|
|
Subcellular localization of resistant proteins Vga(A)LC and Msr(A) using fluorescence microscopy
Nguyen Thi Ngoc, Bich ; Balíková Novotná, Gabriela (vedoucí práce) ; Lichá, Irena (oponent)
Vga(A)LC a Msr(A) jsou klinicky významnými rezistentními proteiny u stafylokoků, které udělují rezistenci k inhibitorům translace. Patří mezi ARE ABC-F podrodinu proteinů, která je součástí ABC transportérů. Narozdíl od typických ABC transportérů, ABC-F proteiny nemají transmembránové domény, které jsou zodpovědné za transport látek přes membránu. Proto pro ně není charakteristická transportní funkce, ale regulační nebo rezistenční funkce. Jejich mechanismus působení na ribozomu byl popsán teprve nedávno, kde tyto proteiny vytěsňují antibiotikum z ribozomu. Stále jsou však některé aspekty jejich funkce neobjasněné. Například to, jaký je význam umístění Vga(A) na membráně, které bylo detekováno v membránové frakci nikoliv v ribozomální. V této práci jsem prostřednictvím fluorescenční mikroskopie pozorovala subcelulární lokalizaci rezistenčních fúzních proteinů Vga(A)LC-mEos2, Vga(A)LC- GFP a Msr(A)- eqFP650 v živých buňkách S. aureus, za různých kultivačních podmínek. Ukázalo se, že Vga(A)LC- GFP i Msr(A)- eqFP650 se vyskytují v ohnisku blízko membrány. V závislosti na ATPázové aktivitě nebo přítomnosti antibiotika se lokalizace Msr(A)- eqFP650 v buňce mění z ohniskové na difuzní, pravděpodobně na ribozomech, což navrhuje hypotézu o duálním mechanismu ARE ABC-F proteinů. Druhým cílem práce bylo...
|
|
|
Comparison of specific expression in bacterial and yeast biofilms
Kicko, Peter ; Palková, Zdena (vedoucí práce) ; Lichá, Irena (oponent)
Tvorba a udržanie biofilmu je komplexný proces, ktorý je podmienený zmenou genetickej expresie. Formovanie biofilmu je pozorované u niektorých prokaryotických i eukaryotických buniek. V priebehu jeho tvorby dochádza k zoskupovaniu buniek, vzniku extracelulárnej matrix a vytvoreniu metabolicky odlíšiteľných buniek častokrát so zvýšenou rezistenciou na antimikrobiálne látky. Táto práca sa zameriava na významné kroky vedúce k vytvoreniu biofilmu spojené so špecifickou genetickou expresiou a poukazuje na podobné a rozdielne procesy u bakteriálnych a kvasinkových buniek. Práca začína porovnaním bunkovej signalizácie, pokračuje porovnaním expresie adhéznych proteínov a extracelulárnych enzýmov, syntézou exopolysacharidov, vznikom extracelulárnej nukleovej kyseliny a v poslednej kapitole je priblížené formovanie perzistorov. Cieľom tejto práce je spojiť získané informácie a prispieť k pochopeniu komplexnosti tohto procesu. Kľúčové slová: biofilm, signalizácia, adhezíny, exopolysacharidy, extracelulárna nukleová kyselina, perzistor
|
|
| |
|
|
Mechanizmus účinku a rezistence na daptomycin
Helusová, Michaela ; Mikušová, Gabriela (vedoucí práce) ; Lichá, Irena (oponent)
Daptomycin patří mezi antimikrobiální peptidy, což jsou látky vyskytující se v obranném systému všech organismů. Molekula daptomycinu se skládá z cyklického peptidu a lipidové části. Daptomycin je produkován bakterií Streptomyces roseosporus a používá se k léčbě infekcí způsobených gram-pozitivními bakteriemi. Je účinný i proti některým multirezistentním kmenům bakterií jako je např. kmen Staphylococcus aureus rezistentní k meticilinu. Jeho antimikrobiální účinek je závislý na přítomnosti vápníku a fosfatidylglycerolu v cílové membráně, ve které tvoří oligomery. Jeho mechanizmus účinku tedy pravděpodobně tkví ve tvorbě pórů, které způsobují narušení membrány. Poškození membrány vede k výtoku iontů z buňky a tím k depolarizaci membránového potenciálu, což v důsledku způsobuje zastavení syntézy makromolekul a smrt buňky. Expozice daptomycinu také způsobuje změnu morfologie buněk. I přes neobvyklý mechanizmus účinku byly na působení daptomycinu vytvořeny různé mechanizmy rezistence u různých patogenních bakterií. Patří mezi ně např. snížení obsahu fosfatidylglycerolu v membráně, zvýšení podílu lysylfosfatidylglycerolu, uvolňování membránových lipidů nebo mutace v genech ovlivňujících syntézu peptidoglykanu.
|
|
|
Oxidativní stres u bakterií - s důrazem na modelový organismus Escherichia coli
Moravcová, Andrea ; Lichá, Irena (vedoucí práce) ; Čáp, Michal (oponent)
Většina bakteriálních druhů se během svého života setká s aerobními podmínkami, které pro ně mohou být toxické. Tím se dostávají do stavu oxidativního stresu. Toxicita aerobního prostředí vyplývá z chemických vlastností molekulárního kyslíku a jeho reaktivních druhů (ROS). Aby si bakterie zajistily přežití a prosperitu, musely se těmto podmínkám v minulosti přizpůsobit. Tato práce se přednostně věnuje oxidativně stresovým adaptacím u nejprostudovanějšího bakteriálního modelu - Escherichia coli. Jsou zde popsány adaptace na úrovni regulace transkripce, translace i metabolismu s důrazem na molekulární mechanismy. Hlavním adaptačním mechanismem proti oxidativnímu stresu je jednak deaktivace ROS, dále pak oprava poškozených struktur (makromolekul). Tyto enzymové aktivity jsou regulovány globálně několika transkripčními regulátory. Velmi dobře jsou prostudovány transkripční regulátory OxyR a SoxRS u E. coli. Tyto regulátory jsou konzervovány napříč bakteriálním spektrem, což ale neznamená, že u všech organismů zastávají stejnou funkci. To je důvod, proč byly do této práce zahrnuty i jiné více či méně prostudované bakterie - Bacillus subtilis, Streptomyces coelicolor, Pseudomonas putida, Pseudomonas aeruginosa - a představen jejich způsob využití nejen těchto, ale i jiných, pro tyto bakterie...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Využití zvířecích modelů pro studium patogeneze Bordetella pertussis
Traganová, Veronika ; Holubová, Jana (vedoucí práce) ; Lichá, Irena (oponent)
Bakterie B. pertussis je striktně lidským patogenem a původcem onemocnění známého jako černý kašel. Vzhledem k nárůstu případů infekcí touto bakterií v proočkované populaci se studium přenosu B. pertussis, působení jejích faktorů virulence a testování účinnosti nových i stávajících vakcín proti černému kašli, stává velmi aktuálním tématem. Podrobný výzkum interakce bakterie s hostitelem in vivo však vyžaduje vhodnou volbu zvířecího modelu. Nejběžněji používaným testovacím modelem pro studium B. pertussis je myš domácí laboratorní, která ale po infekci nevykazuje typické příznaky nemoci. V oblasti výzkumu a testování vakcín se osvědčil také model novorozených prasat. Zdaleka nejlepším zvířecím hostitelem B. pertussis je nedávno objevený model paviána anubi, který výborně imituje prostředí lidského dýchacího traktu, imunitní odpověď i přenos mezi hostiteli. Tato práce shrnuje základní poznatky o modelových organizmech používaných v minulosti i v současnosti pro studium B. pertussis. Zároveň se zabývá srovnáním výhod a nevýhod jednotlivých zvířecích modelů.
|
host ::
RSS.