|
|
Mechanismy a účinnost příjmu vybraných mikropolutantů rostlinami v systémech závlah odpadními vodami
Šrédlová, Kamila ; Semerád, Jaroslav ; Šereš, M. ; Mrvová, M. ; Rozkošný, M. ; Cajthaml, Tomáš
Nedostatek sladké vody a její kvalita jsou celosvětově řešenými otázkami, které se promítají prakticky do všech oblastí lidské činnosti. Jednou z možností, jak snížit spotřebu vody v zemědělství, je opětovné využívání přečištěné (recyklované) odpadní vody k závlahám. Z hlediska kvality potravin je při použití recyklované odpadní vody nebo kalů z ČOV nezbytné průběžně sledovat koncentrace některých mikropolutantů. Souhrnná výzkumná zpráva popisuje mechanismy příjmu vybraných mikropolutantů z řad perfluorovaných látek a léčiv zemědělskými rostlinami v průběhu automatické závlahy přečištěnou odpadní vodou. Obsáhlá literární rešerše doplněná experimentálními daty popisuje bioakumulace v plodech, jejichž konzumací může být mikropolutantům vystaven i člověk. Dále je nastíněno riziko příjmu mikropolutantů z potenciálně kontaminovaných plodů rostlin pěstovaných za použití této technologie.
|
|
|
Mechanismus mikrobiální biodegradace polychlorovaných bifenylů
Šrédlová, Kamila ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Kočí, Vladimír (oponent) ; Macek, Tomáš (oponent)
Polychlorované bifenyly (PCB) jsou chlorované organické sloučeniny, které patří mezi persistentní organické polutanty. Jejich výskyt v životním prostředí je nežádoucí vzhledem k jejich toxicitě - působí mj. mutagenně a karcinogenně a také negativně ovlivňují hormonální soustavu. PCB byly během 20. století vyráběny v řadě zemí a hojně používány díky svým výhodným fyzikálně-chemickým a technickým vlastnostem. Převážná většina PCB sloužila jako izolační a teplonosné kapaliny v elektrických zařízeních, používaly se však také v řadě otevřených aplikací. Přestože byla výroba PCB na konci 20. století zakázána, rozsáhlá kontaminace, k níž během jejich používání došlo, v životním prostředí nadále setrvává. Kromě toho jsou PCB i v dnešní době do životního prostředí emitovány z některých průmyslových aktivit. Vzhledem ke stabilitě PCB dochází k jejich rozkladu v životním prostředí velmi pomalu. Tato disertační práce je zaměřena na studium biodegradace PCB ligninolytickými houbami, které patří k jedněm z mála organismů schopných jejich efektivního rozkladu. V rámci práce byl studován mechanismus degradace vybraných transformačních produktů PCB in vitro s identifikací vzniklých intermediátů. Lakáza, enzym produkovaný hlívou ústřičnou (kmen Pleurotus ostreatus 3004), byla schopna degradovat hydroxylované PCB....
|
|
|
Biodegradace polychlorovaných bifenylů v podzemní vodě pomocí biologických přístupů
Šrédlová, Kamila ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Innemanová, Petra (oponent)
Polychlorované bifenyly (PCB) jsou významné organické polutanty, které velmi pomalu podléhají degradaci a dlouhou dobu přetrvávají v životním prostředí. PCB mají mnohé negativní účinky na životní prostředí, organismy i lidské zdraví. Pro stanovení PCB ve vodných matricích byla optimalizována metoda extrakce pevnou fází (SPE) s následnou analýzou prostřednictvím GC/MS. Průměrná výtěžnost SPE demineralizované vody uměle kontaminované PCB se pro jednotlivé kongenery pohybovala kolem 85 %. V dlouhodobě kontaminované podzemní vodě pocházející z areálu bývalé obalovny živičných drtí byla zjištěna koncentrace PCB 3,3 ± 0,1 μg·l-1 (suma vybraných kongenerů). Nejhojněji zastoupené kongenery byly trichlorované PCB, které dohromady představovaly asi 80 % celkového obsahu PCB. Vytvořená metodika byla dále spolu s vysokotlakou extrakcí pevných matric (ASE) použita pro zhodnocení degradačního potenciálu hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus), u které byla v literatuře popsána vysoká degradační účinnost vůči některým organopolutantům, včetně některých kongenerů PCB. P. ostreatus patří mezi ligninolytické houby (houby bílé hniloby), perspektivní skupinu mikroorganismů hojně studovanou z hlediska bioremediačních aplikací. P. ostreatus KRYOS byl při degradaci komerční směsi PCB Deloru 103 schopen z počátečního obsahu...
|
|
|
Přístupy ke kvantifikaci horizontální depozice síry a dusíku z mlhy a námrazy
Šrédlová, Kamila ; Hůnová, Iva (vedoucí práce) ; Hovorka, Jan (oponent)
Cílem této bakalářské práce je shrnout metodické přístupy ke kvantifikaci horizontální depozice síry a dusíku z mlhy a námrazy formou rešerše odborné literatury dostupné na toto téma. Atmosférická depozice představuje soubor procesů, kterými jsou znečišťující látky přenášeny z ovzduší na zemský povrch, čímž přispívá k samočištění atmosféry. Zároveň tak však představuje vstup těchto látek do dalších složek životního prostředí. Atmosférická depozice se dělí na složku suchou, probíhající za nepřítomnosti srážek, a mokrou, odehrávající se během srážkových událostí. Mokrá depozice je dále dělena na vertikální (déšť, sníh, kroupy) a horizontální (mlha, námraza, jinovatka). Běžným postupem získání celkové depozice je v dnešní době součet její suché a vertikální mokré složky. Ukazuje se však, že takto získané údaje jsou významným podhodnocením skutečné celkové atmosférické depozice (např. Hůnová et al., 2011) a při nezahrnutí horizontální depozice tak ve skutečnosti neznáme celkové zatížení životního prostředí. Význam horizontální depozice roste s nadmořskou výškou (Lange et al., 2003). Významnou skutečností je také to, že horizontální srážky bývají více mineralizované a zůstávají delší dobu v kontaktu s vegetací. Problémem jsou zatím velké nejasnosti v hodnotách horizontální atmosférické depozice v různých...
|
host ::
RSS.