|
|
Farmakoterapie dyslipidémie
Řeháčková, Renata ; Melicharová, Ludmila (vedoucí práce) ; Trejtnar, František (oponent)
Souhrn Dyslipidémie (DLP) představují jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy. Výsledky velkých klinických studií prokázaly, že účinná léčba dyslipidémií výrazně snižuje kardiovaskulární riziko. Hypolipidemická léčba se tak stala jedním z nejúčinnějších prostředků prevence ICHS i dalších kardiovaskulárních onemocnění. Základem léčby DLP je nefarmakologická léčba - úprava životních návyků, tj. zanechání kouření, změna diety, zavedení pravidelné pohybové aktivity, snížení nadměrné tělesné hmotnosti. Farmakoterapie v primární prevenci je zahájena až po neúspěchu 3 až 6 měsíční nefarmakologické terapie. Farmakoterapii v sekundární prevenci pro nemocné ICHS je doporučeno zahájit ihned, nejpozději před propuštěním z nemocnice. Péče o nemocného s hyperlipoproteinemií je komplexní a patří do ní i racionální ovlivnění diabetu, hypertenze, obezity, adekvátní léčba ICHS a komplikací aterosklerózy. Při izolované hypercholesterolémii jsou lékem volby statiny. Pokud není dosaženo cílových hodnot monoterapií, lze zvolit terapii statinu s ezetimibem. Při kombinované hyperlipoproteinémii se při výběru hypolipidemika rozhoduje podle převažující metabolické odchylky. Dominuje-li elevace LDL-Ch a Tg jsou zvýšeny jen mírně, podává se statin. Jsou-li výrazně zvýšeny Tg současně se snížením HDL-Ch a zvýšením...
|
|
|
Stanovení cytotoxicity vybraných skupin xenobiotik
Řeháčková, Renata ; Trejtnar, František (vedoucí práce) ; Vopršalová, Marie (oponent)
Cílem rigorózní práce bylo stanovit cytotoxicitu vybraných látek s využitím dvou buněčných modelů reprezentujících jaterní a ledvinnou tkáň. Testovanými látkami byly dvě skupiny xenobiotik - inhibitory membránového transportu (albumin, aprotinin, lysin, maleinát, probenecid, bestatin, cytochrom c, ampicilin) a reaktivátory acetylcholinesterázy oximového typu (obidoxim, HI-6, K027, JM-4, JM-46, K009, K027, K043, K203) a neoximového typu (7-MEOTA, takrin). Pro testování cytotoxicity reaktivátorů acetylcholinesterázy (RACHE) byly použity dvě metody - první založená na stanovení redukční kapacity buněk s využitím tetrazolového barviva MTS, druhá založená na měření aktivity proteáz v buňkách. Pro testování cytotoxicity inhibitorů membránového transportu (IMT) byla použita fluorometrická metoda využívající redukci resazurinu. Jako buněčné modely byly použity v případě RACHE dvě buněčné linie - buňky prasečích ledvinných proximálních tubulů LLC-PK1 a lidské jaterní buňky HEP G2, v případě IMT byly vedle těchto buněčných linií použity i nativní izolované ledvinné buňky potkana. K posouzení cytotoxicity byl u testovaných látek stanovován parametr IC50. Hodnoty IC50 pro RACHE stanovené oběma použitými metodami celkově přinesly srovnatelné výsledky. Výsledné pořadí testovaných RACHE dle toxicity pro daný typ...
|
|
|
Stanovení cytotoxicity vybraných skupin xenobiotik
Řeháčková, Renata ; Vopršalová, Marie (oponent) ; Trejtnar, František (vedoucí práce)
Cílem rigorózní práce bylo stanovit cytotoxicitu vybraných látek s využitím dvou buněčných modelů reprezentujících jaterní a ledvinnou tkáň. Testovanými látkami byly dvě skupiny xenobiotik - inhibitory membránového transportu (albumin, aprotinin, lysin, maleinát, probenecid, bestatin, cytochrom c, ampicilin) a reaktivátory acetylcholinesterázy oximového typu (obidoxim, HI-6, K027, JM-4, JM-46, K009, K027, K043, K203) a neoximového typu (7-MEOTA, takrin). Pro testování cytotoxicity reaktivátorů acetylcholinesterázy (RACHE) byly použity dvě metody - první založená na stanovení redukční kapacity buněk s využitím tetrazolového barviva MTS, druhá založená na měření aktivity proteáz v buňkách. Pro testování cytotoxicity inhibitorů membránového transportu (IMT) byla použita fluorometrická metoda využívající redukci resazurinu. Jako buněčné modely byly použity v případě RACHE dvě buněčné linie - buňky prasečích ledvinných proximálních tubulů LLC-PK1 a lidské jaterní buňky HEP G2, v případě IMT byly vedle těchto buněčných linií použity i nativní izolované ledvinné buňky potkana. K posouzení cytotoxicity byl u testovaných látek stanovován parametr IC50. Hodnoty IC50 pro RACHE stanovené oběma použitými metodami celkově přinesly srovnatelné výsledky. Výsledné pořadí testovaných RACHE dle toxicity pro daný typ...
|
|
|
Farmakoterapie dyslipidémie
Řeháčková, Renata ; Melicharová, Ludmila (vedoucí práce) ; Trejtnar, František (oponent)
Souhrn Dyslipidémie (DLP) představují jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy. Výsledky velkých klinických studií prokázaly, že účinná léčba dyslipidémií výrazně snižuje kardiovaskulární riziko. Hypolipidemická léčba se tak stala jedním z nejúčinnějších prostředků prevence ICHS i dalších kardiovaskulárních onemocnění. Základem léčby DLP je nefarmakologická léčba - úprava životních návyků, tj. zanechání kouření, změna diety, zavedení pravidelné pohybové aktivity, snížení nadměrné tělesné hmotnosti. Farmakoterapie v primární prevenci je zahájena až po neúspěchu 3 až 6 měsíční nefarmakologické terapie. Farmakoterapii v sekundární prevenci pro nemocné ICHS je doporučeno zahájit ihned, nejpozději před propuštěním z nemocnice. Péče o nemocného s hyperlipoproteinemií je komplexní a patří do ní i racionální ovlivnění diabetu, hypertenze, obezity, adekvátní léčba ICHS a komplikací aterosklerózy. Při izolované hypercholesterolémii jsou lékem volby statiny. Pokud není dosaženo cílových hodnot monoterapií, lze zvolit terapii statinu s ezetimibem. Při kombinované hyperlipoproteinémii se při výběru hypolipidemika rozhoduje podle převažující metabolické odchylky. Dominuje-li elevace LDL-Ch a Tg jsou zvýšeny jen mírně, podává se statin. Jsou-li výrazně zvýšeny Tg současně se snížením HDL-Ch a zvýšením...
|
host ::
RSS.