|
Tvorba komputerizované hudby
Trojan, Jan ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Košut, Michal (oponent) ; Rataj, Michal (oponent)
Předmětem této práce je pohled na tvorbu současné hudby pomocí počítače. Klade si otázky, zda tvorba s počítačem a digitálními technologiemi může ovlivnit kompoziční myšlení skladatele. Do popředí úvah staví zvuk jako formotvorný činitel skladby. Stručně předkládá historický vývoj elektroakustických studií v kontextu vývoje elektroakustické hudby.
Součástí práce jsou analýzy skladeb, při jejichž vzniku se výpočetní technika podílela. Závěrečné kapitoly pojednávají o vlastním přístupu k této problematice a proměně kompozičních paradigmat v rámci daného časového rámce.
|
| |
|
Zapojení elektroakustické sloky do instrumentální hudby
Trojan, Jan ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Kučera, Václav (oponent) ; Kurz, Ivan (oponent)
Záměrem této diplomní práce je vytvořit komplexní text o možnostech využití elektroakustické složky v instrumentální hudbě. Převážně o jejím zapojení nejen jako instrumentační vložky do mé kompoziční tvorby, ale zároveň jako prvku ovlivňujícího můj kompoziční jazyk.
Cílem tohoto textu je pak položení otázky, do jaké míry je možno elektroakustickou složkou ovlivnit jazyk soudobého skladatele a jeho instrumentační cítění.
|
|
Barva a souzvuk
Mrkvička, Luboš ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Kurz, Ivan (oponent) ; Řehoř, Bohuslav (oponent)
Tato práce se zabývá hudebním směrem označovaným termínem spektrální hudba (koncentruje se takřka výhradně na francouzskou formu), který ze všech hudebních směrů období od sedmdesátých let dvacátého století až dodnes snad nejvýznamněji přispěl k hlubší reflexi vzájemného vztahu fenoménů instrumentální barvy a organizace tónových výšek. Po prvních kapitolách obecnějšího charakteru (zařazení spektrální hudby do historického kontextu, popis jejího výchozího gesta a jejích strukturálních východisek) následuje hlavní část práce věnovaná jednotlivým kompozičním technikám: analýzám konkrétních hudebních příkladů, jež byly vybrány ze skladeb předních představitelů tohoto hudebního směru (Gérard Grisey, Tristan Murail ad.). Závěr se pak pokouší o krátkou konfrontaci spektrálních kompozičních technik s technikami seriálními.
|
|
Elektroakustická hudba a vybrané koncepty radioartu.
Rataj, Michal ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Bartoň, Hanuš (oponent) ; Parsch, Arnošt (oponent) ; Vojtěchovský, Miloš (oponent)
Předkládaný text se snaží hledat způsoby metodologické orientace v rámci reflexe elektroakustické hudby a její existence v prostředí současné umělecké scény, která bývá v poslední době často nazývána pojmem akustická umění. Uvažování je vedeno zejména z pohledu producenta zodpovědného za existenci programového slotu veřejnoprávního rozhlasu zaměřeného na reflexi, podporu a prezentaci současného radioartu jakožto mediálně podmíněné elektroakustické tvorby. Snažíme se ukázat, že lepší orientaci v těchto současných tvůrčích procesech může přinést pohled na oblast EA hudby jakožto na kategorii historickou, která se svou tradicí vstupuje do řady velmi rozmanitých a vzájemně se překrývajících současných tvůrčích diskurzů, přičemž postupně odkrýváme jeden z nich ? radioart. Aby bylo možné konkrétněji vymezit tento pojem z pozice rodící se domácí scény radioartu, provádíme několik zevrubnějších sond do stávajících evropských konceptů radioartu tak, jak je lze sledovat ve vybraných veřejnoprávních rozhlasových domech. Ty byly v mnohém inspirující pro vznik a existenci pořadu PremEdice Radioateliéru Českého rozhlasu 3 ? Vltava, v němž se již po více než tři roky snažíme systematicky mapovat a stimulovat vznik a reflexi nových děl povětšinou domácích umělců. Začínáme vnímat proces, který by bylo možné nazvat konstituováním domácí scény radioartu postupně se etablující v širším evropském kontextu. V závěru práce provádíme první úplný přehled dosud vzniklých původních děl, která byla ve zmíněném pořadu realizována a naznačujeme možnosti další orientace jak vlastního programového slotu, tak pokračování v teoretickém přemýšlení o radioartu jakožto jednom z tvůrčích diskurzů akustických umění.
|
|
Prostor a tektonika v hudební kompozici
Pálka, Tomáš ; Slavický, Milan (vedoucí práce) ; Kopelent, Marek (vedoucí práce) ; Loudová, Ivana (oponent) ; Novák Zemek, Pavel (oponent)
Předkládaná práce je výsledkem hledání vztahů mezi hudbou a prostorem, mezi hudebními parametry a akustickými vlastnostmi sálů a objektů pro hudební produkci.
V hudební historii až do dnešní doby vznikaly a vznikají kompozice, které vlastnosti
prostoru reflektují ve své struktuře, anebo jsou prostorově řešeny ? instrumentovány.
Prostor se tak přímo odráží v jejich tektonickém plánu.
Dvacáté století přineslo významný posun ve vnímání vlivů prostoru na posluchače. V
této souvislosti se objevily i tendence k úzké spolupráci mezi skladatelem a
architektem. Zmínit bychom mohli například pavilon Philips v Bruselu ve spolupráci
skladatele Edgarda Var?se a architekta Le Corbusiera. Iannis Xenakis, skladatel a
architekt v jedné osobě, navrhuje později budovu Polyptopu v Montréalu. Velký podíl
na zmíněném posunu ve vnímání má od padesátých let 20. století sílící vliv hudby
elektroakustické. O akustické jevy z oblasti architektury a elektroakustiky se opírá i
tato práce. Ve vnitřní struktuře vybraných děl sledujeme principy echa, dozvukovosti,
jasnosti, ale rovněž například třepotavé ozvěny nebo ?reverze? dozvukovosti.
Rozbory těchto primárních a odvozených akustických jevů v hudební kompozici jsou
meritem předkládané práce.
Celek je členěn do dvou hlavních oddílů: První část popisuje vybrané akustické
vlastnosti sálů, které jsou využívány v kompozicích, a principy vytváření prostor
s takovými akustickými vlastnostmi ve stavitelské teorii. Definuji zde rovněž
konceptuální typy prostorů.
Druhá část je hudebně analytická. Přináší rozbory vybraných skladeb z hlediska
práce s prostorem nebo z hlediska začlenění prostoru do tektoniky díla. V této části
se opírám nejen o skladby hudební historie ? Lasso, Gabrieli, Tallis, Vivaldi?, ale
především pak o skladby z 20. století ? Ives, Martinů, Kopelent, Nono? Výběr
zahrnuje takové spektrum skladeb, které se jednotlivými přístupy liší, a současně
doplňují. Zároveň přináší souhrn poznatků z analyzovaných skladeb, které jsou zde
utříděny podle typu daného jevu.
|
|
Barva zvuku a její úloha ve výstavbě hudební skladby
Hořínka, Slavomír ; Bartoň, Hanuš (vedoucí práce) ; Slavický, Milan (oponent) ; Bláha, Ivo (oponent)
Ve své práci Barva a její úloha ve výstavbě hudební skladby se pokouším nalézt nový
úhel pohledu na tektonické situace, kdy se barva stává aktivním činitelem
ve výstavbě hudební skladby. Základním faktorem pro výběr konkrétních
kompozic je v mé práci hledisko hierarchie v tektonice. A to jak její přítomnost,
tak i případná absence. Jako metodologický nástroj používám trojici pojmů
Dynamický vrchol, Tektonické centrum a Tektonicko-dynamický vrchol, blíže definované
v 2. kapitole. Dynamický vrchol se týká dynamického průběhu skladby,
tektonické centrum hierarchie ve stavbě a tektonicko-dynamický vrchol je případ
společného působení obou dvou zároveň. Klíčovým pojmem je v mé práci
centrum. To chápu, v obecné rovině, jako část hudební struktury, která je
z hlediska vnímání důležitější než ostatní části a tím hierarchicky strukturuje
hudební proud v čase. V analýzách se zabývám úlohou barvy v méně obvyklých
způsobech výstavby skladeb z pohledu dynamického průběhu a hierarchie
v tektonice. Jsou to případy, kdy: skladba má tektonické centrum, které není
identické s dynamickým vrcholem; skladba je vystavěna jako oblouk, ale
bez tektonického centra; skladba má dynamické vrcholy ale nemá tektonické centrum;
skladba nemá dynamický vrchol, ale má jiné tektonické centrum; skladba, nebo její
část je vystavěna jako obráceně vyklenutý oblouk, tj. místo gradace k vrcholu
sestupuje ke spodnímu vrcholu a zpět; skladba nemá dynamický vrchol ani tektonické
centrum. V závěru zasazuji získané poznatky do obecnějšího rámce, čímž se
dostávám i k otázkám hierarchické strukturace při vnímání hudby posluchačem a
jiným širším aspektům působení výše zmiňovaných tektonických koncepcí.
|
| |
| |
| |