|
|
Československá diplomacie a její hodnocení de Gaullovy politiky grandeur v letech 1958 až 1969
Jiráčková, Magdaléna ; Matějka, Ondřej (vedoucí práce) ; Šmidrkalová, Michaela (oponent)
Československo-francouzské vztahy se od počátku šedesátých let minulého století postupně rozvíjely. Ve Francii byl v té době prezidentem Charles de Gaulle, který prosazoval politiku grandeur, podle které měla Francie obnovit svoje velmocenské postavení, zatímco Československo bylo jedním ze satelitů Sovětského svazu. Na základě pramenného výzkumu s prvky kvalitativní obsahové analýzy dokumentů z Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky odpovídám ve své práci na otázku, jakým způsobem československá diplomacie hodnotila jevy spjaté s de Gaullovu politiku grandeur v letech 1958 až 1969. Z archivních dokumentů vyplývá, že československá zahraniční politika se francouzskému postoji k odzbrojení věnovala na počátku šedesátých let, kdy se o tomto tématu v Ženevě konaly rozhovory, kterých se Československo přímo účastnilo. Francouzský odmítavý postoj k dohodám o odzbrojení byl československou diplomacií hodnocen vždy negativně, postupem času však přestal být překážkou pro rozvoj vzájemných vztahů. Rozporuplně byla hodnocena francouzská politika k zemím Západu. Pozitivně byl hodnocen postoj Francie vůči Spojeným státům, jejichž vliv v Evropě se Francie snažila omezit, negativně bylo chápáno sbližování Francie se SRN. Postoj Francie k NATO, ať už se jednalo o francouzské odmítání integrace a...
|
|
|
Československá diplomacie a její hodnocení de Gaullovy politiky grandeur v letech 1958 až 1969
Jiráčková, Magdaléna ; Matějka, Ondřej (vedoucí práce) ; Šmidrkalová, Michaela (oponent)
Československo-francouzské vztahy se od počátku šedesátých let minulého století postupně rozvíjely. Ve Francii byl v té době prezidentem Charles de Gaulle, který prosazoval politiku grandeur, podle které měla Francie obnovit svoje velmocenské postavení, zatímco Československo bylo jedním ze satelitů Sovětského svazu. Na základě pramenného výzkumu s prvky kvalitativní obsahové analýzy dokumentů z Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky odpovídám ve své práci na otázku, jakým způsobem československá diplomacie hodnotila jevy spjaté s de Gaullovu politiku grandeur v letech 1958 až 1969. Z archivních dokumentů vyplývá, že československá zahraniční politika se francouzskému postoji k odzbrojení věnovala na počátku šedesátých let, kdy se o tomto tématu v Ženevě konaly rozhovory, kterých se Československo přímo účastnilo. Francouzský odmítavý postoj k dohodám o odzbrojení byl československou diplomacií hodnocen vždy negativně, postupem času však přestal být překážkou pro rozvoj vzájemných vztahů. Rozporuplně byla hodnocena francouzská politika k zemím Západu. Pozitivně byl hodnocen postoj Francie vůči Spojeným státům, jejichž vliv v Evropě se Francie snažila omezit, negativně bylo chápáno sbližování Francie se SRN. Postoj Francie k NATO, ať už se jednalo o francouzské odmítání integrace a...
|
|
|
Koncepce Ukrajina-Litva-Bělorusko a polská východní politika po roce 1989
Kocháňová, Alena ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Šmidrkalová, Michaela (oponent)
Bakalářská práce zpracovává téma polské východní politiky mezi lety 1989 a 2005 a místo, které v ní zaujímala tzv. "koncepce ULB" - Ukrajina-Litva-Bělorusko, jíž se Polsko ve své zahraniční politice inspirovalo. Byla vypracována za studené války polským exilem ve Francii a prosazovala nezávislost východních sousedů Polska a vzájemné dobré vztahy za účelem stabilizace regionu a omezení sovětského vlivu. Vzhledem k historickým neshodám národů byl tento přístup revoluční. Cílem je zjistit nakolik byla koncepce uplatňována po roce 1989 a s jakou motivací. Proto práce metodou historické analýzy zkoumá oblasti jako nezávislost, bezpečnost, menšiny, společné dějiny, jakou mírou se zde koncepce projevovala a popíše faktory, které aplikaci ovlivňovaly (Rusko, NATO, EU, státní zájmy, polský romantismus, rozdílné politické směřování Ukrajiny, Litvy a Běloruska). Dále se zabývá proměnami užívání koncepce jednotlivými polskými vládami a snaží se identifikovat společné body a rozdíly, ale také je-li užívání koncepce reálné či spíš ústní. Nakonec je hodnocen vliv polského vstupu do NATO a EU na model ULB a jeho (ne)aktuálnost v reorganizovaném středoevropském prostoru. Práce dochází k závěru, že ačkoli podmínky v Evropě po roce 1989 neumožňovaly důslednou aplikaci koncepce v původní podobě a polské vlády s ní...
|
host ::
RSS.