|
|
Vývoj francouzského muzikálu dvacátého století v kontextu evropského hudebního divadla
Fridrichovský, Patrik ; Herman, Josef (vedoucí práce) ; Prostějovský, Michael (oponent)
Touto prací jsem chte podat co možná nejobsáhlejší zprávu o hudebne-dramatickém divadle ve Francii, jehož soucasný vrchol, dle mého úsudku zastinuje ostatní muzikálovou produkci v Evrope. I když jsem na konci této práce, stále mám pocit, že jsem v nekterých oblastech stále na zacátku. Tak bohatý je pramen francouzské zábavní hudby spojené s divadelním jevištem. V posledních letech byl podán dukaz, že Francie a muzikál není protimluv, jen je treba pochopit jeho zákonitosti. Rozhodl jsme se termín megamuzikál, pro mnoho dukazu podaných v této práci, aplikovat na francouzské produkce po roce 1998. Jakkoli to není termín puvodní a snad i puvodem posmešný, presne vystihuje svojí estetickou kvalitu. Zdá se, že proces vývoje od amerického muzikálu zlaté éry, pres pozdejší rozvoj britské školy muzikálu superlativu má svého pokracovatele ve francouzském muzikálu grand spectacle, který svojí kariéru zacal teprve nedávno. Fenomén dokázal prekrocit hranice puvodu a rozšírit se i do oblastí, které sice nemají vlastní muzikálovou tradici, ale muzikálu jako zpusobu divadelní zábavy rozumí. Jakkoli se megamuzikálu angloamerická kritika vysmívá, našel svoji tvár i diváka. V této práci jsem se snažil predstavit široký proud dalších hudebních útvaru, které pro Francouze znamenají denní chléb a pro naše kraje jsou absolutne...
|
|
|
Elisabeth: komparativní srovnání dvou inscenačních verzí jednoho muzikálu
Zamazalová, Kateřina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Fridrichovský, Patrik (oponent)
Bakalářská práce se primárně zaměřuje na vídeňský muzikál Elisabeth, který tvůrčí dvojice Michael Kunze & Sylvester Levay založila na životním příběhu rakouské císařovny Sisi. Samotný text se zabývá nahrávkou obnovené inscenace z Divadla na Vídeňce (premiéra v říjnu 2003, nahrávka pořízena v říjnu 2005), kterou srovnává s českou premiérou muzikálu v Divadle J. K. Tyla (premiéra v listopadu 2019). Inscenační verzi, jež je v režii Harryho Kupfera považována za konvenční zpracování díla, staví proti české produkci Lumíra Olšovského uvedené pod volnou licencí, jejíž tvůrčí tým se vydal vlastní inovativní cestou. Text práce hledá a pojmenovává zásadní proměny, ke kterým mezi výše uvedenými inscenacemi, jež od sebe dělí celých šestnáct let, došlo. Jmenovitě se zabývá následujícími aspekty muzikálu: tvůrčími týmy divadel, režií, kostýmy, scénografií, choreografií, herci a hlavními postavami. Tyto položky rakouské a české inscenace následně porovnává. V případě české inscenace se v rámci srovnání částečně opírá o názory tuzemských kulturních recenzentů. V bezprostředně navazující kapitole je přistoupeno k podrobné analýze tří konkrétních scén muzikálu, které (dle názoru autorky) podlehly nejzásadnějším změnám. Scény Die ersten vier Jahre, Wenn ich tanzen will a Die Schatten werden länger jsou kromě...
|
|
|
Vývoj francouzského muzikálu dvacátého století v kontextu evropského hudebního divadla
Fridrichovský, Patrik ; Prostějovský, Michael (oponent) ; Herman, Josef (vedoucí práce)
Touto prací jsem chte podat co možná nejobsáhlejší zprávu o hudebne-dramatickém divadle ve Francii, jehož soucasný vrchol, dle mého úsudku zastinuje ostatní muzikálovou produkci v Evrope. I když jsem na konci této práce, stále mám pocit, že jsem v nekterých oblastech stále na zacátku. Tak bohatý je pramen francouzské zábavní hudby spojené s divadelním jevištem. V posledních letech byl podán dukaz, že Francie a muzikál není protimluv, jen je treba pochopit jeho zákonitosti. Rozhodl jsme se termín megamuzikál, pro mnoho dukazu podaných v této práci, aplikovat na francouzské produkce po roce 1998. Jakkoli to není termín puvodní a snad i puvodem posmešný, presne vystihuje svojí estetickou kvalitu. Zdá se, že proces vývoje od amerického muzikálu zlaté éry, pres pozdejší rozvoj britské školy muzikálu superlativu má svého pokracovatele ve francouzském muzikálu grand spectacle, který svojí kariéru zacal teprve nedávno. Fenomén dokázal prekrocit hranice puvodu a rozšírit se i do oblastí, které sice nemají vlastní muzikálovou tradici, ale muzikálu jako zpusobu divadelní zábavy rozumí. Jakkoli se megamuzikálu angloamerická kritika vysmívá, našel svoji tvár i diváka. V této práci jsem se snažil predstavit široký proud dalších hudebních útvaru, které pro Francouze znamenají denní chléb a pro naše kraje jsou absolutne...
|
host ::
RSS.