|
| |
|
|
Ikonografie Rudolfa II.
Zlatohlávková, Eliška ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Fučíková, Eliška (oponent) ; Seifertová, Hana (oponent)
Během Rudolfova života bylo vytvořeno mnoho jeho podobizen, které tvoří významnou součást rudolfínského umění. Doposud jim byla věnována pozornost pouze okrajově. Dokumentují především proměnu Rudolfova vzhledu, ale i jeho stylizaci do fiktivních rolí. Hlavním úkolem portrétů bylo představit Rudolfovu podobu a zdůraznit význam jeho osobnosti. Velká část podobizen ukazuje Rudolfa jako dobrého císaře a skvělého bojovníka, ačkoliv tato znázornění zcela neodpovídají realitě. Zvláštní kapitolou jsou složité alegorie oslavující Rudolfovu vládu pomocí mytologických postav, personifikací a symbolů vyskytujících se na jeho osobních impresách. Většina jeho podobizen vychází z portrétních schemat typických pro 16. století - busty, celofigurové portréty, nebo jezdecké portréty. Výjimečným dílem je však obraz Rudolf jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda, který v sobě zahrnuje klasický portrétní typ s alegorickými prvky.
|
|
|
Praha - Besançon Rudolf II. a sbírka rodiny De Granvelle
Ježková, Markéta ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Fučíková, Eliška (oponent) ; Seifertová, Hana (oponent)
Praha -Besançon Rudolf II. a sbírka rodiny de Granvelle Předložená práce se věnuje části sbírky rodiny de Granvelle, kterou mezi léty 1589-1601 postupně získal císař Rudolf II. Na pozadí historických událostí rodina de Granvelle během čtyř generací zažila strmý společenský vzestup i pád. Nicolas a jeho syn Antoine de Granvelle zastávali významné funkce na dvoře Karla V. a později Filipa II. Během této doby dokázali vybudovat jednu z největších a nejkvalitnějších sbírek 16. století, zároveň však byli svědky jejího rozprášení během nizozemské revoluce a postupného rozprodeje v prvních desetiletích 17. století. V současné době jsou známé pouze dvě hlavní cesty rozprodeje sbírky. Větší z částí se podařilo zachovat v Besançonu. Počtem, nikoli však významem, menší část se dostala do sbírek císaře Rudolfa II. v Praze a následně sdílela další osudy sbírek Pražského hradu. Předkládaná práce v první části podává kritický přehled dosavadní literatury věnované dané části sbírky požadované Rudolfem II. Pro českého čtenáře většinou není dostupná ani většina historicky orientovaných textů o členech rodiny, následuje proto stručný přehled jejího vzestupu, pádu a mecenariátu. Zároveň se představuje kontext, v jakém sbírka vznikala. Ústředním bodem práce je kapitola věnovaná příběhu Rudolfovy postupné akvizice....
|
|
|
Ikonografie Rudolfa II.
Zlatohlávková, Eliška ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Fučíková, Eliška (oponent) ; Seifertová, Hana (oponent)
Během Rudolfova života bylo vytvořeno mnoho jeho podobizen, které tvoří významnou součást rudolfínského umění. Doposud jim byla věnována pozornost pouze okrajově. Dokumentují především proměnu Rudolfova vzhledu, ale i jeho stylizaci do fiktivních rolí. Hlavním úkolem portrétů bylo představit Rudolfovu podobu a zdůraznit význam jeho osobnosti. Velká část podobizen ukazuje Rudolfa jako dobrého císaře a skvělého bojovníka, ačkoliv tato znázornění zcela neodpovídají realitě. Zvláštní kapitolou jsou složité alegorie oslavující Rudolfovu vládu pomocí mytologických postav, personifikací a symbolů vyskytujících se na jeho osobních impresách. Většina jeho podobizen vychází z portrétních schemat typických pro 16. století - busty, celofigurové portréty, nebo jezdecké portréty. Výjimečným dílem je však obraz Rudolf jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda, který v sobě zahrnuje klasický portrétní typ s alegorickými prvky.
|
|
|
Vývoj umění kresby v německy mluvících zemích od 15. do 1. poloviny 17. století s ohledem na její zastoupení v českých a moravských sbírkách
Volrábová, Alena ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent) ; Fučíková, Eliška (oponent)
Práce se zabývá vývojem kresby v německy mluvících zemích od počátků 15. století, kdy ještě doznívaly pozdně gotické tradice, dále obdobím manýrismu v 16. století, až do 1. poloviny 17. století, ve kterém již nastupoval barokní umělecký směr. Úvodní kapitola se věnuje stavu dosavadního bádání, jenž se odehrával a stále odehrává zejména mezi německými badateli. V Čechách se mu věnovala ve své kandidátské práci v roce 1969 Eliška Fučíková, po té se tématu dotkl Pavel Preiss, v současné době Lubomír Slavíček. Další kapitola se zabývá technikou kresby v těchto obdobích se zřetelem na perokresbu obvyklou v Německu a následuje shrnutí typických znaků německé kresby, která se většinou vyznačovala oproti soudobé italské kresbě větší uzavřeností a pevností objemu. Část o zastoupení německé kresby v českých sbírkách je věnována jednak provenienci kreseb a z toho vyplývající obsah muzejních sbírek v českých zemích, jenž poměrně dobře zastupuje vývoj sledovaného tématu, ačkoliv zde citelně chybí listy Albrechta Dürera. Základní korpus práce pak sleduje prostřednictvím okruhů vývoj kresby v německy mluvících oblastech ilustrovaný příklady nacházející se ve veřejných sbírkách. Lze se opřít o několik velmi kvalitních listů z 1. poloviny 15. století, dále jsou k dispozici kresby z 2. poloviny 15. století. Tvorbu...
|
|
| |
|
|
Vyhodnocení aktivity potenciálně antifungálních látek pomocí mikrodiluční bujónové metody II
Fučíková, Eliška ; Křivčíková, Lucie (oponent) ; Vejsová, Marcela (vedoucí práce)
Eliška Fučíková Vyhodnocení aktivity potenciálně antifungálních látek pomocí mikrodiluční bujónové metody II Diplomová práce Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Odborný pracovník v laboratorních metodách Cíl práce: Cílem mé diplomové práce bylo otestovat potenciálně antifungální látky. Testovali jsme celkem 10 skupin látek: anilidy pyrazinkarboxylové kyseliny, arylaminopyraziny, pyrazin-2,3-dinitrily, estery pyrazinkarboxylové kyseliny, deriváty (Z)-5-arylmethyliden-2-thioxothiazolidin-4-onu, estery cholesterolu a alkanových kyselin, deriváty thiosalicylamidu, diamidy, styrylbenzoxazoly a benzoxazepin-diony. Metody: Testování probíhalo pomocí mikrodiluční bujónové metody. Výsledky: Nejvýraznější antifungální aktivitu vykazovaly deriváty thiosalicylamidu, u kterých byly hodnoty MIC velmi nízké téměř u všech testovaných kmenů hub. Závěry: Zjistili jsme, že největší antimykotický účinek se projevuje při substituci halogenem, nejvíce chlorem.
|
host ::
RSS.