|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Česká státoprávní koncepce jako hlavní politický program národního hnutí v letech 1848/49
Plačková, Daniela ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Resumé Český státoprávní program vzniká zhruba od počátku 40. let 19. století, tedy v době, kdy se začíná upevňovat ekonomické postavení českého měšťanstva, které vede politický boj s metternichovským absolutismem a vládnoucím německým měšťanstvem. Přísná cenzura však prakticky znemožňovala jakékoliv otevřené politické projevy, které nebyly psány v loajálním duchu, a proto je český politický program před rokem 1848 publikován pouze v četných anonymních brožurách českých autorů. Tento politický program je státoprávní koncepcí v tom smyslu, že hlásá na základě historického práva spojení zemí Koruny české. Na druhé straně se však v něm již projevuje základní rozpor, který je typický pro českou politiku v letech 1848-49 a který spočívá v tom, že český státoprávní program sice v podstatě znamená vyjádření myšlenky české státní nezávislosti, ale ve skutečnosti je značným kompromisem s habsburskou monarchií a vychází plně z myšlenky austroslavismu. V revolučních letech 1848-49 se státoprávní program českých liberálů stává nejvýznamnější politickou koncepcí našeho národního hnutí. Jako jediný sehrál důležitou úlohu nejen v tomto období, ale v celém průběhu 19. století, zatímco ostatní dva programy (stavovské opozice a radikálně-demokratická koncepce) zůstaly jen určitými epizodami. Zčásti může být příčinou vlastní...
|
|
|
Občanská práva v Ústavě z 29. února 1920
Svobodová, Lenka ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
95 Ústavní listina z roku 1920 zakotvila občanská práva, svobody a povinnosti. Především zavedla princip rovnosti, osobní a majetkovou svobodu, nedotknutelnost obydlí, svobodu tisku, právo shromažďovací, ochranu náboženských, národních a rasových menšin. Ústava vyjádřila nadřazenost práva mezinárodního nad právem vnitrostátním. Ochrana menšin vyplývala ze Smlouvy mezi mocnostmi a Československem z Sant Germain v roce 1919. V článku 7. byl zakotven princip rovnosti bez ohledu na rasu a původ, a dále možnost jednání před soudy písemně nebo ústně ve svém rodném jazyce. Čl. 8. upravoval záruky národnostní, náboženských práv. Čl. 9. se týkal práva na vyučování menšin v rodném jazyce aj. Tato úmluva byla přijatá s naprostou účastí, tak jak se očekávalo od civilizovaného a rozvážného státu. Československo si udrželo během let 1918 až 1938 demokratický charakter oproti sousedním státům. Právě v Československu během fašistické diktatury našli útočiště uprchlíci z Polska, Maďarska, Rakouska a Německa. Svou prioritu Československo vnímalo v respektování a ochraně lidských práv a základních svobod. 11. Závěr Před vznikem samostatného Československa žila převážná část Čechů a Slováků v mnohonárodnostní rakousko - uherské monarchii. Čeští političtí zástupci usilovali od poloviny 19.století o uznání občanských a...
|
|
| |
|
|
Znárodnění v Československu a ve Francii 1945 - 1948
Kukanová, Katarína ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Předmětem předkládané práce je srovnání československého a francouzského znárodnění v letech 1945-1948. Z hlediska struktury práci tvoří dvě části 1) teoreticko-historická a 2) komparativní, zkoumající podobnosti a rozdily procesu znarodnění ve Francii a v Československu v letech 1945-1948. První část věnovaná prehistorii a pojmu znarodnění se zabývá především odlišnostmi v kapitalistickém a socialistickém pojeti principů svobody, rovnosti a soukromého vlastnictvi, přičemž je v této části rozebírán vznik znárodnění jakožto ekonomického a politického konceptu a jeho transformace v samostatný pravní institut. Konečně tato čast srovnává definice znarodněni v povalečném francouzském a československem pravu a právní teorii a pokouší se znarodnění vymezit vůči přibuzným institutům vyvlastnění, konfiskace a nucené (narodní) správy. Část druhá pak představuje deskripci a komparaci procesu znárodnění v Československu a ve Francii v letech 1945-1948 a přístupu obou statů k otázce zásahů do kapitalistického soukromého vlastnictví. Mým cílem bylo odpovědět na otázku, nakolik československé řešení odpovidalo způsobu, jakým se západní demokracie vyrovnaly s novou hospodářskou, socialní a politickou realitou, jež se v Evropě zrodila v povalečném období. Za timto učelem je druhá část rozčleněna do čtyř kapitol,...
|
|
|
Reflexe koncepce občanské společnosti do rakouských ústav 19. století
Hájek, Petr ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Tato práce se zabývá občanskou společností a občanskými právy v 19. století v rakouské monarchii. Autor zdůrazňuje souvislost mezi vývojem občanské společnosti a koncepcí občanských práv. Analyzuje občanská práva a ukazuje rozdíl mezi právní úpravou občanských práv a skutečnou realitou, to znamená mezi stavem de iure a de facto. Důležité místo zaujímá idea rovnosti, která nemohla být realizována, dokud existovaly šlechtické výsady. Klíčová slova: občanská práva, občanská společnost, ústava, rakouská monarchie
|
host ::
RSS.