|
|
Neznámý pramen v archivu Pražské konzervatoře. Komorní hudba v domě Františka Švestky (1842-1864)
Esterlová, Tereza ; Ottlová, Marta (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Diplomová práce interpretuje anonymní Inventář komorních skladeb uložený v archivu Pražské konzervatoře a seznamuje s prostředím, v němž byl repertoár zaznamenaný v tomto prameni provozován mezi lety 1843-1864. Srovnání s dalšími zdroji umožňuje identifikaci původce rukopisu, jehož biografie je prezentována ve druhé kapitole. Obsah pramene je analyzován a porovnán s repertoárem hraným v jiných měšťanských salonech a na pražských veřejných koncertech. Kromě informací příslušné literatury jsou při tom brány v úvahu také kritiky koncertních příležitostí v dobovém tisku i další archivní prameny. Objevený Inventář skladeb provozovaných v domácnosti JUDr. Františka Švestky je jedním z mála zdrojů, které dokládají recepci podobně náročného repertoáru v okruhu neprofesionálních instrumentalistů v 19. století. Klíčová slova: 19. století, Praha, komorní hudba, hudební spolky, amatérští hudebníci, František Švestka, Moritz Mildner, hudba v salonech, programy koncertů, časopis Bohemia
|
|
|
Metodika hry na housle Emanuela Ondříčka The Mastery of Tone-Production and expression on the Violin ve světle tradice houslových škol 19. století
Esterlová, Tereza ; Ottlová, Marta (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Svědectví metodik a škol hry na housle jsou důležitými prameny k poznání situace české houslové interpretace počátku dvacátého století. Bakalářská práce se zabývá publikací The Mastery of Tone-Production and Expression on the Violin z roku 1929 českého houslisty a pedagoga Emanuela Ondříčka. Aby mohly být výpovědi houslové školy uvedeny do kontextu dobové prováděcí praxe, předkládá autorka výsledky pramenného výzkumu v českých periodikách, jimiž postihuje charakter Ondříčkova koncertního působení. Skrze analýzu Ondříčkových instruktivních kusů se snaží definovat techniku práce se smyčcem a tvoření artikulace a dynamiky, vlastní Ondříčkově pojetí hry na housle. Zjištění následně konfrontuje s koncepcemi významných houslových škol a metodik devatenáctého a začátku dvacátého století. Dva rozdílné principy aplikace smyků, jež vystupují z tohoto srovnání, uvádí do souvislosti s repertoárem, na který se daní houslisté zaměřovali při svých koncertech.
|
host ::
RSS.