|
|
Living history
Bradáčová, Iveta ; Edith, Jeřábková (oponent) ; Kvíčala, Petr (vedoucí práce)
Ve své bakalářské práci se věnuji tématu Living history. Pojem living history je terminus technicus používaný sociology, kteří takto pojmenovávají skupinu lidí, která se stylizuje do minulosti. Téma Living history mě velmi zajímá z hlediska prolnutí času minulosti s přítomností - na stejném místě ve stejnou dobu se odehrává něco, co má připomínat událost, která proběhla před mnoha lety. Avšak tyto reenactmenty nemohou být přesnou kopií či rekonstrukcí dávné události. Jedná se vždy o přítomný okamžik a osobní prožitek zúčastněných. Proto o nich nemůžeme říci, že si na bojovníky jen hrají, neboť oni tím opravdu žijí a myslí to vážně. Lidé, kteří se těchto shromáždění účastní, v podstatě zpřítomňují již neexistující nebo mrtvé lidi. Jsou ,,zastaveni“ v minulosti a romanticko-sentimentálním způsobem opět prožívají dávnou událost. Pro moji práci jsem si vybrala bitvu u Lipan, která proběhla v období gotickém, v roce 1434. Nevybrala jsem si však bitvu u Lipan jako takovou, ale fotky z jejího reenactmentu z roku 2014. Na internetu (rajce.net) jsem si vyhledala alba s fotografiemi této události z 31. května 2014. Fotky pořídil patrně někdo, kdo byl členem této komunity, protože fotografie působily osobně a zachycovaly účastníky v jejich bezprostřední blízkosti a v jejich soukromí, například v dobovém stanu při večeři s ostatními účastníky. Z tohoto důvodu jsem nevycházela z vlastních fotografií, protože jako pouhý nezúčastněný divák bych se k nim nedostala tak blízko. Po prohlédnutí fotografií z reenactmentu bitvy a po navštívení Maroldova panoramatu jsem se nadchla pro malování samotné bitvy. Udělala jsem mnoho maleb na stěně i na papíře, ale časem mě pouhé přemalovávání bitvy z fotografie přestalo zajímat. Uvědomila jsem si, že v podstatě maluji nic neříkající postavy v kostýmech a místo na jejich výrazy, se soustředím více na anatomickou přesnost jejich těl. Po tomto zjištění jsem už věděla, že takovým způsobem nemůžu v malbě dále pokračovat a že je nutné změnit svůj přístup. Vrátila jsem se tedy k detailnějšímu prohlížení fotografií a zkoumala jsem, co mě na nich opravdu nejvíce zajímá. Už během malby jsem postupně přicházela na to, že mě velmi baví malovat obličeje ,,válečníků“ a zachycovat psychologii, která se ukrývá v jejich tvářích. Během zkoumání fotografií jsem si všimla, že lidé na nich zachycení mají útrpné výrazy podobající se výrazům lidí ze starých gotických obrazů. Lidé jsou většinou oblečeni do prostého, dobového oblečení, které si sami vyrábí, jedí skromný pokrm a tváří se jako mučedníci doufající v naději. Opuštění svazující malby podle fotografie bylo pro mne velmi osvobozující ,neboť jsem konečně začala malovat to, co na fotografiích vidět nebylo, ale já cítila, že to tam je ukryté. Uvědomila jsem si, že co mi na mém tématu přijde nejzajímavější jsou dnešní lidé, kteří svými životy, svým jednáním a trpitelskými výrazy zpřítomňují skutečné mrtvé válečníky, kteří padli v bitvě u Lipan v roce 1434. Je to minulost zachycená v jejich přítomných obličejích. A to mi přijde neuvěřitelně zajímavé. Po tomto uvědomění jsem nabyla přesvědčení, že k tomu, abych se co nejlépe přiblížila ke své fascinaci, stačí namalovat jen obličej s přítomnýma očima, a s osobitým výrazem. Už nepotřebuji malovat celé výjevy z bitvy. Obrazy jsem namalovala akvarelem, abych malbou podpořila lehkost a jemnost portrétů. Velikost portrétů na papíře se odvíjí od mých fyzických dispozic, portréty jsou zhruba tak velké, jako moje postava.
|
|
|
Organizace a řízení veřejného knihovnictví ve Velké Británii
Bradáčová, Ivana ; Stöcklová, Anna (vedoucí práce) ; Landová, Hana (oponent)
Tématem diplomové práce jsou služby a organizace veřejných knihoven ve Velké Británii. Cílem je charakteristika fungování veřejného knihovnictví, kdy konkrétní praxe bude demonstrována na veřejných knihovnách hlavních měst Spojeného království - Londýn, Cardiff, Edinburgh a Belfast. Práce je rozdělena do šesti kapitol. Úvodní kapitolu tvoří stručný soupis vývoje veřejného knihovnictví ve Velké Británii. Čtyři hlavní kapitoly jsou analýzami služeb a organizací jednotlivých knihovních sítí - City of London Libraries, Cardiff's Libraries, Edinburgh City Libraries a Belfast NI Libraries. Tyto kapitoly analyzují organizaci, služby, kulturní akce, vybavení a propagaci knihovních sítí, v závěru kapitoly je zhodnocení kvality těchto kritérií. V poslední, závěrečné kapitole jsou srovnány a porovnány všechny služby a činnosti, organizace a fungování veřejných knihoven. Pro zobecnění fungování bude vytvořen model veřejné knihovny. Práci zakončí doporučení českým knihovnám. [Autorský abstrakt]. Klíčová slova: veřejné knihovnictví, veřejné knihovny, služby, Velká Británie, Spojené království, Londýn, Cardiff, Edinburgh, Belfast.
|
|
|
Living history
Bradáčová, Iveta ; Edith, Jeřábková (oponent) ; Kvíčala, Petr (vedoucí práce)
Ve své bakalářské práci se věnuji tématu Living history. Pojem living history je terminus technicus používaný sociology, kteří takto pojmenovávají skupinu lidí, která se stylizuje do minulosti. Téma Living history mě velmi zajímá z hlediska prolnutí času minulosti s přítomností - na stejném místě ve stejnou dobu se odehrává něco, co má připomínat událost, která proběhla před mnoha lety. Avšak tyto reenactmenty nemohou být přesnou kopií či rekonstrukcí dávné události. Jedná se vždy o přítomný okamžik a osobní prožitek zúčastněných. Proto o nich nemůžeme říci, že si na bojovníky jen hrají, neboť oni tím opravdu žijí a myslí to vážně. Lidé, kteří se těchto shromáždění účastní, v podstatě zpřítomňují již neexistující nebo mrtvé lidi. Jsou ,,zastaveni“ v minulosti a romanticko-sentimentálním způsobem opět prožívají dávnou událost. Pro moji práci jsem si vybrala bitvu u Lipan, která proběhla v období gotickém, v roce 1434. Nevybrala jsem si však bitvu u Lipan jako takovou, ale fotky z jejího reenactmentu z roku 2014. Na internetu (rajce.net) jsem si vyhledala alba s fotografiemi této události z 31. května 2014. Fotky pořídil patrně někdo, kdo byl členem této komunity, protože fotografie působily osobně a zachycovaly účastníky v jejich bezprostřední blízkosti a v jejich soukromí, například v dobovém stanu při večeři s ostatními účastníky. Z tohoto důvodu jsem nevycházela z vlastních fotografií, protože jako pouhý nezúčastněný divák bych se k nim nedostala tak blízko. Po prohlédnutí fotografií z reenactmentu bitvy a po navštívení Maroldova panoramatu jsem se nadchla pro malování samotné bitvy. Udělala jsem mnoho maleb na stěně i na papíře, ale časem mě pouhé přemalovávání bitvy z fotografie přestalo zajímat. Uvědomila jsem si, že v podstatě maluji nic neříkající postavy v kostýmech a místo na jejich výrazy, se soustředím více na anatomickou přesnost jejich těl. Po tomto zjištění jsem už věděla, že takovým způsobem nemůžu v malbě dále pokračovat a že je nutné změnit svůj přístup. Vrátila jsem se tedy k detailnějšímu prohlížení fotografií a zkoumala jsem, co mě na nich opravdu nejvíce zajímá. Už během malby jsem postupně přicházela na to, že mě velmi baví malovat obličeje ,,válečníků“ a zachycovat psychologii, která se ukrývá v jejich tvářích. Během zkoumání fotografií jsem si všimla, že lidé na nich zachycení mají útrpné výrazy podobající se výrazům lidí ze starých gotických obrazů. Lidé jsou většinou oblečeni do prostého, dobového oblečení, které si sami vyrábí, jedí skromný pokrm a tváří se jako mučedníci doufající v naději. Opuštění svazující malby podle fotografie bylo pro mne velmi osvobozující ,neboť jsem konečně začala malovat to, co na fotografiích vidět nebylo, ale já cítila, že to tam je ukryté. Uvědomila jsem si, že co mi na mém tématu přijde nejzajímavější jsou dnešní lidé, kteří svými životy, svým jednáním a trpitelskými výrazy zpřítomňují skutečné mrtvé válečníky, kteří padli v bitvě u Lipan v roce 1434. Je to minulost zachycená v jejich přítomných obličejích. A to mi přijde neuvěřitelně zajímavé. Po tomto uvědomění jsem nabyla přesvědčení, že k tomu, abych se co nejlépe přiblížila ke své fascinaci, stačí namalovat jen obličej s přítomnýma očima, a s osobitým výrazem. Už nepotřebuji malovat celé výjevy z bitvy. Obrazy jsem namalovala akvarelem, abych malbou podpořila lehkost a jemnost portrétů. Velikost portrétů na papíře se odvíjí od mých fyzických dispozic, portréty jsou zhruba tak velké, jako moje postava.
|
|
| |
host ::
RSS.