|
|
Určení pohlaví u gekonů rodu Phelsuma
Peš, Tomáš ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Kverková, Kristina (oponent)
Gekoni (Gekkota) jsou druhově velmi pestrou skupinou šupinatých plazů. Druhová bohatost gekonů je spojena s rozmanitými způsoby určení pohlaví. Můžeme se zde setkat se samčí i samičí heterogametností, environmentálním určením pohlaví, či asexualitou. Různorodost gekonů dělá tuto skupinu velmi zajímavou z hlediska studia evoluce určení pohlaví. Vzhledem k velkému počtu druhů známe způsob určení pohlaví pouze u zlomku taxonů. Rod Phelsuma byl v tomto směru zkoumán jen velmi málo a až na jednu výjimku nejsou publikovaná data příliš věrohodná. V této diplomové práci byl pomocí inkubačního experimentu zkoumán způsob určení pohlaví u Phelsuma laticauda a Phelsuma nigristriata. Prokázal jsem, že oba druhy mají environmentální určení pohlaví. U vylíhlých jedinců byl zkoumán také vliv inkubační teploty na morfologické vlastnosti (velikost těla). Možné přetrvání tohoto vlivu do dospělosti bylo znovu otestováno v jednom roce života těchto gekonů.
|
|
|
Kognitivní schopnosti u plazů: individuální schopnost učení vs. mezidruhové srovnání
Víšková, Linda ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Kverková, Kristina (oponent)
Kognitivní schopnosti "plazů" byly dlouho opomíjeným tématem ve srovnání s výzkumem kognice u dalších dvou skupin tetrapodů - savců a ptáků. V poslední době se však poměrně hojně začaly objevovat práce, které testují vybrané aspekty různých kognitivních schopností právě u "plazů". V této práci byly identifikovány jednotlivé typy zkoumaných kognitivních úloh (zaměřených na numerické schopnosti, prostorové učení, reverzní učení, vizuální diskriminaci, sociální učení, "problem-solving" či operantní podmiňování) a dále podrobně rozebrány metody jejich testování u "plazů". Následně byly pro přehlednost v rámci parafyletické skupiny "plazů" vymapovány dané kognitivní schopnosti pro jednotlivé čeledi (i konkrétní druhy) na fylogenetický strom. Obecným problémem byl v některých pracích menší počet testovaných jedinců (minimum 1, maximum 559, medián 15) vzhledem k často velkému počtu studovaných faktorů (minimum 1, maximum 14, medián 4) a široké interindividuální variabilitě v kognitivní performanci. Ačkoliv množství prací o kognitivních schopnostech "plazů" v posledních deseti letech stoupá, kvalitativní analýza naznačuje výskyt jednodušších typů kognice. Kvantitativní či fylogenetickou analýzu kognitivních schopností "plazů" zatím znemožňuje malé taxonomické pokrytí a nesjednocená metodika testování. Nyní...
|
|
|
Evolution of brain complexity and processing and cognitive capacity in selected vertebrates
Kverková, Kristina ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Stuchlík, Aleš (oponent) ; Iwaniuk, Andrew N. (oponent)
Procesní kapacita mozku bývá tradičně odhadována na základě velikosti mozku. Z nedávných studií však vyplývá, že u vzdáleně příbuzných druhů s podobnou velikostí mozku se může podstatně lišit počet neuronů, tedy základních výpočetních jednotek, i jejich distribuce do různých částí mozku. Abychom tedy dokázali odhalit, jakým způsobem se v evoluci kognitiv- ní kapacita mění, potřebujeme pracovat s daty na jemnější škále. Takový kvantitativní pří- stup k evoluci procesní kapacity mozku na buněčné úrovni je relativně nový. Možnost rychle získat spolehlivé odhady počty neuronů v celém mozku nebo jeho větších částech je totiž k dispozici až v posledních zhruba 15 letech díky rozšíření metody izotropní frakcionace. Ta otevírá dveře k řešení celé řady otázek. S její pomocí můžeme zjišťovat vnitrodruhovou varia- bilitu na úrovni jedinců i populací, podívat se na efekt pohlaví a věku, nebo studovat selekci na vnitrodruhové úrovni. Z druhé strany spektra pak můžeme sledovat velké makroevoluční trendy nebo se zaměřit na porovnání blízce příbuzných a ekologicky podobných druhů a po- kusit se tak studovat vliv jednotlivých selekčních tlaků. Ve své disertaci se zabývám variabilitou velikosti mozku a jeho buněčného složení moz- ku napříč obratlovci, a to jak na vnitrodruhové, tak na mezidruhové úrovni. V kapitole...
|
|
| |
|
|
Brains of African mole-rats in numbers: Data for testing the social brain hypothesis
Kverková, Kristina ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Pavelková, Věra (oponent)
Hypotéza sociálního mozku (SBH) předpokládá, že složité sociální prostředí je zásadním selekčním tlakem na kognitivní schopnosti vedoucím v evoluci ke zvětšování mozku. Původně byla navržena jako vysvětlení mimořádných kognitivních schopností primátů, později však byla rozšířena i na další skupiny obratlovců a získala si značnou popularitu. Empirická data však přinášejí nesourodé výsledky prakticky v každé skupině živočichů, u níž byla hypotéza testována. V této diplomové práci je SBH testována u rypošů (Bathyergidae). Rypoši sdílejí podzemní způsob života a ekologii, ale pokrývají přitom celé sociální spektrum, od solitérně žijících po "eusociální". Počet neuronů je považován za lepší aproximaci míry inteligence než prostá relativní nebo absolutní velikost mozku. Proto jsme pomocí moderní metody, izotropní frakční homogenizace, stanovili počty neuronů a ostatních buněk v pěti částech mozku (čichové laloky, mozková kůra, mozeček, mezimozek a bazální ganglia, mozkový kmen) u jedenácti druhů rypošů. To současně umožnilo sledovat, zda a jak se mozky rypošů odlišují od pravidel buněčného škálování platných pro ostatní hlodavce. V rozporu s očekáváním jsme zjistili, že se rypoši obecně těmto pravidlům nevymykají, ale objevuje se u nich několik výjimek. Mají vyšší hustotu neuronů v čichových lalocích a...
|
|
|
Brains of African mole-rats in numbers: Data for testing the social brain hypothesis
Kverková, Kristina ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Pavelková, Věra (oponent)
Hypotéza sociálního mozku (SBH) předpokládá, že složité sociální prostředí je zásadním selekčním tlakem na kognitivní schopnosti vedoucím v evoluci ke zvětšování mozku. Původně byla navržena jako vysvětlení mimořádných kognitivních schopností primátů, později však byla rozšířena i na další skupiny obratlovců a získala si značnou popularitu. Empirická data však přinášejí nesourodé výsledky prakticky v každé skupině živočichů, u níž byla hypotéza testována. V této diplomové práci je SBH testována u rypošů (Bathyergidae). Rypoši sdílejí podzemní způsob života a ekologii, ale pokrývají přitom celé sociální spektrum, od solitérně žijících po "eusociální". Počet neuronů je považován za lepší aproximaci míry inteligence než prostá relativní nebo absolutní velikost mozku. Proto jsme pomocí moderní metody, izotropní frakční homogenizace, stanovili počty neuronů a ostatních buněk v pěti částech mozku (čichové laloky, mozková kůra, mozeček, mezimozek a bazální ganglia, mozkový kmen) u jedenácti druhů rypošů. To současně umožnilo sledovat, zda a jak se mozky rypošů odlišují od pravidel buněčného škálování platných pro ostatní hlodavce. V rozporu s očekáváním jsme zjistili, že se rypoši obecně těmto pravidlům nevymykají, ale objevuje se u nich několik výjimek. Mají vyšší hustotu neuronů v čichových lalocích a...
|
|
|
Social Brain Hypothesis: A Survey of Evidence
Kverková, Kristina ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Pavelková, Věra (oponent)
Hypotéza sociálního mozku byla původně navržena jako vysvětlení mimořádných kognitivních schopností primátů, byla však postupem času rozšířena i na další taxony. Obecně tato hypotéza tvrdí, že socialita je jedním ze zásadních selekčních tlaků vedoucích v evoluci ke zvětšování mozku a inteligence. Neexistuje však v jednotné podobě a bylo navrženo několik různých mechanismů, kterými by socialita mohla takto působit. K testování hypotézy je zapotřebí použít vhodné vyjádření sociální komplexity a velikosti mozku, jakožto zástupné veličiny pro kognitivní schopnosti, přičemž volba a co nejpřesnější zjištění obou těchto údajů se pojí s jistými úskalími. Situaci dále komplikuje skutečnost, že celá řada faktorů, jež by se mohly na encefalizaci potenciálně podílet, nebo ji naopak omezovat, spolu vzájemně vysoce koreluje. Tato bakalářská práce shrnuje přístupy ke zkoumání dané problematiky a podává přehled dosud získaných poznatků, které jsou pro tuto hypotézu relevantní. Hypotéza sociálního mozku byla různými způsoby zkoumána u primátů, šelem, kopytníků, kytovců, hmyzožravců, letounů, ptáků, ryb (cichlid) a hmyzu. U většiny těchto skupin se objevují výsledky, které si navzájem odporují, proto rozhodně nelze prohlásit tuto otázku za uzavřenou a je na místě další výzkum, který by vliv sociality na evoluci mozku lépe...
|
host ::
RSS.