|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Program českého dekadentního hnutí a otázka intertextuality. Dílo Miloše Martena
Kantoříková, Jana ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Lishaugen, Roar (oponent)
Program českého dekadentního hnutí a otázka intertextuality. Dílo Miloše Martena Předkládaná disertace představuje analýzu díla Miloše Martena (1883-1917), které nahlíží jako součást dekadetního narativu, velkého vyprávění moderny o jednotě vzestupu a pádu. Východiskem práce je srovnání stylu a interpretace dvou redakcí díla Cyklus rozkoše a smrti (1907 a 1917/1925) a analýza jeho konkretizací. V tomto směru je zohledňován kontext soudobých diskusí o "intertextualitě" vedených autory-kritiky fin de siècle, tzn. konceptualizace vztahů podobnosti a/nebo identity literárních děl. Materiálová analýza svědčí o tom, že místy docházelo k prolínání tezí teorie degenerace, argumentu ne-etičnosti plagiátu a teorie dekadence. Tyto interference byly využívány jako diskvalifikační nástroj, ale též jako prostředek obhajoby moderní estetiky a stylu. Rekonstituce Martenovy teoretické reflexe žánrové problematiky ukazuje, že autor hledal cestu k harmonizující moderní kultuře v anti-synkretických tendencích: mytologie a revolta proti řádu mýtu je doménou tragédie, podobenství nebo pohádky, čili stojí mimo román, který je koncipován jako analyticko-kritická syntéza. Ve světle současných přístupů k intertextualitě, které jsou v této práci použity jako prostředek deskripce i teoretický základ pro postižení specifik...
|
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Česká literatura v perspektivách genderu: IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky: Jiná česká literatura (?)
Matonoha, Jan ; Balázs, A. H. ; Deutschmann, P. ; Filipowicz, M. ; Fischerová, A. ; Gańczarczyk, G. M. ; Hoffmann, B. ; Hoffmannová, Jana ; Kalivodová, E. ; Kalnická, Z. ; Kos, S. ; Kynčlová, T. ; Lishaugen, R. ; Machala, L. ; Malevič, O. ; Moldanová, D. ; Penčeva, A. ; Poročkina, I. ; Scheinostová, A. ; Sokol, E. ; Součková, M. ; Thomas, A. ; Volková, B. ; Wutsdorff, I. ; Zachová, A.
Arranged every 5 years at the initiative of the Academy of Sciences of the Czech Republic Institute of Czech Literature, the congress brought together some 150 researchers this year. The presented set of studies primarily attempts not merely to repeat other discussions on the subject of women (or men) in literature, but with the aid of gender analysis and critical interpretation to more systematically consider the literary text as a space for subject self‑comprehension and the formation of gender(ed) identities, as well as to comment on the opportunities, dilemmas and debts of Czech literary research in the context of gender thought. This collection thus offers a broad range of theoretical and thematic approaches, from a critical reading of the canon, gynocriticism and the archeology of women’s literary tradition through cross‑dressing in National Revival drama, queer reading of the socialist realist novel, the gender evaluation of contemporary Czech literature and many other topics.
|
host ::
RSS.