|
|
Mapování výskytu bolehlavu plamatého (Conium maculatum L.) ve Středních Čechách
Čech, Ondřej ; Brant, Václav (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Bolehlav plamatý (Conium maculatum L.) je plevelným druhem vyskytujícím se v lemových společenstvech polí a v agrofytocenózách. Jako plevel se vyskytuje v porostech ozimé řepky, hrachu, cukrové řepy, hořčice bílé a v porostech pícnin. Do porostů polních plodin proniká většinou z lemových společenstev.
Cílem práce bylo zmapování výskytu bolehlavu plamatého na orné půdě a v lemových společenstvích polí ve Středních Čechách.
Lokalizace probíhala pomocí GPS navigace (Garmin Etrex 30, Garmin Ltd., USA). Jednotlivé body výskytu byly stanovovány při projíždění komunikací při rychlosti 30-40 km za hodinu. Průjezd komunikací mezi dvěma obcemi byl vždy proveden obousměrně. Minimální vzdálenost mezi body se při daném systému záznamu pohybuje v intervalu 8-10 m. Datové záznamy byly následně přeneseny do mapových podkladů. V rámci výsledků byly vytvořeny ortofotomapy s lokalizací výskytu druhu. Následně byla stanovena hustota výskytu druhu v mapovaných úsecích. V rámci sledování byla rovněž sledována přítomnost druhu v porostech polních plodin.
V rámci hodnocených území byl zaznamenán výskyt bolehlavu na 25 půdních blocích s ozimou řepkou, na 2 blocích s hrachem, 1 s hořčicí bílou a 4 s cukrovou řepou. Intenzita zaplevelení okrajů komunikací byla velice rozdílná. Jednalo se jak o ojedinělé, solitérní rostliny, tak o souvislé porosty bolehlavu plamatého. V práci byla ověřena metoda hodnocení počtu bodů na délkovou trasu. Práce potvrdila vliv lemových společenstev na výskyt bolehlavu plamatého v agrofytocenózách.
|
|
|
Vliv počtu rostlin na výnos ozimé pšenice v rámci technologií přesného setí
Paclt, Ladislav ; Brant, Václav (vedoucí práce) ; Zábranský, Petr (oponent)
Pšenice setá ozimá (Triticum aestivum L.) je nejpěstovanější obilninou v České republice. Osevní plochy se pohybují na úrovni cca 795 000 ha. Kvalitně provedené setí je dobrým základem pro utváření struktury porostu během vývoje, která se následně promítá do výnosu a kvality produkce. Struktura porostu je utvářena především počtem rostlin na jednotku plochy, tedy výší výsevku. V tradiční zemědělské praxi se výše výsevku určuje především podle termínu setí a zemědělské výrobní oblasti přepočtem MKZ pomocí HTZ na váhu v kg. Osivo je tedy vyséváno pouze s přesností na kg, nikoliv na jednotlivá semena. Běžně používané secí stroje navíc nejsou schopny takto přesně osivo vysévat.
Cílem této bakalářské práce bylo na základě přesných polních pokusů posoudit vliv rozdílných výsevků při přesném setí na výnos pšenice. Je známo, že rostliny pšenice disponují mimořádnou kompenzační schopností, která spočívá především v odnožování rostlin. Při přesném rozmístění semen na jednotce plochy, které maximálně eliminuje kompetici mezi rostlinami, by tedy i při sníženém výsevku neměl prokazatelně klesnout výnos. Navíc byl posuzován vliv aplikace hnojiva při setí do zóny kořenů rostlin.
Přesné polní pokusy probíhaly v hospodářském roce 2014/2015 na lokalitě Budihostice (střední Čechy), GPS koordináty 50°17'48.664"N, 14°14'36.130"E. Pro založení porostů, které proběhlo 3. 10. 2014, bylo využito testovacího modulového secího stroje firmy Farmet se záběrem 1,5 m a s použitím systému přesného setí. K zonální aplikaci do hloubky 85 a 180 mm při setí bylo použito hnojivo NPK (15/15/15) v jednotné dávce 80 kg/ha. Výsevek se na pokusných plochách pohyboval v rozmezí 200 až 350 zrn na m2. Kontrolní varianta představující konvenčně založený porost byla založena s počtem 450 zrn na m2. Celkem bylo založeno šest variant bez přihnojení s hloubkou kypření 85 a 180 mm, šest variant s přihnojením NPK (15/15/15) s uložením hnojiva do hloubky kypření 85 a 180 mm a varianta kontrolní. Sklizeň proběhla 30. 7. 2015.
Rozdíly v počtu jedinců se primárně projevily na počtu klasů na jedné rostlině. Tento faktor byl nejvýznamnějším výnosotvorným prvkem. Nižší výnos ve srovnání s kontrolou, která dosáhla výnosu 9,509 t/ha, byl stanoven na plochách s počtem rostlin pod 200 kusů na m2. Na plochách s počtem rostlin přesahujícím 200 kusů na m2 byl mimo jedné varianty stanoven vyšší výnos. U variant s počtem rostlin vyšším než 230 kusů na m2 byl na plochách s hnojením stanoven vyšší výnos než na plochách bez hnojení. Tyto rozdíly však nebyly statisticky průkazné. Vliv zonálního hnojení se tedy jednoznačně neprokázal.
Provedené experimenty prokázaly, že snížení počtu rostlin na jednotku plochy může na základě kompenzační schopnosti porostu zajistit obdobné výnosy jako konvenční varianta.
|
host ::
RSS.