|
|
Visceral leishmaniasis in Ethiopia: transmission and variability
Gelaglie, Aysheshm Kassahun ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Gradoni, Luigi (oponent) ; ÖZBEL, Yusuf (oponent)
Leishmanióza, opomíjené infekční onemocnění působené parazitickými prvoky rodu Leishmania, postihuje miliony lidí po celém světě. Onemocnění má různé klinické projevy, z nichž nejčastější dva jsou viscerální (VL) a kožní (CL) forma leishmaniózy, a obě tyto formy jsou v Etiopii endemické. Leishmania donovani je výhradním původcem lidské VL v Etiopii a pokud se neléčí, je považována za smrtelnou. V Africe jsou nejhůře postižené regiony v Súdánu a Etiopii, kde je VL považována za endemické a zároveň nově se objevující onemocnění na severu, severozápadě, jihu a jihozápadě země, rovněž tak jsou známy sporadické případy ve východní Etiopii. Epidemiologii onemocnění je více či méně spojené se sezónní migrací dělníků do endemických oblastí a rovněž s výskytem HIV/AIDS. Přenos kožní leishmaniózy je v Etiopii svázán se zoonotickým cyklem, zatímco přenos VL není dosud zcela objasněn a je v celé východoafrické oblasti spíše chápán v tradičním pojetí jako antroponóza. Cílem předložené disertační práce bylo zjistit jaký je cyklus přenosu viscerální leishmaniózy v Etiopii, druhým cílem pak bylo sledovat variabilitu parazitů a jejich přenašečů. Abychom mohli stanovit dynamiku a způsob přenosu leishmanií, byly prováděny studie zaměřené na lidské i zvířecí hostitele. Kohortová studie zaměřená na místní komunitu lidí...
|
|
|
Development of Leishmania from L.donovani complex in various vectors
Hrobáriková, Veronika ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Alten, Bülent (oponent) ; Gradoni, Luigi (oponent)
Tato práce se zabývá vývojem parazitických prvoků z komplexu Leishmania donovani v jejich hmyzích přenašečích a shrnuje výsledky pěti částí mého doktorského projektu. Jedinými potvrzenými přenašeči leishmaniózy jsou dva rody flebotomů, Phle- botomus a Lutzomyia, i když otázka alternativních přenašečů jako jsou klíšt'ata, ble- chy a tiplíci, je v současnosti v literatuře velmi intenzivně diskutována. V této práci jsme prokázali, že v eurasijském druhu tiplíka Culicoides nubeculosus se není schopna vyvíjet L. major ani L. infantum. Názorně jsme demonstrovali, že mikroskopie zůstává i nadále zásadní metodou pro posuzování vektorové kompetence daného krevsajícího přenašeče. Ve druhé studii byly porovnávány případné odlišnosti v biologii, životním cyklu a vektorové kompetenci dvou kolonií P. orientalis pocházejících z Etiopie. Přestože molekulární metody neodhalily žádné genetické odlišnosti, pozorovali jsme mar- kantní rozdíly v biologii a životním cyklu těchto dvou kolonií. Experimentální infekce prokázaly, že druh P. orientalis je velice náchylný k infekci parazity L. donovani a že i nejmenší použitá infekční dávka (odpovídající 1-2 promastigotům) je schopna vyvo- lat infekci přibližně u...
|
host ::
RSS.