH) a peroxidace lipidů (LP). Prokázali jsme významný vliv vybraných přírodních látek na redox-systém včetně ovlivnění selenoenzymů thioredoxin reduktasy a glutathion peroxidasy. Největší vliv na aktivitu selenoenzymů thioredoxin reduktasy a glutathion peroxidasy měl oleuropein (OLEU) a hydroxytyrosol (HT). V jaterní tkáni potkana došlo po podání těchto látek k výraznému snížení aktivity u obou uvedených enzymů, ve tkáni ledvin došlo pouze ke snížení aktivity glutathion peroxidasy....
|
|
|
Zánětlivé a fibrózní postižení myokardu
Šedivý, Jakub ; Hromádka, Milan (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Pařenica, Jiří (oponent)
1 Téma: Zánětlivé a fibrózní poškození myokardu MUDr. Jakub Šedivý, Kardiologické oddělení FN Plzeň Úvod: Cílem mojí práce bylo posouzení komplexního přístupu k diagnostice a případně sledování trendu u dvou onemocnění myokardu neischemické etiologie. V první části se jedná o hodnocení rozsahu zánětlivých změn myokardu u nemocných s "infarct-like" myokarditidou podle magnetické resonance (MR) a laboratorních hodnot. Současně jsme posuzovali možnost omezení délky restrikce fyzické aktivity pomocí bicyklové ergometrie. Druhým tématem bylo komplexní hodnocení kardiálního rizika u nemocných se systémovou sklerodermií včetně posouzení možné myokardiální fibrózy dle magnetické resonance (MR) a nových laboratorních markerů. Metodika: V první části bylo prospektivně zařazeno 30 nemocných s infarct-like" myokarditidou a s pozitivním nálezem pozdního sycení (LGE) dle MR. V intervalech 1 a 6 měsíců bylo provedeno kontrolní MR, echokardiografie a bicyklová ergometrie. Ve studii o systémové sklerodermii bylo prospektivně zařazeno celkem 33 dlouhodobě léčených pacientů. Součástí studie bylo srovnání se skupinou 20 zdravých dobrovolníků. Výsledky: U 47 % pacientů s "infarct-like" myokarditidou jsme nalezli poruchu kinetiky LK, ale pouze u 17 % pacientů byla zjištěna lehká systolická dysfunkce LK (EF LK 40-50%). Celkový...
|
|
|
Terapeutické monitorování léčiv v klinické praxi a výzkumu
Ďuricová, Jana ; Grundmann, Milan (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Vítovec, Jiří (oponent)
Úvod: Enzym cytochrom P450 2D6 (CYP2D6) se podílí na metabolizmu kolem 25% běžně používaných léčiv. Vykazuje velkou interindividuální variabilitu vlivem genetických faktorů i faktorů prostředí. Je proto snaha měřit aktivitu tohoto enzymu. Samotné stanovení genotypu nám však neumožňuje stanovit aktuální aktivitu enzymu, stanovení fenotypu na druhé straně zohledňuje i negenetické faktory. Beta-blokátor metoprolol podléhá extenzivní presystémové eliminaci prostřednictvím enzymu CYP2D6, který se podílí ze 70 - 80 % na jeho metabolizmu. Metoprolol se proto užívá jako jedna ze substrátových látek pro CYP2D6. Metabolický poměr metoprololu k jeho metabolitu - hydroxymetoprololu v plazmě za 3 hodiny po užití metoprololu slouží k určení metabolické aktivity. Cíl: Porovnat metabolickou aktivitu CYP2D6 po jednorázovém a opakovaném užití metoporololu. Dále zjistit vliv aktivity enzymu CYP2D6 na farmakokinetiku a farmakodynamiku metoprololu u pacientů na dlouhodobé terapii metoprololem. Metoda: Do první části práce bylo zařazeno 13 dospělých pacientů s hypertenzí, kterým bylo indikováno nasazení metoprololu. Krevní odběry na hladinu metoprololu byly provedeny po užití první dávky a pak v odstupu nejméně 2 týdnů k zajištění ustálené koncentrace. Vliv CYP2D6 aktivity na dispozici metoprololu při dlouhodobém...
|
|
|
Hemodynamika kardiostimulace
Ulč, Ivan ; Vančura, Vlastimil (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Ošťádal, Petr (oponent)
(CZ) Jediným zavedeným dlouhodobým léčebným postupem klinicky významných bradyarytmií je implantace kardiostimulátoru. Naprostá většina nemocných potřebuje jednu stimulační elektrodu v pravé komoře. Aktivační sekvence komorové svaloviny při pravokomorové stimulaci připomíná stav při bloku levého raménka Tawarova (BLRT). Pokud je podíl stimulovaných cyklů v pravé komoře významný, dojde u 10-20 % nemocných ke vzniku kardiomyopatie navozené stimulací. Příčinnou souvislost se stimulací nepřímo potvrzuje zlepšení subjektivních stesků nemocných i objektivních parametrů funkce levé komory provedením upgrade na srdeční resynchronizační léčbu (CRT - cardiac resynchronization therapy). U nemocných s preexistujícím srdečním selháním a dysfunkcí levé komory srdeční je nejlepší prevencí použití biventrikulární stimulace při léčbě bradyarytmií. U nemocných s normální nebo téměř normální funkcí levé komory srdeční je situace problematičtější. Implantace CRT u všech pacientů, u kterých lze předpokládat vysoký podíl pravokomorové stimulace by ale byla spojena s vysokými náklady, větší zátěží pro implantující a v neposlední řadě by množství časných i pozdních komplikací nevyvážil prospěch z CRT. Přímá stimulace Hisova svazku se jeví být lepší metodou, stále je však úspěšnost jejího zavádění omezená, a ne každý...
|
|
|
Zánětlivé a fibrózní postižení myokardu
Šedivý, Jakub ; Hromádka, Milan (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Pařenica, Jiří (oponent)
1 Téma: Zánětlivé a fibrózní poškození myokardu MUDr. Jakub Šedivý, Kardiologické oddělení FN Plzeň Úvod: Cílem mojí práce bylo posouzení komplexního přístupu k diagnostice a případně sledování trendu u dvou onemocnění myokardu neischemické etiologie. V první části se jedná o hodnocení rozsahu zánětlivých změn myokardu u nemocných s "infarct-like" myokarditidou podle magnetické resonance (MR) a laboratorních hodnot. Současně jsme posuzovali možnost omezení délky restrikce fyzické aktivity pomocí bicyklové ergometrie. Druhým tématem bylo komplexní hodnocení kardiálního rizika u nemocných se systémovou sklerodermií včetně posouzení možné myokardiální fibrózy dle magnetické resonance (MR) a nových laboratorních markerů. Metodika: V první části bylo prospektivně zařazeno 30 nemocných s infarct-like" myokarditidou a s pozitivním nálezem pozdního sycení (LGE) dle MR. V intervalech 1 a 6 měsíců bylo provedeno kontrolní MR, echokardiografie a bicyklová ergometrie. Ve studii o systémové sklerodermii bylo prospektivně zařazeno celkem 33 dlouhodobě léčených pacientů. Součástí studie bylo srovnání se skupinou 20 zdravých dobrovolníků. Výsledky: U 47 % pacientů s "infarct-like" myokarditidou jsme nalezli poruchu kinetiky LK, ale pouze u 17 % pacientů byla zjištěna lehká systolická dysfunkce LK (EF LK 40-50%). Celkový...
|
|
|
Úroveň sekundární prevence a prognóza pacientů po ischemické cévní mozkové příhodě
Vaněk, Jiří ; Mayer, Otto (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Vítovec, Jiří (oponent)
ÚROVEŇ SEKUNDÁRNÍ PREVENCE A PROGNÓZA PACIENTŮ PO ISCHEMICKÉ CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ MUDR. JIŘÍ VANĚK ABSTRAKT Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) je jednou z nejčastějších příčin invalidity a mortality v celosvětovém měřítku a sekundární prevence, která je postavená na obdobných základech jako u ischemické choroby srdeční (ICHS), dokáže být účinným nástrojem vedoucím ke snížení rekurence iCMP i celkové mortality. Zatímco v sekundární prevenci ICHS je již delší dobu stanoven pevný systém dispenzarizace pacienta s důrazem na komplexní ovlivnění rizikových faktorů, v oblasti sekundární prevence iCMP není adekvátní péče zatím plně implementována do reálné praxe. Cílem naší práce bylo komplexní zhodnocení současného stavu sekundární prevence u pacientů po iCMP, její srovnání s populací s ICHS a analýza některých nekonvenčních rizikových faktorů. V českém souboru mezinárodních multicentrických průzkumů projektu EUROASPIRE Stroke Modul či Stroke Survey zahrnujících pacienty po iCMP vyšetřené v roce 2007 až 2013 jsme zjistili, že v iniciální fázi došlo k významnému zvýšení podílu pacientů, kteří byli přijati ke specializované neurologické léčbě na iktovou jednotku, včetně zvýšení počtu podání systémové fibrinolýzy. V sekundární péči však není situace zdaleka tak příznivá. Kontrola hypertenze, jednoho z...
|
host ::
RSS.