|
|
Tvorba Antonína Suchardy mladšího pro kostelní interiéry severovýchodních Čech
Hladká, Kateřina
Dílna Antonína Suchardy mladšího (1843–1911) vytvořila velké množství kostelního vybavení zejména pro východočeské katolické farnosti, v mnoha případech také restaurovala starší kostelní mobiliář. Na podobu uměleckých děl měl rostoucí vliv Antonínův nejstarší syn Stanislav Sucharda, který pro rodinnou dílnu od dětství pracoval. Organizace a umělecký repertoár novopacké dílny byly rekonstruovány na základě archivních pramenů a komparace se signovanými díly a s návrhovými kresbami ze suchardovské pozůstalosti.
|
|
|
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni
Hladká, Kateřina ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni resumé Gotická opuková socha Panny Marie s Ježíškem z klášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni vznikla pravděpodobně v posledním desetiletí 14. století jako dílo krásného slohu. Je připisována okruhu Mistra Krumlovské madony. Třeboňská madona zaujímá v krásném slohu důležité místo. Ukazuje fázi, kdy se sloh již dostává za svůj vrchol. V její kompozici se mísí vliv Madony z Krumlova a Madony z Vratislavi, které představují vrcholnou fázi krásného slohu. Na třeboňské soše však již pozorujeme jisté omezení prostoru, ztuhnutí a linearizaci forem, které jsou sice ještě v náznaku, ale v pozdějších dílech krásného slohu převládnou. Madoně velmi prospěla restaurace prováděná v 70. letech. Do té doby se totiž její kvalita skrývala pod silnými nánosy barevných vrstev z pozdějších přemaleb, které zakryly jemnou modelaci sochy. Zprvu byla pokládána za jedno z prvních děl krásného slohu (Jaromír Pečírka), později ji Albert Kutal označil za dílo některého z pomocníků Mistra Krumlovské madony. Karl Heinz Clasen jejího autora považoval za nejdůležitějšího následovníka Mistra krásných madon, zatímco Jaromír Homolka vyslovil možnost, že se jedná o repliku kvalitnější sochy, která se nedochovala. Kostel při klášteře augustiniánů kanovníků, v němž se madona nachází, byl dostavěn...
|
|
|
Mistr Madony ze Seeonu a jeho východiska. Otázky jeho hypotetické Salcburské dílny
Hladká, Kateřina ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
Kateřina Hladká Resumé diplomové práce Mistr Madony ze Seeonu a jeho východiska. Otázky jeho hypotetické salcburské dílny Diplomová práce se zaměřila na sochařství období dvacátých a třicátých let 15. století v okolí Salcburku a Mühldorfu am Inn. Havním cílem bylo upřesnit dosavadní připsání sochařských děl Mistru Seeonské madony a jeho dílně, nastínit vývoj dílny v kontextu ostatní místní sochařské produkce a lokalizovat sídlo dílny. Na tomto základě vyplynula východiska Mistrova stylu, jehož dozvuk nalézáme ještě dlouho v umění pozdní gotiky. Hlavním dílem, podle něhož Mistr získal svoje pracovní jméno, je trůnící madona z kláštera Seeon, dnes umístěná v Bavorském národním muzeu v Mnichově. Socha trůnící madony s dítětem, které drží otevřenou knihu, se vyznačuje neobyčejnou kvalitou a rafinovanou kompozicí, pro kterou se těžko hledají analogie. Má navíc výborně zachovanou původní polychromii. Její datace se pohybuje v nevelkém rozmezí let 1428 - 1433, kdy byl přestavován seeonský klášterní kostel. Domnívám se ale, že socha byla pořízena do rodinné kaple Leimingerů až po dokončení stavebních prací. To dokazuje i srovnání s další sochou, která je připisována stejnému autorovi, s madonou z Weildorfu. Tato socha korunované Assumpty na půlměsíci je totiž datována díky svěcení oltáře, na němž stála, do roku...
|
|
|
Mistr Hartmann a švábské sochařství počátku 15. století
Hladká, Kateřina ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Hlobil, Ivo (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Mistr Hartmann a švábské řezbářství počátku 15. století Ulmský kameník Mistr Hartmann je dějinám umění známý již dlouho, ale jeho role ve švábském řezbářství počátku 15. století stále vyvolává mnohé otázky. Hartmannovi bývá přiznávána vůdčí pozice jak v huti, tak v řezbářské dílně, zatímco proti mluví průměrná kvalita jeho soch a skutečnost, že se měšťanem stal až roku 1428, tedy déle než 10 let poté, co je v Ulmu poprvé doložen. Tato práce zkoumá Mistra Hartmanna nejprve z hlediska sociální a kulturní situace v Ulmu na počátku 15. století. Zpřesňuje jeho roli v rámci hutního provozu při stavbě ulmského farního kostela a výzdobě západního průčelí, jehož ikonografický program do značné míry odráží historické okolnosti svého vzniku. Druhá část práce se zaměřuje na řezbářskou dílnu, v níž vznikl oltářní retábl z Dornstadtu, a na fenomén rozšíření tohoto stylu po celém Švábsku. Ulmská dílna je představena v kontextu města a zdejší huti, někdejších lokálních center i vzdálenějších regionů. Kolem roku 1415 pozorujeme velmi aktivní uměleckou výměnu zejména se středním Porýním. Ulm, který kolem roku 1400 neměl výraznou řezbářskou tradici, se v průběhu velmi krátké doby stal hlavním uměleckým střediskem Horního Švábska. Právě v době růstu moci říšského města můžeme na příkladu Mistra Hartmanna velmi dobře...
|
|
|
Mistr Madony ze Seeonu a jeho východiska. Otázky jeho hypotetické Salcburské dílny
Hladká, Kateřina ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
Kateřina Hladká Resumé diplomové práce Mistr Madony ze Seeonu a jeho východiska. Otázky jeho hypotetické salcburské dílny Diplomová práce se zaměřila na sochařství období dvacátých a třicátých let 15. století v okolí Salcburku a Mühldorfu am Inn. Havním cílem bylo upřesnit dosavadní připsání sochařských děl Mistru Seeonské madony a jeho dílně, nastínit vývoj dílny v kontextu ostatní místní sochařské produkce a lokalizovat sídlo dílny. Na tomto základě vyplynula východiska Mistrova stylu, jehož dozvuk nalézáme ještě dlouho v umění pozdní gotiky. Hlavním dílem, podle něhož Mistr získal svoje pracovní jméno, je trůnící madona z kláštera Seeon, dnes umístěná v Bavorském národním muzeu v Mnichově. Socha trůnící madony s dítětem, které drží otevřenou knihu, se vyznačuje neobyčejnou kvalitou a rafinovanou kompozicí, pro kterou se těžko hledají analogie. Má navíc výborně zachovanou původní polychromii. Její datace se pohybuje v nevelkém rozmezí let 1428 - 1433, kdy byl přestavován seeonský klášterní kostel. Domnívám se ale, že socha byla pořízena do rodinné kaple Leimingerů až po dokončení stavebních prací. To dokazuje i srovnání s další sochou, která je připisována stejnému autorovi, s madonou z Weildorfu. Tato socha korunované Assumpty na půlměsíci je totiž datována díky svěcení oltáře, na němž stála, do roku...
|
|
|
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni
Hladká, Kateřina ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni resumé Gotická opuková socha Panny Marie s Ježíškem z klášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni vznikla pravděpodobně v posledním desetiletí 14. století jako dílo krásného slohu. Je připisována okruhu Mistra Krumlovské madony. Třeboňská madona zaujímá v krásném slohu důležité místo. Ukazuje fázi, kdy se sloh již dostává za svůj vrchol. V její kompozici se mísí vliv Madony z Krumlova a Madony z Vratislavi, které představují vrcholnou fázi krásného slohu. Na třeboňské soše však již pozorujeme jisté omezení prostoru, ztuhnutí a linearizaci forem, které jsou sice ještě v náznaku, ale v pozdějších dílech krásného slohu převládnou. Madoně velmi prospěla restaurace prováděná v 70. letech. Do té doby se totiž její kvalita skrývala pod silnými nánosy barevných vrstev z pozdějších přemaleb, které zakryly jemnou modelaci sochy. Zprvu byla pokládána za jedno z prvních děl krásného slohu (Jaromír Pečírka), později ji Albert Kutal označil za dílo některého z pomocníků Mistra Krumlovské madony. Karl Heinz Clasen jejího autora považoval za nejdůležitějšího následovníka Mistra krásných madon, zatímco Jaromír Homolka vyslovil možnost, že se jedná o repliku kvalitnější sochy, která se nedochovala. Kostel při klášteře augustiniánů kanovníků, v němž se madona nachází, byl dostavěn...
|
host ::
RSS.