|
|
Metody kontingence / Hladové oči a Psí duše / Zkus si zavázat tkaničku během chůze
Svoboda, Jonáš ; Lungová, Barbora (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Kamera, tak jako bytost, putuje prostorem, účastna akce. Cítíme pnutí, každý časový okamžik. Ve všem. Tanec částic, svrab v neskutečném tempu. Prostorové vlastnosti haptického světa jsou dány kompozicí partitury pro tanec částic. Volná notace pro sysifovsky věčné duše hráčů. Hrající společnou skladbu našeho času a prostoru. Vlnění. Prostor mezi částicemi – prázdnota. Tvar daný strukturou tance částic. Tak jak se to jen dá utančit. Radiace, Fůze. To je eroze partitury, rozklad systému. Mrchožrouti a uklízeči. Hledači pokladů. Je prostor mezi tvary prázdný? Otroctví není dáno zbídačením člověka, ale jeho proměnou v nástroj. Zbídačení média filmu je proměnou aparátu z nástroje na člověka. Z aparátu – přepisujícího prostředí trojrozměrných tvarů na plochu, na aparát – emulaci schémat lidského prožitku. Od počitku k falešnému prožitku.
|
|
| |
|
|
Aula
Žilinský, Michal ; Cenek, Filip (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Pomalými kamerovými jazdami v dvadsiatich minútach piatich scén videa, kompletne CGI renderovaného prostredia, nazvaného Areál univerzálnej latencie, mapujem alternatívny časopriestor zóny lokalizovanej na severozápadnom Slovensku. Minimalistická narácia autonómnej jednokanálovej videoprojekcie konfrontuje subjektivizmus s univerzálnosťou antropocénu, vanitas a spiritualitu s vierou konzumizmu v nekonečnú akumuláciu a simulakrá virtuality s absolútnou pravdou. Príbeh celej videopoémy je komunikovaný virtuálnym prostredím, hudbou a zvukovými ruchmi. Táto diplomová práca prezentuje fragment mojej snahy o zaznamenanie morfológie špecifického miesta, prostredníctvom ktorého, ako zo samotného názvu vyplýva, nedopovedane alebo nevyslovene poukazujem na prežívanú skutočnosť a jej následky.
|
|
|
Bezčasí
Svoboda, Jonáš ; Turek, Filip (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Film Bezvětří se pokouší být jakýmsi portrétem svobodného mladého života ve městě. Volnosti, upachtěnosti. Je to portrét všech poznámek z mobilu, limonáda s příchutí prázdnoty. Pokorně se rozplynout. Vášnivý amaterismus, neboť na záchodě nejsi sám, je tam s tebou Wittgenstein. O tom, že jsme viděli veverku, jak žere myš. O tom, že když jdeme městem, tak jsme strašně obrovští. O tom, že to všechno vlastně něco znamená. „Vynuděnej klidňák“ nenávidí emoce a Lord Jágr drží nad vodou Sazku. O tom, že jsem celou jednu noc inhaloval Pizzu Hawaii, ze které se stala Pizza Pearl Harbour, protože jsem usnul. O tom, že je dobré si pak se zbylým uhlem zatančit. O tom jak se u kávomatu potkal hejsek, sajrajt a umělá inteligence aby se domluvili, že láska a nenávist musí zvítězit nad pravdou a lží. Namísto toho po brku na dně kelímku nalezli DNA Boha. Pak přišel vrátný a řekl, že ve škole se nekouří. A pak je ta chvíle, kdy nám chybí láska, nemáme klid a už dlouho jsme nebyli na návštěvě. O tom, že jsme byli na odvykací kúře a od té doby všem tykáme. O tom, že si Tomáš přidělal na starou židli kolečka a napsal na ní „ZEUS“. Rozjímání nad hnusným tagem Elektro Planeo na zdi. Protože soutěž v zírání s kamerou je práce jako každá jiná. O tom, že mi zelenina říká, že jsem mimo, protože nesnáší každýho, kdo je zajímavej. O tagu se zajímavou otázkou – „není zelenina sračka?“ Humor v radosti ze smutku. Protože mám soucit s člověkem, který toto musí číst. Něco je prostě v básni uvězněné a nemůže ven. O metodě Hitler-Stalin-Picasso, bolesti a smradu, prázdnotě a tuposti, sabotáži a nervozitě, bezkontaktním člověku, pestré paletě zbytků, o superschopnosti v říkání „ano“ a superhrdinovi odolnému vůči alkoholu. Jaderná metafyzika ve světě, kde je pán daleko a Bůh vysoko. V roli sběratele lidové bizarnosti si člověk hraje na Pána desetikorun s úkolem dopravit poslední desetikorunu moci do kávomatu osudu. Stařec a víno, kterému dáte na cigáro a on vám řekne, že genius se skrývá na dně, bdělost a nepochopení, diletující paměť a čím dál tím smutnější úsměv. Hnusné počasí a pocit, že „za humny se mrdaj národy“ – (Pavel Ondračka – Slavnost hudby a poesie). Metoda volného proudu vědomí, tvářící se jako metoda ledovce. O tom, že posledně jsem přišel o laptop, když jsem zkoušel, jestli pod vodou funguje wifi. Demence a útěk od zla - co nejdál. Snaha se alespoň chvíli soustředit. Jelikož jsem pracoval v podstatě dokumentaristicky ( - film je zpracováním pořízeného archivu videí), byla volba média video-eseje, potažmo filmu zcela jasná. Na vyobrazené se snažím dívat ze svého osobního, zúčastněného pohledu, ale také s „nehodnotícím - dokumentaristickým odstupem“. Inspiraci jsem pro tvorbu Bezvětří hledal hlavně v díle Wernera Herzoga, Karla Vachka a jejich vztahu k relativitě pravdy a přírodě. Oproti svým dosavadním výsledkům, které byly spíše experimentální povahy hodnotím svou práci jako zacílenou a soustředěnou. Cílem práce je portrét místa, času a lidí. Nemá vůbec žádný praktický přínos, možná krom obohacení divákovy duše a jeho portrétních kvalit.
|
|
|
SILK
Baluch, Matúš ; Ptáček, Jiří (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Diplomová práca vychádza z metaforicky řečeno rán na fyzickom psychickom i sociálnom tele žitej performancie, kterú použitím prostředku instalace a doplnením textu s otvorenou možnosťou vo všetkých jeho podobách dostávam do jiného diskurzu.
|
|
| |
|
|
Víra v nás
Jindra, Jakub ; Cenek, Filip (oponent) ; Fajnor, Richard (vedoucí práce)
V náboženské víře shledávám princip podobný placebo efektu. Placebo efekt a lidská víra s ním spojená je natolik silným fenoménem, že např. při zavádění nových léků v medicíně se musejí dělat dvojitě slepé studie, aby se placebo efekt eliminoval. Bez něj začnou i léky bez účinných látek vykazovat pozitivní efekt. V medicíně se placebo běžně používá k vyléčení problému fyziologického nebo psychického, k dosažení účinku, výsledku. Jsou ale další oblasti, ve kterých se s placebem můžeme setkat a nedá se už tak jednoduše rozpoznat. Může se stát zprávou, politickou doktrínou nebo třeba náboženskou vírou v duševně vyšší bytost. Placebo zkoumá záhadnou oblast účinků bez zjevné příčiny, je pouze odrazem stavu naší mysli. Náboženství svou doktrínu balí do blyštivých obalů, pozlátka tak aby byla snadno konzumovatelná a přívětivá. Pod obalem ale není nic, než jen placebo pilulka, na kterou jsme lákáni a které můžeme nebo nemusíme věřit že bude fungovat. V pilulce není nic, žádný obsah, je prázdná. Je určitým způsobem falešná a iluzivní. Ale o to zajímavější, že zcela spolehlivě funguje.
|
|
|
Vlci v hořáku
Šprincl, Petr ; Blažíček, Martin (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Můj děda se jmenuje Adolf Šprincl. Přes 12 let působil jako profesionální trenér hokejových týmů ve Francii (s různými přestávkami od roku 1971 – 1994), kde trénoval týmy v Tours, Villard de Lans a v Grenoblu. Právě s posledním jmenovaným je jeho jméno nejvíce spojeno. Les Brleurs de loups – Vlci v hořáku. Můj otec se jmenuje Milan Šprincl. Od svých 5 let hraje hokej. Od svých 18 let jej hrál na profesionální úrovni v české první lize. Mezi nejzásadnější místa jeho života patří hokejové stadiony v Jihlavě a Hodoníně. Oba stadiony stojí na místě bývalých hřbitovů a v těsné blízkosti jich stojí barokní hřbitovní kaple. Já jsem se pokoušel hrát hokej, ale nešlo mi to. Navazuji na rodinnou hokejovou tradici a zároveň na dědovo působení v Grenoblu. Dokumentární film, s prvky manipulace a hraných experimentálních pasáží, bude mapovat jak vývoj francouzského hokeje, tak zároveň i mystiku s hokejem spojenou. Pokusí se odhalit zdánlivě náhodné spojení mezi hokejem a posvátnou půdou určenou pro odpočinek mrtvých. Zároveň tímto filmem plánuji uzavřít sérii filmů (videí) s tématikou mé osobní rodinné historie, na niž nahlížím v abstraktních formách. Film je točen na VHS kameru. V rámci natáčení jsem točil zimní stadiony v Česku (zejména v Hodoníně a Jihlavě), u nichž mne zajímá jak architektonická monumentalita těchto sportovišť, ale hlavně kontext v němž se nalézají (hokejové haly na bývalých hřbitovech, atd.). Další část se odehrává ve Francii, v okolí Grenoblu, kde se zaměřuji na současný stav francouzského hokeje (rozhovory s významnými osobnostmi francouzského hokeje – Jean Leblond/víceprezident Svazu francouzského hokeje, Dany Grandor/bývalý hráč Grenobelu-funkcionář týmu, Stéphane Bailles/první hockey scout ve Francii, Jean-Luc Dalaison/novinář deníku Le Dauphiné a další) a odkaz mého dědy, jež je jednou z nejdůležitějších osobností v historii hokejového týmu Les Bruleurs de loups Grenoble. Neméně důležitou součástí je i práce s historickými dokumenty (články ve francouzském a českém tisku o dědovi, jeho osobní korespondence, sešity s poznámkami pro trénink a herní strategii, a také relikvií z jeho působení ve Francii) a hranná část odehrávající se na zimním stadionu, kde bude bude pomocí jiných herních čar a projekce manipulovaný zápas v hokeji (vyprávějící legendu z pohoří Vercors o vlcích, kteří jedli lidi). Součástí filmu je i vytvoření kostýmů (speciálních hokejových dresů) a rekvizit.
|
|
|
Holographic Hieroglyph
Sobotková, Adéla ; Havlíček, Jiří (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Témata fragmentárnosti, znakovosti a paměti jsou základní prvky tvorby a uvažování Adély Sobotkové (1987). V její instalaci vytvořené z navezené hlíny a předmětů udusaných společně se zeminou lze chodit, dotýkat se, číst, zasahovat. Vzniká zde magický kryptografický prostor plný tajemných předmětů, které ve videu zastupují osobní hieroglyfické shluky a struktury znaků bez možnosti jejich přesného dešifrování. Tyto enigmatické znaky jsou jakoby ze skla nebo vody, proměňují se, plovou krajinami a odkazují na pocity neurčitosti, zapomenutí a minulosti, která není zcela jasná – zjevují se jako fatamorgány. Hologram je reprezentací skutečnosti nebo reálie, která ovšem již neexistuje v čase, nebo ani nikdy neexistovala, vysněná hi-technologie, současný symbol nesmrtelnosti, nekonečnosti a zachování v čase. „Holografický hieroglyf“ je tekutým jevem s proměnlivým významem v závislosti na jeho čtení, je přepisem či metaforou neustálého zpřítomňování vzpomínek a s tím ruku v ruce zpřítomňování a oživování zapomnění. Nejasný znak, který se již nedá zcela jistě rozluštit, a přeci jej máme celý před sebou, vidíme ho ze všech stran, ale i skrze něj, je přítomný a přitom nereálný. Dokonalý záznam neurčitosti. (tisková zpráva k výstavě Holographic Hieroglyph v Galerii Mladých v Brně)
|
|
|
Hoře
Měchura, Mojmír ; Cseres, Jozef (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Multimediální instalace kombinující fotografii, hudbu a ruchy, znázorňující příběh vraha a oběti, od jejich seznámení až po smrt v pěti stěžejních bodech.
|
host ::
RSS.