|
|
Farmakoterapie ve stáří
Hubená, Alžběta ; Hrdina, Radomír (vedoucí práce) ; Melicharová, Ludmila (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakologie a toxikologie Kandidát: Alžběta Hubená Školitel: Prof. MUDr. Radomír Hrdina, CSc. Název diplomové práce: Farmakoterapie ve stáří Farmakoterapie ve stáří vyžaduje ucelený a zároveň individualizovaný přístup vzhledem k řadě specifik a komplikujících faktorů, které mohou měnit terapeutickou hodnotu léčiv podávaných ve vyšším věku. Při zvažování preskripce je nutné brát ohled na fyziologické, farmakokinetické a farmakodynamické změny provázející stárnutí stejně jako na častější výskyt nežádoucích účinků léčiv a možných interakcí při ne zřídka se vyskytující polymorbiditě a polyfarmakoterapii u seniorů. Rovněž snížená compliance z různých příčin, která je u geriatrických pacientů častější než u mladších generací, může stát za neúčinností farmakoterapie a/nebo za množstvím nežádoucích účinků léčiv. Farmakoterapie ve stáří by měla být moderní, jednoduchá, účelná a bezpečná, jedním slovem racionální. Klíčem k řešení se mohou stát i kritéria potenciálně vhodných a nevhodných léčiv ve stáří, která (průběžně aktualizovaná) proniknou do směrnic lékařů a farmaceutů a tím postupně do jejich každodenní praxe.
|
|
|
Interakce mezi léky, léčivými rostlinami a látkami přírodního původu
Kavková, Kateřina ; Tůmová, Lenka (vedoucí práce) ; Hrdina, Radomír (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmakognozie Kandidát: Kateřina Kavková Konzultant: Doc. PharmDr. Lenka Tůmová, CSc. Název rigorózní práce: Interakce mezi léky, léčivými rostlinami a látkami přírodního původu V této rigorózní práci je zpracován přehled o interakcích, které vznikají následkem současného užití léčiv a léčivých rostlin, nebo látek přírodního původu. Citovaná literatura zahrnuje články z odborných časopisů (British Journal of Clinical Pharmacology), periodik a internetových databází (Web of Science, Science Direct) v období duben 2007 - červen 2010. Ze všech 123 uvedených rostlin bylo nejvíc interakcí zaznamenáno u rostlin Hypericum perforatum (30,96 %), Ginkgo biloba (15,48 %) a Piper nigrum (9,67 %). Z terapeutických skupin nejvíce interagují rostliny s antikoagulancii (30,08 %), zejména warfarinem, dále s analgetiky včetně antipyretik a NSAID (21,95 %) a s antidiabetiky (18,69 %). V předchozím období 2002 - 2007 měly vedoucí postavení v interakcích tyto rostlinné druhy: Hypericum perforatum, Panax ginseng a Ginkgo biloba, z terapeutických skupin antikoagulancia, antihypertenziva a antiagregancia (kyselina acetylsalicylová). Interakce mohou být ovlivněny interindividuálními rozdíly, prostředím, citlivostí metod, koncentrací testovaných...
|
|
|
Léčba tromboembolické nemoci
Hanzlíková, Pavla ; Melicharová, Ludmila (vedoucí práce) ; Hrdina, Radomír (oponent)
Téma: Léčba tromboembolické nemoci Autor: Pavla Hanzlíková Žilní tromboembolická nemoc je označení pro stavy, kdy vzniká trombus v periferním žilním řečišti a může být embolizován do plicnice. Patří sem hluboká žilní trombóza neboli flebotrombóza dolních končetin a plicní embolie. Klinicky jde zcela o odlišné onemocnění, která však spolu úzce souvisejí, často se vyskytují společně a mají i stejnou léčbu. V současné době se v terapii tromboembolické nemoci se používají antikoagulancia, fibrinolytika, antiagregační léčba blokátory adenozindifosfátového receptoru, inhibitory destičkových glykoproteinových receptorů typu IIb/IIIa a venofarmaka. Důležitou součástí terapie jsou přístupy nefarmakologické. Další nadějné postupy v léčbě jsou ve fázi klinického zkoušení.
|
|
| |
|
|
Studium možností farmakologické ochrany srdečních buněk před oxidačním stresem a antracyklinovými cytostatiky
Jansová, Hana ; Šimůnek, Tomáš (vedoucí práce) ; Hrdina, Radomír (oponent) ; Jun, Daniel (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOCHEMICKÝCH VĚD Kandidát: Mgr. Hana Jansová Vedoucí práce: Doc. PharmDr. Tomáš Šimůnek, Ph.D. Název disertační práce: STUDIUM MOŽNOSTÍ FARMAKOLOGICKÉ OCHRANY SRDEČNÍCH BUNĚK PŘED OXIDAČNÍM STRESEM A ANTRACYKLINOVÝMI CYTOSTATIKY I když je rozvoj kardiovaskulárních onemocnění spojen s mnoha rizikovými faktory, předpokládá se, že v mnoha z nich hraje důležitou roli oxidační stres. K jeho vzniku může přispívat i produkce volných radikálů katalyzovaná volnými ionty železa, při které je tvořen velmi reaktivní a toxický hydroxylový radikál. Možnou strategií bránící propagaci oxidačního stresu může být chelatace volného železa. Použití klasických chelátorů železa u patologických stavů bez přetížení organismu železem může být ale spojeno s rizikem toxicity v důsledku deplece železa. Z tohoto důvodu se tato práce zabývá nejen studiem kardioprotektivních vlastností chelátorů železa, ale také od nich odvozených prochelátorů. V této práci jsme se věnovali prochelátorům železa, které nemají téměř žádnou afinitu k iontům železa, dokud nejsou aktivovány v patologických podmínkách oxidačního stresu. Dlouhou dobu se předpokládalo, že oxidační stres je i hlavní příčinou antracyklinové kardiotoxicity, avšak nedávné studie se od této teorie...
|
|
|
Podíl subtypů P2 receptorů na modulaci glutamatergního přenosu v mozkové kůře
Honzová, Lenka ; Herink, Josef (vedoucí práce) ; Hrdina, Radomír (oponent)
Glutamát je hlavním excitačním neuropřenašečem v centrálním nervovém systému a jsou důkazy o tom, že jeho uvolňování je regulováno presynaptickými P2 receptory. Aktivace P2X receptorů vyvolala uvolňování glutamátu z axonových zakončení neuronů dorzálních míšních rohů i z hippokampu, zatímco aktivace P2Y receptorů měla inhibiční efekt na uvolňování glutamátu v hippokampu. Gliové buňky exprimují několik podtypů P2Y receptorů a narůstají důkazy o aktivní úloze těchto buněk v synapsi, po aktivaci glutamátových receptorů uvolňují ATP a podílejí se tak na glutamatergním přenosu. Cílem předkládané studie bylo vyšetření úlohy P2Y receptorů v regulaci glutamatergního přenosu v kůře mozku laboratorního potkana zda aktivace těchto receptorů ovlivňuje příjem glutamátu gliovými buňkami a identifikace zúčastněných podtypů P2Y receptorů. Jako model pro studium vlivů P2Y receptorů na příjem glutamátu byla použita primární kultura korových astrocytárních buněk získaných z mozkových hemisfér novorozených laboratorních potkanů. Byla objasněna úloha několika P2Y agonistů a identifikovány podtypy P2Y receptorů podílející se na regulaci synaptické koncentrace glutamátu. Získané poznatky umožňují vývoj selektivních látek a nový přístup pro terapeutickou intervenci v patologických stavech spojovaných s excesivní...
|
|
|
Léčba revmatoidní artritidy
Šumpichová, Veronika ; Hrdina, Radomír (vedoucí práce) ; Herink, Josef (oponent)
Úvod: Revmatoidní artritidou trpí asi 1% světové populace. Je to autoimunitní zánětlivé chronické onemocnění postihující klouby, ale mnohdy i jiné tkáně a systémy. Podstatou je scestný imunitní proces, kdy organismus reaguje na neznámý faktor tvorbou protilátek a napadá a ničí sám sebe. Tento proces vede přes hyperplazii napadené tkáně až k samotné destrukci. Na rozvoji onemocnění se může podílet kombinace genetické predispozice a do nynějška nedefinovaného činitele nebo činitelů, přičemž jsou známy četné rizikové faktory jako např. ženské pohlaví, pozitivní rodinná anamnéza, vystavení vlivu křemičitanů či konzumace více než tří šálků kávy za den. Původní koncept farmakoterapie RA byl zaměřen na pomalou a neagresivní terapii, která byla založena na sekvenčním podávání antirevmatik. Léčba se orientovala symptomaticky a ačkoli symptomy polevily, postup choroby nebyl omezen. Velkou zásluhu na výzkumu a používání nových léčiv a změně způsobu farmakoterapie měly četné vážné nežádoucí účinky. Cíl: Shrnutí nejnovějších trendů v terapii RA zejména v uplynulých deseti letech. Závěr: Farmakoterapie RA v posledních deseti letech je zaměřena na agresivní terapii a časné nasazení chorobu modifikujících léčiv zejména v různých kombinacích s léčivy ze skupin kortikosteroidů, cytostatik či nesteroidních...
|
|
|
Antidysrytmika v terapii život ohrožujících poruch srdečního rytmu
Tůmová, Klára ; Hrdina, Radomír (vedoucí práce) ; Tilšer, Ivan (oponent)
AABBSSTTRRAAKKTT Náhlá úmrtí v důsledku závažných dysrytmií jsou ve vyspělých zemích poměrně četná. Přestože farmakoterapie není zásahem volby u pacientů trpících dysrytmií doprovázenou výraznými objektivními příznaky (hypoxie, hypotenze, anginózní bolesti), má významnou úlohu jako doplněk nefarmakologického zásahu v případech, kdy sám o sobě nepřinesl žádaný účinek. I v prevenci nových dysrytmických epizod farmakoterapie stále více ustupuje radiofrekvenční ablaci a implantaci kardioverteru-defibrilátoru (ICD). Je možnou alternativou invazivního zákroku v případech, kdy není z nejrůznějších důvodů indikován, a vhodným doplňkem ICD u pacientů, u kterých se často objevují dysrytmie vyžadující zásah přístroje. Vyhledávání jedinců ohrožených závažnou dysrytmií, a to zejména v primární prevenci, má jen omezené možnosti. Výsledky v současnosti užívaných testů mají omezenou výpovědní hodnotu, navíc mnohé abnormální nálezy jsou u jinak zdravých osob prognosticky nevýznamné. Určitý význam tyto nálezy mohou mít u pacientů s organickým postižením srdce a vzácnými dědičným proarytmogenními syndromy. Tato práce shrnuje současné možnosti léčby a prevence dysrytmií včetně nových postupů. Závěrečná kapitola pojednává o antidysrytmikách a obsahuje mimo jejich klasifikace přehled významných léčiv zahrnující nové nadějné látky.
|
|
|
Léčba diabetes mellitus
Hrouzková, Šárka ; Tilšer, Ivan (vedoucí práce) ; Hrdina, Radomír (oponent)
DM je metabolická porucha charakterizovaná hyperglykémií při absolutním nedostatku endogenního inzulínu (DM1T), nebo při jeho relativním nedostatku (DM2T). DM1T je projevem destrukce B-buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu většinou na autoimunitním podkladě. Chybění inzulínu vede k poruše využití glukózy a zvýšenému katabolismu tuků a bílkovin. Důsledkem je hyperglykémie, glykosurie, polyurie, žízeň případně až ketoacidotické kóma. DM2T jehož prevalence trvale narůstá, představuje významný lékařský, sociální a ekonomický problém. DM2T vzniká v důsledku inzulinové rezistence a později i vlivem nedostatečné sekrece inzulínu po jídle. K inzulínové rezistenci dochází nejčastěji v souvislosti s obezitou. V průběhu onemocnění se postupně prohlubuje defekt v sekreci inzulinu a dochází k rozvoji mikro- a makrovaskulárních komplikací, které jsou nejčastější příčinou úmrtí těchto nemocných. Léčba diabetu je činností velmi složitou, komplexní, která musí být postavena na souběžné intenzivní terapii a prevenci. Na spolupráci s pacientem, na edukaci, na individuálním nastavení léčby a terapeutických cílů. Patříme jen k málo stáům, kde existuje samostatný obor diabetologie. Cílem léčby je zajistit nemocnému dobrou kvalitu života a zejména zabránit vzniku a rozvoji dlouhodobých komplikací. Léčba DM1T: Po...
|
|
|
Pharmacology of the 2nd type of diabetes mellitus - a review
Ampatzis, Konstantinos ; Višňovský, Peter (vedoucí práce) ; Hrdina, Radomír (oponent)
Tato diplomová práce byla zamýšlena jako krátký pohled do nejčastější endokrinní poruchy v západním světě, kterou je diabetes mellitus. Diabetes mellitus je metabolická porucha, která je charakterizována neschopností oxidovat cukry v důsledku poruch ve funkci inzulinu. První část zahrnuje fyziologii inzulinu, typy a hlavní komplikace onemocnění. Hlavní část popisuje současné hlavní metody léčby a také dává krátký porovnávající náhled zdůrazňující hlavní výhody a nevýhody. Na konci jsou krátce diskutovány nové možnosti léčby - inkretiny (GLP-agonisté a DPP-4 inhibitory).
|
host ::
RSS.