Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Proces konstituování národní litevské historiografie v 19. století
Čeladín, Jindřich ; Švec, Luboš (vedoucí práce) ; Vykoukal, Jiří (oponent) ; Šeferis, Vaidas (oponent)
Proces konstituování národní litevské historiografie v 19. století Až do 19. století se litevská historiografie chápe jako zemská. Národní identita Litevců ještě nebyla vyhraněna a formování novodobého litevského národa prakticky ještě nezačalo. Litevská národní kultura ovlivňovaná dominantní polskou kulturou se musela v 19. století postupně rozvíjet. První litevsky sepsané národní dějiny vyšly z pera Simonase Daukantase. Hlavní dílo Būdas senovės lietuvių, kalnėnų ir žemaičių vyšlo pod pseudonymem v Petrohradu teprve v roce 1845. Daukantase můžeme považovat za zakladatele moderní litevské historiografie ve smyslu národním. Jelikož Vilniuská univerzita byla po porážce povstání v roce 1832 uzavřena, přesunulo se centrum vyššího vzdělání Litevců na ruské univerzity. Jedním z plodů této další generace intelektuálů byl hlavní myslitel litevského národního obrození Jonas Basanavičius, který se stal v roce 1883 zakladatelem prvního litevského osvětového časopisu Aušra. Debata o smyslu litevských dějin a jejich vyčlenění z polské historiografie se odehrávala na konci 19. století spíše v publicistické rovině. V disertační práci jsem se zaměřil na určení bodu, kdy u litevské historiografie dochází ke koncepčnímu rozchodu s polskou historiografií, která již byla v pokročilejší fázi vývoje. Dále, jejím...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.