|
| |
|
|
Vliv malých DNA virů na funkci plasmacytoidních dendritických buněk
Janovec, Václav ; Hirsch, Ivan (vedoucí práce) ; Růžek, Daniel (oponent) ; Filipp, Dominik (oponent)
Plasmacytoidní dendritické buňky (pDC) představují populaci imunitních buněk specializovanou na rozeznání virových nukleových kyselin pomocí endosomálních Toll-like receptorů 7 (TLR7) a 9 (TLR9). Aktivace TLR7/9 u pDC vede k produkci interferonů typu I (IFN-I). pDC dále přispívají k antivirové odpovědi prezentací virových antigenů lymfocytům T, čímž tvoří spojení mezi vrozenou a adaptivní složkou imunitní odpovědi. Jelikož je nadměrná produkce IFN-I u pDC asociována s rozvojem autoimunitních onemocnění, musí být jejich aktivita přísně regulována. Z toho důvodu mají pDC na svém povrchu mnoho regulačních receptorů (RR), které inhibují TLR7/9. Tématem této disertační práce je objasnění mechanismu funkce RR u pDC a studie interakcí mezi pDC a obalenými viry schopných využít RR: viru hepatitidy B (HBV) a viru lidské imunodeficience (HIV). Naše výsledky prokázaly, že signální dráha MEK-ERK inhibuje produkci IFN-I u pDC a představuje tak důležitý element signalizace RR. Studie provedené naší výzkumnou skupinou naznačují, že farmakologické cílení signální dráhy MEK1/2-ERK u pDC může představovat jednu ze strategií obnovení funkčního fenotypu pDC. Dále jsme analyzovali, zda aktivní retrovirové terapie (ART) u skupiny 21 pacientů s chronickou infekcí HIV má vliv na množství a fenotyp pDC. Zjistili jsme, že...
|
|
|
Role RNA helikáz v antivirové obraně
Krbušek, David ; Vopálenský, Václav (vedoucí práce) ; Janovec, Václav (oponent)
Virus hepatitidy typu C je významný lidský patogen, proti kterému dosud neexistuje imunizace. Po infekci je tento virus detekován imunitním systémem eukaryotické hostitelské buňky pomocí receptorů rozpoznávající molekulární vzory z rodiny RLR receptorů, které jsou součástí vrozeného imunitního systému. Tyto RLR receptory detekují přítomnost viru hepatitidy typu C a iniciují signální kaskádu spouštějící antivirovou imunitní odpověď. V této bakalářské práci je popsána a charakterizována role cytoplazmatických PRR účastnících se antivirové obrany při infekci eukaryotické buňky virem hepatitidy C. Klíčová slova helikáza, RIG-I, MDA5, pattern-recognition receptors, HCV, virus
|
|
|
Biologická léčba a její vliv na průběh latentních virových infekcí u pacientů s psoriázou
Laurin, Josef ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Janovec, Václav (oponent)
Existuje přes 80 identifikovaných autoimunitních onemocnění. Mezi ty s nejvyšší prevalencí patří psoriáza, jejíž celosvětová prevalence se pohybuje okolo 2-5 %. Léčebné postupy tohoto zánětlivého onemocnění kůže lze rozdělit následovně: v případech nízké závažnosti se používají topické přípravky pro lokální léčbu a při jejich nedostatečném efektu se přistupuje k silnějším terapiím. Při střední závažnosti onemocnění je nasazována fototerapie a dále při středních až těžkých formách onemocnění se nasazuje léčba systémová. Mezi možnosti systémové terapie patří například cytostatikum metotrexát a imunosupresivum cyklosporin, případně retinoidy (analogy vitaminu A). Ani systémové terapie však nemusí mít žádaný efekt nebo mohou mít negativní vliv na celkový stav pacienta. V takových případech se využívá biologická léčba. Biologická léčba je obvykle prováděna protilátkami a fúzními proteiny, které jsou vyrobeny pomocí rekombinantních technologií. Pro léčbu psoriázy se používají nejčastěji inhibitory faktoru nádorové nekrózy α (TNF-α) a interleukinů 12, 17 a 23 (IL-12, IL-17 a IL- 23). Při inhibici imunitního systému biologiky bylo potvrzeno, že může docházet k reaktivaci virových infekcí. Ty mohou následně vést až k rozvoji onemocnění vyvolaných latentními virovými infekcemi.
|
|
| |
|
|
Vývoj vakcín proti prasečímu cirkoviru typu 2
Janovec, Václav ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Pokorná, Dana (oponent)
Prasečí cirkovirus typ 2 je jednořetězcový DNA virus patřící do rodu Circovirus, který je součástí rodiny Circoviridae. Tento virus je asociovaný s mnoha onemocněními u prasat a způsobuje značné ekonomické ztráty v chovech prasat. V této práci byly testovány dva vakcinační přístupy s cílem vytvoření efektivní vakcíny proti PCV2. První přístupem bylo testování DNA vakcín. Pro tento účel byly zkonstruovány expresní plasmidy kódující dvě formy PCV2 Cap proteinu. Byly také připraveny expresní plasmidy kódující myší TNF-α a IFN-α1 za účelem zesílení imunitní odpovědi pomocí koimunizace těchto plasmidů společně s plasmidem kódujícím antigen. Druhý přístup vychází z předchozího zjištění, že chimerické pentamery VP1 kapsidového proteinu myšího polyomaviru fúzovaného s PCV2 Cap protein jsou schopné indukovat protektivní protilátkovou odpověď cílenou proti PCV2. Tyto chimerické pentamery byly proto dále modifikovány, neboť byla upravena AK sekvence imunodominantního epitopu PCV2 Cap proteinu za účelem zvýšení protektivní protilátkové odpovědi cílené proti PCV2. Schopnost DNA vakcín a chimérických pentametr indukovat protilátkovou odpověď proti PCV2 byla testována na myších. Z výsledků je patrné, že chimerické pentamery indukují mnohem silnější protektivní protilátkovou odpověď cílenou proti PCV2 ve srovnání...
|
|
|
Imunita v polyomavirové infekci
Janovec, Václav ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Belovičová, Martina (oponent)
Lidské polyomaviry JC a BK patří do skupiny malých neobalených DNA virů a jsou široce rozšířené v lidské populaci. Po zpravidla bezpříznakové prvotní infekci následně přetrvávají celoživotně v organismu ve stavu perzistence. Tato práce si tak klade za cíl shrnutí dosavadních poznatků týkajících se zapojení jednotlivých imunitních mechanismů, podílejících se na imunitním dohledu vůči perzistujícím JC a BK virům. Z dosud publikovaných poznatků vyplývá, že imunitní dohled vůči lidským polyomavirům představuje velice komplexní proces, kde důležitým faktorem je zapojení a spolupráce nespecifické i specifické imunitní obrany. Dlouhodobý imunitní dohled proti perzistujícím virům je zprostředkován zejména specifickými T lymfocyty. Pokud je tento imunitní dohled narušen, může docházet k reaktivaci těchto virů. Další významnou roli v případech reaktivace hrají i změna cytokinového prostředí a genetická výbava jedince. Zmíněné dva lidské polyomaviry navíc rozvinuly mechanismus, který jim zřejmě umožní částečně uniknout před imunitním dohledem. To také otevírá otázku, zda tímto imunitním únikem nepřispívají k indukci tumorogeneze.
|
|
| |
host ::
RSS.