|
|
Sursum: posvátno v umění druhé vlny českého symbolismu
Jančíková, Kateřina ; Lyčka, Milan (vedoucí práce) ; Larvová, Hana (oponent)
Přelom devatenáctého a dvacátého století byl v Čechách obdobím vystřízlivění z nadšení racionalismem. Víra ve všemocný rozum se vytrácí a objevuje se touha po návratu k duchovnu, intuitivní složky vědění znovu nabývají důležitosti. Nastává obrat ke snu a fantasii. Velkou módou se stávají spiritistické seance, mystické a magické spolky. Vzrůstá zájem o orientální a pohanská náboženství, oživení zažívá i katolicismus. V prvním desetiletí dvacátého století vzniká skupina umělců, nazývaná Sursum,1 jejímž cílem bylo naplnit umění duchovním obsahem. Krom zaměření na duchovní tvorbu, neměli ovšem téměř nic společného. Jejich inspirační zdroje i víra byly odlišné. Nevytvořili proto vlastní svébytný umělecký styl, a jsou označováni za pozdní symbolisty, nebo také za druhou vlnu českého symbolismu. V této práci se snažím ukázat, jaké prostředky k zobrazení posvátna si zvolili a pomocí komparace ukázat nakolik byla jejich východiska odlišná. Vycházím přitom nejen z dobové kritiky, ale i zařazuji názor umělců samých a samozřejmě svůj vlastní. S výjimkou Jana Zrzavého, který se stal uznávaným českým malířem, zůstala jména ostatních členů Sursa veřejnosti téměř neznámá. Známi jsou též František Kobliha a Jan Konůpek, ale spíše pro svou grafickou tvorbu, než činnost související se Sursem. Poslední dobou se stal módním...
|
|
|
Slovo v obraze / obraz ve slově. Slovo, písmeno, symbol a sdělující gesto v českém umění padesátých a šedesátých let.
Jakš, Filip ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Larvová, Hana (oponent)
Filip Jakš: Slovo v obraze / obraz ve slově. Slovo, písmeno, symbol a sdělující gesto v českém umění padesátých a šedesátých let. bakalářská práce, ÚDKU KTF UK 2009 Vedoucí práce: Mgr. Marie Rakušanová, Ph.D. Resumé (zkrácené) "Kolář nikdy nepřestal být básníkem." Z tohoto Lamačova názoru vyvoďme, že Kolář byl po celý život nejenom básníkem vizuálního jazyka, ale stal se i filozofem slova a obrazu. Slovo prošlo v Kolářově tvorbě metamorfózou. Zpočátku sloužilo jako "očitý svědek" každodennosti, v níž se autor snažil prokázat kosmický rozměr (sbírky Křestní list, Ódy a variace, Limb a jiné básně); později sloužilo k působivému básnickému vyjádření "skutečných událostí" (Kolářovy deníky a Česká suita); v další etapě pro něj Kolář připravil způsob, jak by se mohlo oživit a stát se součástí lidského osudu (Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet, Černá lyra). Tehdy však Kolář narazil na neschopnost slov předat něco více než jen slova. Z dogmatu není možné vykřesat ani jiskru živé kreativity. V hlubinách poezie se ukázalo to, co Kolář dřív jen četl u Klímy: slovo je mrtvé. Stejně jako u Nietzscheho Boha to však neznamená, že není možné jej vzkřísit k novému životu. Kolář tedy přestal rozebírat poezii a pustil se do anatomie slov. Na přelomu padesátých a šedesátých let pronikl do hloubi vět, slov, písmen,...
|
|
|
Slovo v obraze / obraz ve slově. Slovo, písmeno, symbol a sdělující gesto v českém umění padesátých a šedesátých let.
Jakš, Filip ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Larvová, Hana (oponent)
Filip Jakš: Slovo v obraze / obraz ve slově. Slovo, písmeno, symbol a sdělující gesto v českém umění padesátých a šedesátých let. bakalářská práce, ÚDKU KTF UK 2009 Vedoucí práce: Mgr. Marie Rakušanová, Ph.D. Resumé (zkrácené) "Kolář nikdy nepřestal být básníkem." Z tohoto Lamačova názoru vyvoďme, že Kolář byl po celý život nejenom básníkem vizuálního jazyka, ale stal se i filozofem slova a obrazu. Slovo prošlo v Kolářově tvorbě metamorfózou. Zpočátku sloužilo jako "očitý svědek" každodennosti, v níž se autor snažil prokázat kosmický rozměr (sbírky Křestní list, Ódy a variace, Limb a jiné básně); později sloužilo k působivému básnickému vyjádření "skutečných událostí" (Kolářovy deníky a Česká suita); v další etapě pro něj Kolář připravil způsob, jak by se mohlo oživit a stát se součástí lidského osudu (Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet, Černá lyra). Tehdy však Kolář narazil na neschopnost slov předat něco více než jen slova. Z dogmatu není možné vykřesat ani jiskru živé kreativity. V hlubinách poezie se ukázalo to, co Kolář dřív jen četl u Klímy: slovo je mrtvé. Stejně jako u Nietzscheho Boha to však neznamená, že není možné jej vzkřísit k novému životu. Kolář tedy přestal rozebírat poezii a pustil se do anatomie slov. Na přelomu padesátých a šedesátých let pronikl do hloubi vět, slov, písmen,...
|
|
|
Sursum: posvátno v umění druhé vlny českého symbolismu
Jančíková, Kateřina ; Larvová, Hana (oponent) ; Lyčka, Milan (vedoucí práce)
Přelom devatenáctého a dvacátého století byl v Čechách obdobím vystřízlivění z nadšení racionalismem. Víra ve všemocný rozum se vytrácí a objevuje se touha po návratu k duchovnu, intuitivní složky vědění znovu nabývají důležitosti. Nastává obrat ke snu a fantasii. Velkou módou se stávají spiritistické seance, mystické a magické spolky. Vzrůstá zájem o orientální a pohanská náboženství, oživení zažívá i katolicismus. V prvním desetiletí dvacátého století vzniká skupina umělců, nazývaná Sursum,1 jejímž cílem bylo naplnit umění duchovním obsahem. Krom zaměření na duchovní tvorbu, neměli ovšem téměř nic společného. Jejich inspirační zdroje i víra byly odlišné. Nevytvořili proto vlastní svébytný umělecký styl, a jsou označováni za pozdní symbolisty, nebo také za druhou vlnu českého symbolismu. V této práci se snažím ukázat, jaké prostředky k zobrazení posvátna si zvolili a pomocí komparace ukázat nakolik byla jejich východiska odlišná. Vycházím přitom nejen z dobové kritiky, ale i zařazuji názor umělců samých a samozřejmě svůj vlastní. S výjimkou Jana Zrzavého, který se stal uznávaným českým malířem, zůstala jména ostatních členů Sursa veřejnosti téměř neznámá. Známi jsou též František Kobliha a Jan Konůpek, ale spíše pro svou grafickou tvorbu, než činnost související se Sursem. Poslední dobou se stal módním...
|
host ::
RSS.