|
|
Vyhodnocení architektury kořenového systému a osmotického přizpůsobení u ječmene
Klem, Karel ; Findurová, Hana ; Urban, Otmar ; Holub, Petr
Tolerance vůči suchu, založená na zlepšení architektury kořenového systému, zejména pak na zvýšení hloubky zakořenění, zvýšení hustoty kořenů ve větší hloubce, nebo na schopnosti osmotického přizpůsobení, představuje jeden z nejefektivnějších způsobů adaptace k suchu, zejména pak v podmínkách, kde v období sucha zůstává dostatek vody v hlubších vrstvách půdy. Osmotické přizpůsobení navíc představuje znak, který umožňuje rostlinám příjem vody i při její omezené dostupnosti, včetně snížené dostupnosti v hlubších vrstvách půdy. Na druhou stranu se ovšem jedná o znaky, které jsou velmi obtížně vyhodnotitelné, vzhledem k jejich skrytému charakteru nebo nutnosti pracného odkrývání kořenů rostoucích v půdě. To je také důvod, proč jsou tyto znaky i přes jejich značný význam dlouhodobě přehlíženy. Šlechtění na tyto znaky probíhá fakticky pouze nepřímo pomocí vyhodnocení výnosové reakce na sucho, nebo nepřímých fyziologických či morfologických parametrů. \nV této metodice jsou představeny tři metody vyhodnocení architektury kořenového systému nebo osmotického přizpůsobení, které umožňují provedení selekce na zvolené znaky kořenového systému či osmotického přizpůsobení u velkého počtu genotypů s využitím relativně jednoduché metody založené na kultivaci kořenů na černém filtračním papíru ať již hydroponicky nebo aeroponicky. Tato metoda umožňuje podrobnou analýzu parametrů architektury kořenového systému, které jsou důležité pro toleranci k suchu a rovněž také relativně snadný test osmotického přizpůsobení pomocí indukce osmotického stresu roztokem polyethylen-glykolu (PEG). Obě metody byly úspěšně validovány, v prvním případě na modelovém experimentu s deficitem živin, u kterého je zmámý vliv na architekturu kořenového systému, a v druhém případě na souboru genetických zdrojů a odrůd ječmene, v němž byly potvrzeny dříve získané informace o toleranci některých genotypů k suchu. \nDalší z prezentovaných metod je kultivace kořenů v rhizoboxech naplněných pískem se sítí hrotů, které udržují kořeny při vymývání v poloze, v jakých kořeny rostly. Tato metoda umožňuje opět posouzení architektury kořenového systému, nicméně v tomto případě v podmínkách, které lépe odpovídají reálné situaci v půdě. Validace metody proběhla u tří genotypů ječmene s kontrastní mohutností kořenového systému. Použitá metoda prokázala nejen předpokládané rozdíly v hloubce zakořenění a distribuci hustoty kořenů, ale rovněž prokázala vztah k fyziologické odezvě na sníženou dostupnost vody v podobě rychlosti fotosyntetické asimilace CO2. \nVšechny předkládané metody proto představují vhodný nástroj, který by měl pomoci šlechtitelům v selekci genotypů ječmene tolerantních k suchu. \n\n
|
|
|
Fenotypování jarního ječmene na odolnost vůči suchu
Klem, Karel ; Findurová, Hana ; Panzarová, K. ; Pytela, J. ; Trtílek, M. ; Holub, Petr
Odolnost rostlin/plodin vůči suchu představuje komplex vlastností, které se různě uplatňují v závislosti na typu, závažnosti a načasování sucha. Proto je nutné poměrně komplexní hodnocení morfologické a fyziologické fenotypové reakce na sucho. Tato metodika se zaměřuje na vývoj postupů a vyhodnocení komplexní fenotypové odezvy genotypů jarního ječmene na sucho pomocí neinvazivně měřených parametrů založených na červeno-zeleno-modrém (RGB) zobrazování, termálním infračerveném zobrazování a zobrazovací fluorescence chlorofylu měřených v rámci automatizované fenotypovací platformy. Vývoj metodiky byl založen na experimentu, ve kterém byly sledovány dynamické změny odezvy šesti genotypů ječmene, reprezentujících širokou škálu tolerance k suchu (od genotypu velmi citlivého až po genotyp velmi tolerantní), na kontinuální vysychání až k bodu vadnutí a následné opětovné zavlažení. Byly identifikovány tři kritické termíny v průběhu sucha a opětovného zavlažení, klíčové pro identifikaci odolnosti jarního ječmene vůči suchu: i) dosažení 50% hladiny dostupné půdní vody, ii) dosažení bodu vadnutí, iii) úplná regenerace rostlin po opětovném zavlažení. Jednotlivé sledované parametry založené na zobrazovacích metodách ovšem ukázaly potenciál pro hodnocení citlivosti na sucho v různých termínech od počátku vysychání či regenerace. Korelace s relativní odezvou výnosu se postupně zvyšovala u projekční listové plochy hodnocené ze strany (SPA) a dosáhla maxima v bodě úplné regenerace po opětovném zvlažení. Aktuální kvantový výtěžek fotosystému II (ΦPSII) vykazoval nejvyšší korelaci s relativním výnosem zrna kolem bodu vadnutí. Naproti tomu relativní rozdíl teploty listů vůči teplotě okolního vzduchu (Tdiff) vykazoval vysokou korelaci s výnosovou odezvou na sucho dříve, a to již při dosažení 50% úrovně dostupné vody pro rostliny v půdě. Nejvyšší korelace s relativní výnosovou odezvou byly získány u barevné analýzy RGB v bodě vadnutí a po regeneraci, zejména u relativního podílu khaki, béžového, tmavě zeleného a olivově zeleného odstínu. Vícenásobná regrese s parametry poskytujícími Pearsonův korelační koeficient R > 0,5 mírně zlepšila odhad relativní odezvy výnosu na sucho, ale zajistila především významné zlepšení odhadu absolutního výnosu zrna při stresu suchem, přičemž přesnost odhadu se v obou případech pohybovala okolo 90 %. Tato metodika ukazuje, že použití kombinace fenotypovacích metod charakterizujících různé morfologické a fyziologické znaky umožňuje nejen hodnocení tolerance k suchu (na základě relativní výnosové reakce na sucho), které je klíčové pro výběr genetických zdrojů pro následný šlechtitelský proces, ale také umožňuje testovat výnosovou výkonnost nových genotypů při stresu suchem.
|
|
|
Hydrodynamické míchání směsi vody a popílku v nádrži.
Holub, Přemysl ; Franc, Zdeněk (oponent) ; Habán, Vladimír (vedoucí práce)
Diplomová práce Hydrodynamické míchání směsi vody a popílku v nádrži se zabývá popisem proudění kapaliny a částic pevné fáze v nádrži. Míchání ve válcové nádrži je provedeno pomocí radiální trysky. Cílem práce je popsat toto proudové pole a místa usazování pevných částic v závislosti na poloze, hloubce, průtoku a natočení trysky v nádrži. Byl proveden experiment, při němž bylo pozorováno a zdokumentováno 8 různých poloh a natočení trysky, které měly silný vliv na proudové pole v nádrži a míchací čas. Byl také vytvořen matematický model nádrže s tryskou v programu Fluent. Místa nejnižších rychlostí podle matematického modelu jsou v dobré shodě s místy usazování největšího množství částic při experimentu.
|
|
|
Řídicí systémy řazení reverzace pod zatížením traktorových převodovek
Holub, Přemysl ; Svída, David (oponent) ; Dundálek, Radim (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá přehledem používaných traktorových převodovek řazených pod zatížením. Zahrnuje důvody potřebnosti konstruovat tyto převodovky a požadavky na takovéto převodové ústrojí. Podrobněji jsou zde popsány násobiče točivého momentu, jimiž je řazení pod zatížením realizováno. Za obecným popisem jednotlivých typů převodovek vždy následuje konkrétní příklad jejich použití u současných traktorů. V kapitole o mechanických převodovkách částečně řazených pod zatížením je věnována větší pozornost převodovým ústrojím traktorů tuzemské společnosti Zetor. V jedné z posledních kapitol je věnován větší prostor diferenciálním hydrostatickým převodovkám s plynulou změnou pojezdové rychlosti, neboť ty jsou považovány za nejnovější technologii přenosu točivého momentu u traktorových převodovek.
|
|
|
Interactive effects of adaptation technology, based on no-till sowing into the mulch of cover crop residues, and nitrogen nutrition on photosynthetic performance of maize under drought stress
Opoku, Emmanuel ; Holub, Petr ; Findurová, Hana ; Veselá, Barbora ; Klem, Karel
The aim of this study was to evaluate the interactive effect of adaptation technology based on no-till sowing into cover crop mulch and nitrogen nutrition on photosynthetic performance of maize under short term drought stress induced by rain-out shelters. The experiment was established in two locations in the same climatic condition but differing in soil fertility. The negative effect of drought on CO2 assimilation rate was modulated by nitrogen nutrition. However, while nitrogen nutrition led to alleviating effect at the location with higher fertility, the opposite effect was found at the site with lower fertility. Adaptation technology had only a minor impact on photosynthetic response to drought, but it generally increased CO2 assimilation rate at the site with higher soil fertility and decreased at the site with lower soil fertility. We can conclude that adaptation technology, despite of assumptions, did not significantly change the resilience of maize to drought, and probably longer use of such technology is required to improve soil water retention and thus also balanced supply of water to plants. \nAt the same time, we did not find a negative impact of adaptation technology on photosynthesis which can be related to cooler soil during maize emergence and slower mineralization, although the use of adaptation technology seems to be more effective in soils with higher fertility.
|
|
|
Liber pravitatis haereticorum z humpolecké farnosti z 50. až 80. let 18. století
HOLUB, Pavel
Cílem bakalářské práce s titulem Liber pravitatis haereticorum z humpolecké farnosti z 50. až 80. let 18. století je zpracování knihy výslechů tajných nekatolíků dochované ve fondu Děkanského úřadu Humpolec do ediční podoby za užití transliterace. Součástí edice je doprovodný aparát s úvodní statí, v níž jsem pojednal o knize z diplomaticko-správního pohledu. Členění práce odpovídá zadání tohoto projektu. Studie předchází vlastní edici knihy, která je z formálních důvodů zařazena do přílohové části. Studie je rozdělena do dvou kapitol. První kapitola pojednává o diplomaticko-správních souvislostech farních úřadů v 18. století. Díky rozboru dochovaných knih a spisů ve fondu Děkanského úřadu Humpolec jsem se pokusil zařadit Liber pravitatis haereticorum do širšího spektra písemností uložených dnes v tomto fondu v Moravském zemském archivu Brno ? Státním okresním archivu Pelhřimov. Druhá kapitola se zabývá diplomaticko-správním zhodnocením Liber pravitatis haereticorum. Struktura této kapitoly vychází ze tří diplomatických metodologických postupů. Na základě využití dalšího materiálu a dalších metod (induktivní a zčásti také komparativní) je možné konstatovat, že humpolecká kniha napravených heretiků je originálem úřední knihy určené pro vnitřní potřebu úřadu. Písař knihy využil pro některé zápisy vlastní farní spisovnu a zčásti některé formuláře do knihy opsal z matričních knih. Díky diplomatické a správně-historické analýze se podařilo objasnit vznik a vývoj formulářů i samotné knihy Liber pravitatis haereticorum z humpolecké farnosti spolu s jejím původním určením.
|
|
|
Pacovská městská kniha z let 1475-1683
Holub, Pavel ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent)
5 Anotace Cílem diplomové práce je představit pacovskou městskou knihu z hlediska diplomatického rozboru. Městská kniha vznikla v období druhé poloviny 15. století až druhé poloviny 17. století. Samotný rozbor zápisů je uveden dvěma podkapitolami. První z nich se zaměřuje na společensko-politicko-správní vývoj oblasti Pelhřimovska a Pacovska v průběhu pozdního středověku a raného novověku. Přímo prostředí Pacova se odráží v podkapitole věnované městským právům, jejímž cílem je zasadit obsah privilegií vydaných pro Pacov do širších společenských souvislostí. Stěžejní část rozboru pacovské městské knihy představují podkapitoly popisující rozbor jednotlivých zápisů z hlediska diplomaticko-obsahové analýzy a městskou knihu v kontextu písemné produkce městské kanceláře. Řazení obsahových skupin jednotlivých typů zápisů vychází z členění městských knih, jak je zevrubně aplikovala Ludmila Sulitková na prostředí brněnských městských knih v kontextu vývoje městských knih ve středověku. Toto členění vychází z výsledků dlouholetého výzkumu, jehož počátky lze spojovat s Václavem Vojtíškem. Hlavní zřetel v rámci pojednání každého zápisu je věnován zodpovězení otázky společenské funkce zápisů městské knihy, jeho zpísemnění v městské kanceláři, stejně jako je sledována role vrchnosti města v kontextu vzniku jednotlivých...
|
|
| |
|
|
Oberhollabrunnský systém spisové služby v 1. polovině 20. století.
Holub, Pavel ; Šouša, Jiří (vedoucí práce) ; Ryantová, Marie (oponent) ; Sviták, Zbyněk (oponent)
Cílem práce je analyzovat kancelářskou reformu, která byla realizována v prvních dvou desetiletích 20. století v prostředí rakousko-uherské monarchie. Protože její počátky jsou spjaty s Okresním hejtmanstvím v Oberhollabrunnu (dnes v Hollabrunnu) ležícího v Dolních Rakousích, je běžně označována jako tzv. oberhollabrunnský systém, případně jako dolnorakouský systém, nebo také jako tzv. Kielmanseggova reforma. V roce 1905 se její užívání rozšířilo na všechna okresní hejtmanství v Dolních Rakousích a také byla zavedena u jednoho z hejtmanství v Haliči, v Přímoří a na Moravě. Na základě prakticky vyzkoušené normy byla hledána cesta, jak zlepšit úřadování také u zemských úřadů (místodržitelství). Proto např. pražský úřad druhé instance státní správy přistoupil na vlastní formu řešení. Podle svého autora nese tato varianta (odvozená od původní oberhollabrunnské normy) označení Raprrichův systém. Úvodní část předložené práce je věnována rozboru literatury týkající se novověké diplomatiky v kontextu kancelářských reforem. Zvláštní kapitolu tvoří pojednání o metodách novověké diplomatiky a jejich využití k výzkumu kancelářské reformy jako takové. Třetí kapitola zachycuje proměnu správy na úrovni okresních hejtmanství v Čechách a v Dolních Rakousích od roku 1868 do roku 1918. Cílem bylo upozornit na možné...
|
|
| |
host ::
RSS.