|
|
Obraz generála Radoly Gajda v československé komunistické historiografii
Kulas, Jan ; Beneš, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sládek, Miloš (oponent)
Obraz generála Radoly Gajdy v československé komunistické historiografii: Abstrakt: Radola Gajda, generál československých legií v Rusku a jeden z velitelů armády "vrchního vládce Ruska", sibiřského diktátora Alexandra Vasiljeviče Kolčaka, poté generál československé armády, který v ní na krátkou dobu dosáhl až na nejvyšší místo, po svém sesazení fašistický politik a vůdce hlavní československé fašistické strany Národní obce fašistické a účastník mnoha skandálů, je jednou z nejvíce rozporuplných postav českých a československých dějin. Na jedné straně brilantní vojevůdce, rozený vojenský velitel, na druhé straně člověk se sympatií k autoritativním režimům a fašistickým stranám, kterého prezident Tomáš G. Masaryk svého času považoval za jednu z největších hrozeb pro československou demokracii. Rozporuplnost osoby generála Gajdy vedla k často velmi výrazným rozdílům v historickém vnímání této významné postavy našich dějin v průběhu různých politických režimů, které se vystřídaly na území českých zemí. Jako jeden z nejdůležitějších velitelů československých legií v Rusku byl Gajda hlavním iniciátorem jejich vystoupení proti bolševikům a v zásadním odporu vůči komunismu setrval i po celý zbytek svého života. Stejně zásadní byl odpor komunistických novinářů proti Gajdovi. Cílem této práce je zjistit, do jaké...
|
|
|
Vývoj československých válečných plánů v souvislosti s výstavbou opevnění
Kulas, Jan ; Šmíd, Marek (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
Vývoj československých válečných plánů v souvislosti s výstavbou opevnění Anotace: Na československých válečných plánech měli do roku 1925 hlavní podíl členové zahraničních vojenských misí (nejprve italské a především francouzské), proto vznikaly v souladu s širší francouzskou strategií pro střední Evropu. Po roce 1925, kdy se náčelníkem hlavního štábu stal generál J. Syrový, už byly československé válečné plány dílem československých důstojníků. Ve dvacátých letech bylo v souladu s československou zahraniční politikou za hlavního československého nepřítele považováno Maďarsko. Růst revizionistických a revanšistických tendencí v Německu a nástup nacismu přiměl československé plánovače obrátit pozornost k Německu. Rozdíly ve vojenských možnostech Československa a Německa vedly k rozhodnutí o vybudování stálého opevnění, stále více defenzivnímu charakteru obrany v československých válečných plánech a k přijetí koncepce ústupu vojska východním směrem na Slovensko. Klíčová slova: pevnostní opevnění, Československo, vojenství, první Československá republika
|
host ::
RSS.