|
|
Traumatický stres, disociace a schizofrenie: psychopatologické a psychofyziologické charakteristiky
Gláslová, Kateřina ; Bob, Petr (vedoucí práce) ; Kukleta, Miloslav (oponent) ; Kostroň, Lubomír (oponent)
Disociativní stavy byly poprvé systematicky popsány a definovány Pierrem Janetem na konci devatenáctého století. Janet definoval disociaci jako duševní stav, způsobený traumatickým nebo stresujícím zážitkem, který je oddělen od vědomí, neboť nezapadá do existujících kognitivních schémat. Disociace se na psychické úrovni projevuje jako výpadky paměti, tříštění sebeuvědomění a zážitků, rozdělení emocionálních nebo kognitivních aspektů zážitků, otupění dojmů, psychologický únik od nepříjemných podnětů, stavy podobné transu, zvýšená ovlivnitelnost a větší hypnabilita. Tytéž aspekty kognitivní patologie byly zdůrazněny také v Bleulerově pojetí schizofrenie, úzce spřízněném s Janetovým konceptem disociace. Bleuler rovněž chápal schizofrenní poruchy jako důsledek rozštěpení. Duševní stav, který disociaci způsobuje, nejčastěji představuje vystavení traumatu v dětství, jako následek fyzického či psychického týrání. Častou příčinou disociativních příznaků jsou také další traumatické zážitky jako nehody, přírodní katastrofy, hromadná neštěstí, ztráta blízké osoby, mučení apod.
|
host ::
RSS.