|
|
Dům č.p. 98
Hauser, Filip ; Lang, Dominik (oponent) ; Ambrůz, Jan (vedoucí práce)
Ve mlýně se odrážejí všechny historické události, které Stráž nad Nežárkou zasáhly. Mlýn se díky nim stává místem, které nese v souvislosti s dějinami města silný genius loci. …Života mlynářské rodiny i všech zaměstnanců mlýna či pily se dotýká ekonomická krize, která přichází začátkem 30. let. Ve mlýně ji ale ustávají důstojně. „Můj tatínek vzpomínal, jak se musel snažit v té době udržet práci pro své zaměstnance na pile i ve mlýně a byl rád, že nikoho tehdy nepropustil.“ V letech těsně před válkou se osazenstvo mlýna rozrůstá o vojáky, kteří tu byli během mobilizace ubytovaní. Nejprve to byla vojenská četa cyklistů. „Pan četař chodil do rodiny poslechnout si zprávy z rádia. Po jejich odjezdu byli ubytováni zase další vojáci.“ Ke konci války se kolem města formují partyzánské skupiny, Jaruška si vzpomíná, jak bylo několik Němců zastřeleno a ona na schodech Svatého Jána přihlížela tomu, jak vezou na žebřiňáku mrtvá těla pohřbít k mostu. O několik týdnů později se do města dostávají Němci, vyhánějí všechny muže na náměstí a prohledávají domy. Při nalezení čehokoli podezřelého jsou připraveni střílet. Jeden stárek ze mlýna, který patřil do zmíněné partyzánské skupiny, přichází k mamince. „On řekl: ‘Já tam nesmím jít, já opravdu nemůžu. Tak vám jenom říkám, že půjdu na třetí podlaží do mlýna a nasoukám se do sila.’ A maminka to věděla, že jo, a oni přišli a skutečně jako procházeli barák a tak. Tak maminka říkala, že když jí to řekl, tak šla do ložnice a vyndala si babiččin nebeklíč a modlila se.” Odešla válečná léta a mlýn se stává předmětem kolektivizace. A ačkoli si Jaruška vzpomíná na nového vedoucího jako na dobrého člověka, se kterým se dalo mluvit, mlýn je léty v komunistické správě velmi silně poznamenán. Mění se na sklad, všechno vybavení je vyhozeno a nahrazeno jiným. Začínají tak léta necitlivého užívání, v jejichž důsledku bude rekonstrukce po navrácení původním majitelům velmi náročným úkolem a výzvou pro budoucí generace, které žádné z těchto událostí na mlýně už nepamatují… Tato práce se snaží reflektovat historické události týkající se budovy panského mlýna ve Stráži nad Nežárkou a osobní prožitky jeho obyvatel. Instalacím předcházela dokumentární práce mapování historie místa a osobního příběhu Jaroslavy Válkové, která ve zmíněném mlýně vyrůstala a jejíž rodina mlýn po generace budovala. V autorské reflexi jsem se rozhodl věnovat vztahu člověka a domu a posunout tento vztah do určitého typu podobenství vycházejícího z předešlé dokumentární činností. Vznikly tak 3 instalace přímo v budově mlýna. Dům jako reflexe mě samotného. Dům jako nestálý konstrukt. Dům jako osobní konstrukt.
|
|
|
"Eroze práva - tichá tortura"
Urválek, Petr ; Klodová, Lenka (oponent) ; Ambrůz, Jan (vedoucí práce)
Studoval jsem principy a nástroje staré tortury. Myšlenkou je pomocí "podivných strojů - nástrojů" imitovat erozi práva a následně sledovat a snímat, respektive reprodukovat pocity figuranta. Zpochybněním základních životních principů - základních životních hodnot navodím situaci, kdy člověk začíná prožívat - přemýšlet dovnitř. Tuto intrakci zákonitě vyvolá přirozený pud sebezáchovy a přirozené biomechanismy v těle, sloužící k udržení životně důležitých funkcí. To vše chci provést za nanejvýš bezpečnostních podmínek, kromě kamarádů i na sobě. Zjednodušeně se dá akce přirovnat k adrenalinovému sportu (výskok z letounu, bungee jumping, apod. ). Výstupem bakalářské práce tak mohou být přímo objekty - "stroje" s figuranty (včetně mě), dále videozáznam akce, několik sitotiskových autoportrétů na téma sebetortura, sebezpytování. Tyto autoportréty jsou volně inspirovány "posměšnými maskami" , které bývaly odsouzencům připevňovány na obličej.
|
|
|
Spící chodba
Přikrylová, Veronika ; Jeřábková, Edith (oponent) ; Ambrůz, Jan (vedoucí práce)
Série objektů vycházející z nábytku, která podléhá snovému rozkladu. Výchozím tématem bakalářské práce Spící chodba je schopnost autorské reflexe na přesně dané, a tím i limitované, zadání vybraného teoretika.
|
|
| |
|
|
Osobní rovina/vymezenost
Komoňová, Pavlína ; Koťátková, Eva (oponent) ; Ambrůz, Jan (vedoucí práce)
Tekutina a její nádoba to je jeden z impulzů pro moji závěrečnou práci. Naskytla se příležitost instalce ve sklepení slavkovského zámku a tak jsem vyměnila prosvětlený, teplý prostor za temné, chladné prostředí. Vstoupíš na dřevěné molo, které se plynule zvyšuje až dosáhne maximální výšky 25 cm. Procházíš koridorem a dojdeš do prostoru, který se nečekaně zvětší, dřevěná podlaha se pod tebou mírně zhoupne. Znejistíš, prkna se pod tvoji vahou viklají, protože nejsou přišroubována a skrz ně prosvítá světlo, které tě zaujme. Možná chvíli posečkáš, posedíš, prozkoumáš možnosti, odhalíš méně viditelné a poté se vydáš další zužující se chodbou ven. Nyní jsi prošel/a mým vnitřkem. Materiál, který jsem pro s voji práci vybrala patří s třídou trvanlivosti 1 k nejodolnějším druhům dřeva na trhu. Výňatek z technického listu firmy, která mi materiál věnovala stručně a jasně vystihuje proč jsem zvolila tento výběr. Prostor, krajina, molo, pevnost, stálost, moře, pohyb, nekonečno, jsou další prvky, které jsou v materiálu pro mě ukryty. Voda, tekutina kterou přijímám nebo vylučuji je ukryta pod prkny jako malé překvapení. Světlo, které prosvítá mezerami odkrývá a zároveň je pohlcován tmou. Vytváří světlí bod, vnitřní srdce.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.