|
|
Adornova kritika masové kultury ve světle Hegelovy estetiky
Kvapil, Matouš ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Horák, Vít (oponent)
Často se nyní hovoří o úpadku či odcizení umění, což bývá spojováno s negativními vlivy masové kultury. Tyto negativní vlivy masové kultury se snažím prozkoumat a zaměřuji se především na hudbu, k čemuž využívám především kritiku masové kultury Theodora W. Adorna, jednoho z představitelů frankfurtské školy. Podle této kritiky ztrácí hudba vlivem masové kultury svá původní určení a svůj původní účel. Získává parazitní a fetišový charakter, vytrácí se z ní všechna individualita a stává se z ní pouhé standardizované zboží strojově vytvářené pro potřeby odbytu. Zároveň ale pomocí Estetiky od G.W.F Hegela představím filozofickou koncepci umění a pokusím se nahlédnout do pravé povahy a účelu umění, jak ji Hegel popisuje. Poté zhodnotím vzájemný vztah obou koncepcí a ukážu, že charakteristiky masové kultury, jak je Adorno popisuje, jsou s pravou povahou umění neslučitelné. V závěru se pokusím poukázat na možná až příliš skeptický a rezolutní pohled, který Adorno ve své kritice prezentuje. Zkusím ukázat, že i přes negativní vlivy masové kultury je zde stále prostor pro vyšší tvorbu a stále může vznikat hudba věrná svým původním určením. Klíčová slova hudba, umění, kultura, estetika, masová kultura, kulturní průmysl, Hegel, Adorno
|
|
|
Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho
Kvapil, Matouš ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
KVAPIL, M.: Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho. (Diplomová práce) Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie Vedoucí práce: doc. Mgr. Aleš Novák, Ph.D. Záměrem práce je prozkoumat ranou filosoficko-estetickou koncepci Friedricha Nietzscheho, která je předznačena v jeho první vydané práci Zrození tragédie z ducha hudby (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik, 1872). Tuto koncepci, stojící na vzájemném napětí živlů apollinského a dionýského pak práce sleduje především ve vztahu k významnému "boji" Sókrata a Dionýsa, jehož projevy lze pozorovat na Nietzschem tematizovaném protikladu teoretického a tragického nazírání světa či optimismu vědy a pesimismu umění. Pozornost bude zaměřena především na vznik teoretického optimismu pocházejícího z lidské "vůle k pravdě", jehož archetyp u Nietzscheho ztělesňuje právě Sókratés. Problém, který bojem Sókrata a Dionýsa vychází na světlo, pak nutně práci nasměruje k Nietzschově kritice poznání vedeného metafyzicky uchopeným pojmem pravdy. Základ této kritiky spočívá v problému metaforičnosti řeči a lidského poznání vůbec, který je nejuceleněji pojednán ve spise O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním (Über Wahrheit und Lüge im aussermoralischen Sinne, 1873). V návaznosti na to...
|
host ::
RSS.