|
|
Proměny ve výuce dějepisu v ČSR mezi léty 1948-1956
Bimková, Dana ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent)
"Vyučovací proces jako společenský jev se mění zároveň s vývojem společnosti. Společnost v každé etapě historického vývoje klade na školu své požadavky. A právě tyto požadavky také určují úkoly a obsah vyučování jednotlivých disciplin; se změnou úkolů a obsahu vyučování se nevyhnutelně mění také jeho formy a methody."1 Tento výrok předního sovětského odborníka na metodiku dějepisu byl v českém překladu uveřejněn v časopise Dějepis ve škole v roce 1955. Z dnešní perspektivy se jedná o běžné konstatování, že charakter školní výuky je vysoce závislý na společnosti, která výuku objednává. Pokud výrok zasadíme do dobového kontextu, zjišťujeme, že se v něm skrývá hlubší podstata. Úkoly a obsah vyučování byly pro formující se komunistickou diktaturu jednou z jejích významných součástí. Právě výuka dějepisu byla vhodným nástrojem šíření komunistické ideologie, a proto byla zásadním způsobem podřízena nové moci strany. Přesto diskuze o podobě výuky dějepisu na sebe vázaly velké množství aktérů a vyznačovaly se pestrou škálou postojů, v nichž se úsilí o ideologickou čistotu snoubilo s množstvím pedagogických inovací a experimentů. Rozpor mezi shora řízeným obsahem výuky dějepisu a relativně volnou diskuzí, probíhající na téma forem a metod výuky, lze lépe pochopit zodpovězením několika otázek. Jak vypadaly prostory,...
|
|
|
Pedagogické časopisy pro výuku dějepisu jako praktická metodická pomoc československému učiteli dějepisu v období 1948-1970
Bimková, Dana ; Mikeska, Tomáš (vedoucí práce) ; Parkan, František (oponent)
Tato práce pojednává o výuce dějepisu v období 1948-1970. Zabývá se nikoli tím, jak výuka vypadala, neboť to nelze přesně detailně popsat, ale zaměřuje se na metodiku výuky dějepisu, tedy na to, jak se měl dějepis správně učit. Základním pramenem jsou pedagogické časopisy pro výuku dějepisu, především časopis Dějepis ve škole jeho předchůdci a následovníci. Základní otázkou je, jestli tyto časopisy mohly skutečně pomáhat učitelům s metodologickou přípravou výuky a jak taková pomoc vypadala. Práce má několik kapitol, první popisuje dějiny školství ve sledované době, druhá se zabývá pedagogickými časopisy pro výuku dějepisu. Dále je pozornost zaměřena na to, jak vypadala vyučovací hodina, jak měl učitel vykládat, opakovat, zkoušet, jak se mělo pracovat s učebnicí. Velkou samostatnou kapitolu tvoří pomůcky pro vyučování, mezi které byly zařazeny především mapy, obrazy, audiovizuální pomůcky a literatura. Dále je věnována pozornost regionálním dějinám, exkurzím, spolupráci s muzeem a archivem. V závěru je potvrzena základní hypotéza, že časopisy mohly sloužit jako dobrá pomoc pro učitele, že v nich byla celá řada zajímavých a inspirativních článků a že i v dnešní době jsou ve výuce dějepisu podobné problémy, které ještě nebyly překonány. Navíc je řešena problematika odborných diskuzí, které se v...
|
|
|
Proměny ve výuce dějepisu v ČSR mezi léty 1948-1956
Bimková, Dana ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Pullmann, Michal (vedoucí práce)
"Vyučovací proces jako společenský jev se mění zároveň s vývojem společnosti. Společnost v každé etapě historického vývoje klade na školu své požadavky. A právě tyto požadavky také určují úkoly a obsah vyučování jednotlivých disciplin; se změnou úkolů a obsahu vyučování se nevyhnutelně mění také jeho formy a methody."1 Tento výrok předního sovětského odborníka na metodiku dějepisu byl v českém překladu uveřejněn v časopise Dějepis ve škole v roce 1955. Z dnešní perspektivy se jedná o běžné konstatování, že charakter školní výuky je vysoce závislý na společnosti, která výuku objednává. Pokud výrok zasadíme do dobového kontextu, zjišťujeme, že se v něm skrývá hlubší podstata. Úkoly a obsah vyučování byly pro formující se komunistickou diktaturu jednou z jejích významných součástí. Právě výuka dějepisu byla vhodným nástrojem šíření komunistické ideologie, a proto byla zásadním způsobem podřízena nové moci strany. Přesto diskuze o podobě výuky dějepisu na sebe vázaly velké množství aktérů a vyznačovaly se pestrou škálou postojů, v nichž se úsilí o ideologickou čistotu snoubilo s množstvím pedagogických inovací a experimentů. Rozpor mezi shora řízeným obsahem výuky dějepisu a relativně volnou diskuzí, probíhající na téma forem a metod výuky, lze lépe pochopit zodpovězením několika otázek. Jak vypadaly prostory,...
|
host ::
RSS.