|
|
Využití autologního materiálu ve středoušní chirurgii
Školoudík, Lukáš ; Vokurka, Jan (vedoucí práce) ; Smilek, Pavel (oponent) ; Skřivan, Jiří (oponent)
Využití autologního materiálu ve středoušní chirurgii Autologní materiál je v kofochirurgii ve většině indikací upřednostňován před materiálem aloplastickým či homologním. Výjimečné postavení při volbě materiálu k rekonstrukci převodního systému mají pacienti s cholesteatomem. U těchto pacientů není doporučováno využití autologní středoušní kůstky pro riziko perzistence cholesteatomu. V klinické části je studován vztah cholesteatomu ke středoušním kůstkám. Na základě histologických nálezů cholesteatomem postižených středoušních kůstek jsou navrženy a testovány metody ošetření k eliminaci zbytků cholesteatomu. První metodou je mechanické odstranění cholesteatomu s vyfrézováním povrchu kůstky diamantovou frézou pod kontrolou operačního mikroskopu. Tato metoda je účinná především u méně destruovaných kůstek, u kterých jsme tímto ošetřením vždy cholesteatom kompletně odstranili. U středoušních kůstek s těžkou destrukcí tato metoda selhala. Druhou testovanou metodou je kombinace mechanického ošetření s následným autoklávováním po dobu 4 minut při teplotě 134řC, kterou jsme ve všech případech zcela eliminovali cholesteatom z povrchu středoušní kůstky. V experimentální části studie jsme sledovali reakci středoušní sliznice na autoklávované středoušní kůstky a změny v kůstkách s časovým odstupem po implantaci. V...
|
|
|
Prevence recidiv nosní polypózy u nemocných s nálezem enterotoxiny produkujících kmenů Staphylococcus aureus
Schalek, Petr ; Petráš, Petr (vedoucí práce) ; Julák, Jaroslav (oponent) ; Malina, Jiří (oponent) ; Vokurka, Jan (oponent)
Úvod: Enterotoxiny produkované Staphylococcus aureus (SA) se mohou uplatňovat jako superantigeny a takto, nezávisle na antigenní specifitě, ovlivňovat průběh chronické rinosinusitidy s nosními polypy (NP). Cílem studie bylo prokázat zda antibiotická léčba podaná po endoskopické operaci paranazálních dutin pro NP může pozitivně ovlivnit průběh onemocnění ve srovnání s placebem. Pacienti a metody: 23 pacientů po operaci paranazálních djutin pro NP, s pozitivním kultivačním peroperačním nálezem SA, pozitivně testovaným na schopnost produkce enterotoxinů A-E a TSST-1 bylo randomizováno do 2 skupin. Skupina A (13 nemocných) byla navíc k běžné léčbě intranazálními steroidy a minerálními sprškami léčena 3 týdny anti-stafylokokovým antibiotikem dle minimální inhibiční koncentrace. Skupina B (10) dostávala kromě zvyklé léčby placebo. Obě skupiny byly porovnány předoperačně, za 3 a 6 měsíců po operaci pomocí symptom specifického skóre, endoskopického skóre a dotazníku kvality života SNOT-22 v českém překladu. Výsledky: Mírně lepších výsledků bylo dosaženo u nemocných s přidanou antibiotickou léčbou. Rozdíly však nebyly však statisticky významné. Nejvýraznější rozdíl ve prospěch skupiny A byl dosažen u endoskopického skóre za 3 měsíce po operaci. Bez ohledu na způsob léčby u asi 30 % nemocných došlo k vymizení...
|
|
|
Modelové cholestatické poškození jater potkana a možnosti jeho ovlivnění
Kohoutek, Lukáš ; Kaška, Milan (vedoucí práce) ; Gürlich, Robert (oponent) ; Vokurka, Jan (oponent)
Souhrn Úvod: Cholestatické poškození jaterní tkáně z extrabiliárních příčin je provázené oxidační stresem, a tím snížením antioxidační kapacity jater, dochází ke zvýšení střevní propustnosti, následné endotoxémii a rozvoji prozánětové reakce se zvýšenou produkcí cytokinů a rozvojem orgánového poškození, které vede k prohloubení jaterního poškození. Určitou cestou pro své protizánětové a antiproliferativní účinky se staly statiny, které by mohly bránit rozvoji jaterního onemocnění k případě jejich cholestatického poškození. Cíle: Cílem práce bylo ověřit, zda by mohly být statiny i vhodnými léky bránícími rozvoji jaterního onemocnění, jehož mechanizmus spočívá v oxidačním a zánětovém poškození, a do jaké míry se na tomto případném účinku může podílet doba podávání a dávka podávané látky. Metodika: Byly definovány 4 skupiny potkanů, v nichž byla porovnávána data mezi potkany s laparotomií a s či bez podvazu žlučovodu a s či bez podávání fluvastatinu. Hodnoceny byly vzorky jaterní tkáně histologicky a vzorky krve, respektive séra k hodnocení míry poškození jater, určení stupně cholestázy a hodnocení proteosyntetické funkce jater. Hodnocení účinku fluvastatinu závisí na vlivu použité dávky (1 a 5 mg/kg tělesné hmotnosti) a době podávání fluvastatinu (1 a 2 týdny). Dalším měřítkem ve studování proběhlých procesů...
|
|
| |
|
| |
|
|
Prognostické a prediktivní markery u nádorů hlavy a krku
Kalfeřt, David ; Vokurka, Jan (vedoucí práce) ; Brychtová, Svetlana (oponent) ; Plzák, Jan (oponent)
Prognostické a prediktivní markery u nádorů hlavy a krku Souhrn Úvod. Dlaždicobuněčný karcinom hlavy a krku (HNSCC) je agresivní nádor s nepříznivou prognózou navzdory pokrokům v léčbě v posledních desetiletích. HNSCC se vyznačuje klinicko-patologickou a biologickou heterogenitu, což činí obtíže při klinickém rozhodování. Proto je nezbytné lépe porozumět jeho molekulární patobiologii. Cílem našich studií bylo analyzovat expresní profil a možnou prognostickou a prediktivní roli vybraných sérových matrixových metaloproteináz (MMP), tkáňových mikroRNA (miR) a proteinů p16, p53 a galektinu-3 s ohledem na lokalitu nádoru (orofarynx, hypofarynx a larynx) a na klinicko-patologické parametry. Materiál a metody. Byly provedeny 3 studie (1. studie: prospektivní, 46 pacientů, analýza předoperačních sérových hladin MMP-1, MMP-2 a MMP-9 multiplexovou metodou MAGPIX (Luminex, TX, USA); 2. studie: retrospektivní, 58 pacientů, imunohistochemická analýza p16, p53 a galektinu-3; 3. studie: retrospektivní: 51 pacientů, analýza let-7a, miR-21, miR-34a, miR-200c a miR-375 kvantitativní real-time PCR. Výsledky. Statisticky signifikantní rozdíl sérových hladin MMP mezi jednotlivými lokalitami karcinomů nebyl nalezen. Byla potvrzena statisticky významná korelace mezi p16 pozitivitou a orofaryngeálním karcinomem, MMP-1 a p16...
|
|
|
Využití autologního materiálu ve středoušní chirurgii
Školoudík, Lukáš ; Vokurka, Jan (vedoucí práce) ; Smilek, Pavel (oponent) ; Skřivan, Jiří (oponent)
Využití autologního materiálu ve středoušní chirurgii Autologní materiál je v kofochirurgii ve většině indikací upřednostňován před materiálem aloplastickým či homologním. Výjimečné postavení při volbě materiálu k rekonstrukci převodního systému mají pacienti s cholesteatomem. U těchto pacientů není doporučováno využití autologní středoušní kůstky pro riziko perzistence cholesteatomu. V klinické části je studován vztah cholesteatomu ke středoušním kůstkám. Na základě histologických nálezů cholesteatomem postižených středoušních kůstek jsou navrženy a testovány metody ošetření k eliminaci zbytků cholesteatomu. První metodou je mechanické odstranění cholesteatomu s vyfrézováním povrchu kůstky diamantovou frézou pod kontrolou operačního mikroskopu. Tato metoda je účinná především u méně destruovaných kůstek, u kterých jsme tímto ošetřením vždy cholesteatom kompletně odstranili. U středoušních kůstek s těžkou destrukcí tato metoda selhala. Druhou testovanou metodou je kombinace mechanického ošetření s následným autoklávováním po dobu 4 minut při teplotě 134řC, kterou jsme ve všech případech zcela eliminovali cholesteatom z povrchu středoušní kůstky. V experimentální části studie jsme sledovali reakci středoušní sliznice na autoklávované středoušní kůstky a změny v kůstkách s časovým odstupem po implantaci. V...
|
|
|
Prevence recidiv nosní polypózy u nemocných s nálezem enterotoxiny produkujících kmenů Staphylococcus aureus
Schalek, Petr ; Petráš, Petr (vedoucí práce) ; Julák, Jaroslav (oponent) ; Malina, Jiří (oponent) ; Vokurka, Jan (oponent)
Úvod: Enterotoxiny produkované Staphylococcus aureus (SA) se mohou uplatňovat jako superantigeny a takto, nezávisle na antigenní specifitě, ovlivňovat průběh chronické rinosinusitidy s nosními polypy (NP). Cílem studie bylo prokázat zda antibiotická léčba podaná po endoskopické operaci paranazálních dutin pro NP může pozitivně ovlivnit průběh onemocnění ve srovnání s placebem. Pacienti a metody: 23 pacientů po operaci paranazálních djutin pro NP, s pozitivním kultivačním peroperačním nálezem SA, pozitivně testovaným na schopnost produkce enterotoxinů A-E a TSST-1 bylo randomizováno do 2 skupin. Skupina A (13 nemocných) byla navíc k běžné léčbě intranazálními steroidy a minerálními sprškami léčena 3 týdny anti-stafylokokovým antibiotikem dle minimální inhibiční koncentrace. Skupina B (10) dostávala kromě zvyklé léčby placebo. Obě skupiny byly porovnány předoperačně, za 3 a 6 měsíců po operaci pomocí symptom specifického skóre, endoskopického skóre a dotazníku kvality života SNOT-22 v českém překladu. Výsledky: Mírně lepších výsledků bylo dosaženo u nemocných s přidanou antibiotickou léčbou. Rozdíly však nebyly však statisticky významné. Nejvýraznější rozdíl ve prospěch skupiny A byl dosažen u endoskopického skóre za 3 měsíce po operaci. Bez ohledu na způsob léčby u asi 30 % nemocných došlo k vymizení...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.