|
|
Trvalé jáhenství jako paradigma církevní diakonie
Šourků, Jindřich ; Kohut, Pavel Vojtěch (vedoucí práce) ; Novotný, Vojtěch (oponent)
MUDr. Šourků Jindřich Bakalářská práce: Trvalé jáhenství jako paradigma církevní služby Vedoucí práce: ThLic. P. V. Kohut. Ocd. RESUMÉ Trvalé jáhenství, které na Západě vymizelo na téměř tisíc let, bylo obnoveno Druhým vatikánským koncilem, konaným v letech 1962-1965. Jde o sborovou svátost, udělovanou ženatým i svobodným mužům. V současnosti vedle sebe existuje dvojí diakonát, trvalý a přechodný. Souvisí to s dosud používaným lineárním modelem sborové svátosti. Mnohem lépe by však sborovou svátost vyjádřil model pyramidální, který teologicky věrněji ukazuje plnost kněžství episkopátu, na němž diakonát a presbyterát, každý svým specifickým způsobem, participuje. Centrum diakonátu je konání "in persona Christi-Servi", což má být také ústřední stavebním prvkem jáhnovy spirituality. Následuje Krista-Služebníka, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za všechny. Jáhen má být nositelem Ducha služby a v ostatních křesťanech jej probouzet.
|
|
|
Mateřský rys Boha ve Starém Zákoně
Šourků, Jindřich ; Hřebík, Josef (vedoucí práce) ; Brož, Jaroslav (oponent)
RESUMÉ Boží vztah k člověku se odehrává v dějinách spásy. Starý zákon je zvěstováním velkých Božích činů, kde klíčovou roli hraje izraelský národ. Bůh se člověku zjevuje postupně tak, aby adresát - člověk, dovedl pochopit sdělující se Bož lásku. Bůh má vždy iniciativu jako první. Boží komunikace s lidmi vrcholí smlouvou na hoře Sinaj. A nejen to, Bůh dává člověku své věčné přísliby, zjevuje mu své jméno a vyvádí ho z Egypta. Ve Starém zákoně je Bůh dokonale oproštěn od jakýchkoli sexuálních praktik, tolik vlastních polyteismu okolních národů. Izrael poznává jediného Boha především ze zkušenosti, nikoli cestou analogie, či teologického bádání. Neboť právě z Božího sebezjevování mohl člověk poznat jeho vlastnosti a rysy. O otcovské lásce Boha k Izraeli je ve Starém zákoně řada zmínek. Mezi postavou pozemského otce a Bohem jistě existuje řada podobností, už jen proto, že člověk neumí myslet v jiných kategoriích, než lidských. Pak ovšem i mezi matkou a Bohem musí existovat nějaká podobnost, protože počátek otcovství i mateřství je v Bohu samotném. Bůh chce být člověku vším. Boží láska nese nekonečné množství podob. Bůh je bojovníkem, vysvoboditelem, vykupitelem, Pánem, Králem, soudcem, snoubencem, manželem, ale je li zapotřebí, je trpícímu ubožákovi i matkou. Bůh nabízí milující náruč, hýčkání na klíně, útěchu...
|
|
|
Trvalé jáhenství jako paradigma církevní diakonie
Šourků, Jindřich ; Kohut, Pavel Vojtěch (vedoucí práce) ; Novotný, Vojtěch (oponent)
MUDr. Šourků Jindřich Bakalářská práce: Trvalé jáhenství jako paradigma církevní služby Vedoucí práce: ThLic. P. V. Kohut. Ocd. RESUMÉ Trvalé jáhenství, které na Západě vymizelo na téměř tisíc let, bylo obnoveno Druhým vatikánským koncilem, konaným v letech 1962-1965. Jde o sborovou svátost, udělovanou ženatým i svobodným mužům. V současnosti vedle sebe existuje dvojí diakonát, trvalý a přechodný. Souvisí to s dosud používaným lineárním modelem sborové svátosti. Mnohem lépe by však sborovou svátost vyjádřil model pyramidální, který teologicky věrněji ukazuje plnost kněžství episkopátu, na němž diakonát a presbyterát, každý svým specifickým způsobem, participuje. Centrum diakonátu je konání "in persona Christi-Servi", což má být také ústřední stavebním prvkem jáhnovy spirituality. Následuje Krista-Služebníka, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za všechny. Jáhen má být nositelem Ducha služby a v ostatních křesťanech jej probouzet.
|
host ::
RSS.