|
|
Jiří Langer - Pokus o monografii
Vlková, Eva ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce) ; Pechová, Drahoslava (oponent)
Tato práce má za úkol představit život a dílo jednoho z nejpozoruhodnějších autorů, českého židovského spisovatele Jiřího Langera (1894 Praha - 1943 Tel Aviv). Kromě češtiny se Langer umělecky vyjadřoval především hebrejsky a německy, přesto jsem si ho dovolila označit jako spisovatele českého, jehož především pražské prostředí formovalo. Druhým prvkem vytváření jeho osobnosti i díla byla chasidská zkušenost. Jiří Langer vstoupil do literatury knihou Erotika kabbaly (1923) a dalšími odbornými judaistickými statěmi, v prvním období ovlivněn Freudem. Vrcholné dílo, které publikoval česky roku 1937, bylo Devět bran - pozoruhodná sbírka chasidských legend, která dodnes nemá v literárním světě obdoby. Roku 1938 ještě stihnul vydat odbornou publikaci Talmud. Ukázky a dějiny. - a to především jako příručku pro české úředníky v Haliči. Své překladatelské i básnické umění prokázal při sestavování antologie hebrejského básnictví 1 0 . - 1 9 . století, které příznačně nazval Zpěvy zavržených (1938). Poslední dvě knihy, které vydal, byly hebrejsky psané básnické sbírky. První publikoval ještě v Praze pod jménem Pijutim ve sire jedidut (1929) - Básně a písně přátelství a druhou v Palestině, Meat cori (1943) - Troška balšámu. V okruhu jeho přátel byli: Franz Kafka, Max Brod či Dov Sadan. Avšak byl to bratr František,...
|
|
|
Josef Karel Šlejhar - Pokus o monografickou studii
Kopečná, Marta ; Stejskalová, Anna (vedoucí práce) ; Hrabáková, Jaroslava (oponent)
Resumé Diplomová práce se snaží připomenout život a dílo Josefa Karla Šlejhara významného prozaika přelomu 19. a 20. století, který je současnou čtenářskou i literární veřejností značně opomíjen. Východiskem práce je ukázat autora jako pozoruhodnou osobnost, která svá díla poznamenala množstvím autobiografických rysů a která české písemnictví obohatila o originální a myšlenkově hluboká díla. Autorův život je mapován na základě pozůstalosti uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví, Přílohy přináší naskenované originály některých Šlejharových osobních dokladů. Autentická výpověď autora je přinášena v podobě extraktů z jeho deníků a korespondence, popř. odkazujeme k cenným svědectvím literátových přátel. Značná pozornost je také věnována problematice zařazení Šlejharova díla do kontextu jedné stylové tendence, v rámci reflexe díla v 20. a 21. století jsou připomínány nejvýznamnější interpretace autorových děl, stejně jako množství dobových ohlasů. 97
|
|
|
Fenomén Podkarpatské Rusi v české meziválečné literatuře
Čingl, Pavel ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Do české literatury vstoupila Podkarpatská Rus v meziválečné době po svém připojeni k Československu v roce 1919. Dané tematice se věnovala řada autorů (Čapek, Olbracht, Vančura a dalši). Někteří z nich podnikli cestu na Podkarpatskou Rus, aby dokázali českému čtenáři lépe přiblížit tamějši život. Podkarpatská tematika prolnula širokým spektrem literárních žánrů (povidka, román, balada, pohádka atd.) Meziváleční autoři zpracovali rozličné náměty z Podkarpatské Rusi - život, města, zvyky, sociální situaci a především přírodní prostor, dotvářející nejen kulisu lidskému prostoru, ale také samostatnou dějovou linii (viz Olbracht). Výrazným, spojujícím rysem knih je snaha představit dosud neznámou Podkarpatskou Rus československému čtenáři. Podkarpatské prostřed! bylo československému čtenáři velmi vzdálené, avšak mýtické bezčasi pozitivně ovlivnilo čtenářskou percepci. Vztah reality a mýtu (synchronní vznik mýtu na reálných základech) dovedl k dokonalosti Ivan Olbracht. Autoři se však nevěnovali jen přirodnimu prostoru, ale také prostoru lidskému, tiživé sociální situaci vedouc! v některých připadech až k emigraci či důsledky emigrace. Nejcharakterističtější rysy meziválečné literatury o Podkarpatské Rusi a situaci na Podkarpatské Rusi jsou ústy Ivana Olbrachta "Ta země jest ještě bez jména. Či, lépe řečeno, má...
|
|
|
Problém viny a trestu v dílech Kalibův zločin (K.V.Rais), Kašpar Lén mstitel (K.M.Čapek Chod), Hordubal (K.Čapek)
Frolíková, Dagmar ; Stejskalová, Anna (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Vojta Kahba, Kašpar Lén, Juraj Hordubal. Tyto postavy zdánlivě nespojuje nic - každá postava se jinak vyvíjí, každá má svůj vlastní příběh ... Opak je ale pravdou, spojuje je i dnes nadále aktuální a oblíbené téma, kterým je problém viny a trestu. Na vinu a frest nelze nahlížet jednoznačně. Pod dalšími vynořujícími se indiciemi, které postupně v příběhu vyplouvají na povrch, začneme o jednání postav přemýšlet - dokonce až tak dalece, kdy vraha nepovažujeme za vraha, byť je prokázáno, že se činu dopustil, ale za oběť, která musela těmito kroky vykoupit vlastní klid, život. Obdobně chápeme i oběti. V této práci jsem se snažila analyzovat životní zvrat a skon výše uvedených postav. Příběhy jsou rozmanité - chladnokrevný vrah, odsouzený za svůj přečin proti právu, oběť měnící se pod náporem dalších životních změn ve vraha, mstitel, jehož smrt ukončila soudní líčení a my se už nedovíme, zda v onen okamžik zmírá jako v roli vraha, či oběti. Zmapovala jsem hlavní aspekty a okolnosti, které donutily postavy vraždit. Tato hlediska dokládají můj názor na téma trestu a viny, tedy že se jedná o téma velmi aktuální, žádané, mající tendence se prosadit i v budoucnu a zpracovávané pod různými úhly pohledu a v různých žánrech.
|
|
|
Matěj Anastazia Šimáček - osobnost a dílo
Vlasáková, Jana ; Stejskalová, Anna (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Matěj Anastazia Šimáček byl významným českým spisovatelem, redaktorem a nakladatelem přelomu 19. a 20. století. Podstatně zasáhl do vývoje české kritiky a do utváření mladé spisovatelské generace, která se v zapsala do dějin české literatury pod názvem Česká moderna. Přestože ve své době patřil mezi nej významnější postavy literárního a kulturního světa vůbec, dnes je jeho jméno téměř pro všechny neznámé. Do literatury přispěl díly básnickými, prozaickými i dramatickými. Nejméně hodnotná je tvorba poetická. Těžkopádný jazyk, vhodný pro prózu, a sociální témata způsobila téměř nečitelnost Šimáčkových básní. Sociální tématika je pojítkem všech prací M. A. Šimáčka. Úspěšnějším byl zajisté na poli prozaickém a dramatickém. Jako ústřední motivy své práce si vybral zobrazení továrního prostředí cukrovarů, měšťanské společnosti a světa uměleckých salónů. Realistická drobnokresba v některých jeho dílech je dokonalou ukázkou popisného realismu. Asi jediným Šimáčkovým přínosem do české literatury je zdůraznění problematiky dělnictva. On ovšem ještě nepojímal dělníky jako silnou sociální vrstvu, proto bylo jeho dílo opomenuto i v době, která těmto námětům přála. Myslím, že z dnešního pohledu je M. A. Šimáček důležitou postavu jen pro literární historiky, kteří by neměli zapomenout na Šimáčkovy zásluhy na poli...
|
|
|
Monografie Evy Kantůrkové
Bronská, Lucie ; Pechová, Drahoslava (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Práce je syntetickou studií, která přináší ucelený pohled na život a dílo spisovatelky Evy Kantůrkové (*1930) a která doposud v odborné literatuře chybí. Nejprve se zabývá životopisem spisovatelky a vývojem jejích politických názorů, aby tím přiblížila pozadí vzniku literárních děl a ukázala možné vlivy rodiny, prostředí a společenské a politické situace. Poté se věnuje beletristické tvorbě Evy Kantůrkové. Přehled literární děl spisovatelky je rozdělen do tří období, která jsou vymezena společenskou situací a možností vydávat doma oficiálně díla, ovlivňující jednak témata knih a jednak dostupnost děl čtenáři. Přehled je doplněn interpretacemi následujících děl: Smuteční slavnost. Po potopě. Pozůstalost pana Ábela, Černá hvězda. Pán věže. Přítelkyně z domu smutku, Jan Hus: Příspěvek k národní identitě. Zahrada dětství jménem Eden. Tyto knihy jsou vybrány, jelikož zastupují tvorbu spisovatelky od 60. do 90.1et, jejich literární kvality jsou nesporné a i s odstupem let zůstávají čtenářsky zajímavé. Práci završuje kapitola věnovaná charakteristickým rysům v tvorbě Evy Kantůrkové, která zobecňuje a propojuje poznatky z jednotlivých interpretací a vytváří tak náhled na literární postupy, témata a linie její tvorby.
|
|
|
Podněty a podoby expresionismu
Ziebikerová, Alena ; Stejskalová, Anna (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
RESUMÉ Práce Podněty a podoby expresionismu se dělí na dvě hlavní části. První část přináší pokus o vymezení pojmu expresionismus v souvislostech modemy a avantgardy, dále následuje všeobecný infonnativní přehled o umění expresio- nismu, jak se projevil v uměleckých druzích v celoevropském kontextu vždy s přihlédnutím k dění na domácí české umělecké scéně. V této partii textu je dů raz kladen na popis nových vyjadřovacích prostředků, které expresionismus jako jeden z nově nastupujících moderních, popř. avantgardních, směrů přináší. Na konec této obecné kapitoly jsou zahrnuty také základní infonnace o expresi- onismu v českém literárním kontextu, které mají funkci úvodních poznámek k autorským kapitolám. První část jako celek je teoretickým a infonnačně ori- entačním východiskem pro části následující. Druhá část práce zahrnuje dvě kapitoly, které jsou věnované vybraným lite- rárním textům českých autorů, dávaným do souvislosti s expresionismem. Jde o pokus představit vybraná díla české literatury jako různé typy či reprezentanty projevu expresionismu v prozaickém textu. Kapitola o LeUovi Josefa Čapka při náší v souhrnu přehled vědeckých reflexí zkoumaného textu, porovnává různé přístupy badatelů k problému jeho směrové přináležitosti. Kapitola věnovaná knihám Tanec smrti a Hrad smrti Jakuba Demla se...
|
|
|
Prolínání výtvarných směrů ve vybraných literárních dílech konce 19. a počátku 20. století - Secesní tendence a mozaika
Procházková, Tereza ; Hrabáková, Jaroslava (oponent) ; Stejskalová, Anna (vedoucí práce)
Základní údaje: autor: Tereza Procházková název práce: Prolínání výtvarných směrů ve vybraných literárních dílech konce 19. a počátku 20. století - Secesní tendence a mozaika počet stran: Diplomová práce je zaměřena na interpretaci několika literárních děl z přelomu 19. a 20. století. Vybraná díla charakterizují určité prvky, náměty 109 a motivy, které se vyskytují ve výtvarném umění té doby. Dá se tedy hovořit o vzájemném prolínání literatury a výtvarného umění. Jde například o návrat k přírodě, která jak literatuře, tak secesnímu umění měla přinést obrodu, nebo o touhu po tvůrčí originalitě. Stejně jako do výtvarného umění stylu secese i do literatury vstoupila žena krásná jako přelud, která byla zobrazována nejčastěji ve dvou polohách - jako nezemská bytost - víla, nebo jako femme fatale. Počátky české secese s literaturou spojuje i obliba pohádek, pohádkových motivů a postav, snovost a lyričnost. Secesní ornament se v literatuře projevil i po stránce jazykové jako časté opakování slov, motivů nebo hláskových skupin. Důležitý z hlediska vzájemného ovlivňování literatury a výtvarné secese byl časopis Volné směry, vydávaný od roku 1896, který redigoval František Xaver Šalda spolu s výtvarníky Janem Preislerem a Stanislavem Suchardou a který v prvních ročnících obsahoval kromě nového umění i...
|
|
|
Lidé a válka (Ohlas 1. světové války v literatuře)
Hajznerová, Eva ; Pechová, Drahoslava (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Práce Lidé a válka se zabývá tím, co o válečné společnosti vypovídají literární díla vzniklá v letech 1916 - 1935. Pokusila se zachytit, porovnat a odlišit pohledy postav vybraných děl na válku. K tomuto účelu byla vybrána dvě díla světová a čtyři díla česká. Práce se odklání od tradičního zpracování meziválečné literatury. Do centra pozorování klade postavy příběhů. Chápe postavy jako reprezentanty lidské společnosti dané doby. Předmětem sledování byl osobnostní otřes postav, postoj k válce a smysl války. Práce bere v úvahu historickou skutečnost sledovaných zemí. Posoudila historický kontext. Stejně tak nastínila autobiografické rysy. Obojí se v dílech odráží. Nakonec došlo k pojmenování odlišných pohledů na problematiku války. Například zklamání, materiální problém, mocenské soupeření o přerozdělení světa, nevratný otřes. V souladu s předpokladem se tyto rysy nejlépe sledovaly a vymezovaly u generačních románů.
|
|
|
Existenciální hrdinové vybraných próz Vladimíra Körnera
Králová, Jana ; Hrabáková, Jaroslava (oponent) ; Stejskalová, Anna (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá analýzou a interpretací vybraných děl Vladimíra Körnera - jde o prózy Střepiny v trávě, Údolí včel, Lékař umírajícího času a Anděl milosrdenství. Nejen samotný děj, ale především hrdinové těchto próz splňují kritéria kladená na hrdiny existenciální. Körnerovo dílo má společné téma, které prostupuje všemi jeho prózami - je to varování před válečnými hrůzami a fanatismem, jež zásadně a často nevratně mění životy všech lidí. Práce se snaží dokázat, že dílo Vladimíra Körnera vykazuje znaky literárního existenciálního proudu, ale vzhledem k využití námětů z české historie se řadí k tzv. nepravé historické próze s existenciálními hrdiny. Nejde tedy o historickou prózu v pravém slova smyslu, neboť hrdinové příběhů patří k existenciálnímu literárnímu směru, jak to dokládají jejich vlastnosti (jedinečnost, osamocenost, hledání smyslu života, vědomí zodpovědnosti za své činy).
|
host ::
RSS.