|
|
Je deprese spojena s menší redukcí váhy v redukčním dietním režimu?
Kofránková, Jana ; Štich, Vladimír (vedoucí práce)
Téma své diplomové práce Je deprese spojena s menší redukcí váhy v redukčním dietním režimu? jsem si vybrala na základě svého zájmu o problematiku obezity a diabetu. Obezita je dnes považována za velmi závažné onemocnění, které zhoršuje kvalitu života a zkracuje jeho délku. Spolu s hypertenzí, diabetem mellitem a dyslipidémií patří obezita mezi čtyři hlavní nemoci, které ve vyspělých zemích nejčastěji zapříčiňují smrt. Příčinou vzniku obezity je narušená rovnováha mezi příjmem a výdejem energie, zejména nadměrný přísun kalorií a nedostatečná pohybová aktivita.. V posledním desetiletí výskyt obezity celosvětově prudce stoupá, odborníci dokonce hovoří o epidemii obezity V první části práce se zaměřím na vymezení pojmu, epidemiologii, etiopatogenezi, diagnostiku a terapii obezity, inzulinové rezistence a deprese. V další části shrnu dosavadní poznatky o souvislosti obezity, deprese a inzulinové rezistence. Třetí část diplomové práce popíše klinickou studii. Studie bude zaměřena na ženy v redukčním dietním programu a bude zjišťovat změny jejich tělesné hmotnosti, inzulinové rezistence a deprese. Mezi těmito faktory budu hledat souvislosti. Pokusím se zodpovědět otázku zda je deprese spojena s menší redukcí váhy v redukčním dietním režimu. Zjištění deprese jako prediktoru váhového úbytku by následně mohlo být...
|
|
| |
|
|
Vztah silově dynamického tréninku a inzulínové rezistence
Jedlička, Martin ; Štich, Vladimír (vedoucí práce)
Inzulínová rezistence byla Reavenem popsána jako prvotní příčina metabolického syndromu. Dnes řada odborníků užívá pro toto onemocnění názvu syndrom inzulínové rezistence. Pro metabolický syndrom je typická tzv. postreceptorová rezistence vyjádřena zejména ve svalech, játrech a tukové tkáni. Co konkrétně inzulínovou rezistenci působí, je předmětem výzkumu již několik let. Je prokázáno, že celosvětová epidemie této choroby je spojena se sníženou fyzickou aktivitou a zvyšující se prevalencí obezity. O tom, že tělesná aktivita by měla patřit k základním pilířům terapie metabolického syndromu není mezi odborníky pochyb. Ne všichni však vědí jakou, jak často a jak by měli pacienti provádět pohybovou aktivitu. Vhodně zvolená zátěž zlepšuje základní problém pacienta a tím je dlouhodobá hyperglykémie a zejména ta postprandiální. Je prokázáno, že absence či nedostatek pohybu má za následek snížení citlivosti inzulínových receptorů o třetinu až polovinu. Naopak racionálně volená a prováděná pohybová aktivita při delší kontinuální zátěži střední intenzity tuto citlivost o polovinu zvyšuje. Pravidelným cvičením a to zejména silovým tréninkem dosáhneme zvýšení svalové hmoty a k tomu úměrný vzrůst počtu inzulínových receptorů, jejichž počet je konstantní k objemové jednotce svalu. Aby výsledky byly co nejuspokojivější a...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.