|
|
Sekundární predikace z hlediska pražské typologie. Infinitivní konstrukce v ruštině ve srovnání s češtinou a němčinou
Kocková, Jana ; Chlupáčová, Kamila (oponent) ; Giger, Markus (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo zmapovat oblast infinitivních konstrukcí a jejich užití jako sekundárního predikátu v ruštině, češtině a němčině a typologicky klasifikovat infinitivy z hlediska jejich soustavy v jazyce a jejich funkcí. V první části jsem shrnula základní koncepci Pražské typologie na pozadí jiných jazykových typologií. Dále jsem uvedla charakteristické rysy jednotlivých jazykových typů podle Pražské typologie s důrazem na projevy těchto typů na syntaktické úrovni. Pražská typologie se v oblasti syntaxe soustředila na následující témata: možnosti vyjádření vztahů ve větě, především predikace; s tím související otázka kongruence; problematika jmenných vět (Nomen + Nomen); užití spony; problematika "druhého slovesa" ve větě a s tím související role neurčitých a jmenných forem slovesných a jejich konkurence s jinými prostředky; souvislost konguence a pevného slovosledu. V oblasti sekundární predikace došlo v rámci pražské typologie k názorovému vývoji. Skalička původně považoval užití infinitivu jako druhého slovesa ve větě za projev aglutinačního typu a to pro "přechodný charakter" infinitivu, tj. nediferencovanost verbálních a nominálních funkcí (Skalička, V. (2004a), s. 259). Aglutinační jazyky užívají infinitivy např. s osobními, kauzativními sufixy. Izolační jazyky nemají diferencovány slovní druhy,...
|
|
|
České modální sloveso mít a jeho ekvivalenty ve slovinštině
Filippovová, Dagmar ; Giger, Markus (vedoucí práce) ; Pallasová, Eva (oponent)
Obsahem této diplomové práce je komplexní lingvistická analýza českého modálního slovesa mít a jeho kontrastivní srovnání se slovinskými sémantickými ekvivalenty. Analýza obou jazykových systémů je provedena na reprezentativních autentických textech. Doklady českého příkladového materiálu jsou excerpovány z korpusu SYN2000, slovinský materiál z korpusu FidaPLUS. Cílem této práce je empirická komparace obou jazykových systémů, jejíž výsledky by byly bezprostředně použitelné v překladatelské praxi nebo ve výuce češtiny jako cizího jazyka. V teorii a terminologii práce vychází z tradičního pojetí modality českých mluvnic, ale při interpretaci excerpovaných materiálů výrazně přihlíží i k metodice a terminologii užité v další sekundární literatuře. Teoretický podklad i užitá terminologie jsou objasněny v úvodních kapitolách práce. Nejprve se zabývám formální stránkou slovesa mít. Zjistila jsem, že sloveso mít vykazuje v systému českých modálních sloves několik zajímavých vlastností. Je to polysémantický a polyfunkční lexém, který se realizuje nejen ve významech modálních, ale má i různé velmi frekventované významy nemodální. Funguje jednak jako plnovýznamové sloveso s primárním posesivním, dispozičním a partitivním lexikálním významem a celou řadou významů dalších, a také jako pomocné sloveso při tvoření...
|
|
| |
|
|
Language change and language contact phenomena in the Old-Russian documents between the Hansa and Russia and Livonia and Russia
Grišmanova, Marija ; Giger, Markus (vedoucí práce) ; Blažek, Vladimír (oponent)
Diplomová práce «Vývojové tendence a kontaktní vliv v staroruských listinách mezi Hanzou a Ruskem a Livonií a Ruskem» je věnována jevům jazykové evoluce staré ruštiny, jejím vztahům s dolní němčinou a latinou a jejich jazykovému kontaktu od konce 12. do začátku 15. století. Tato problematika je vyložena na základě 35 staroruských, 29 dolnoněmeckých a 10 latinských listin, vztahujících se k výše uvedenému období. Práce vznikla na základě bakalářské práce, v níž byly prozkoumány jazykové zvláštnosti staroruských listin ze města Polock a dolnoněmecký vliv na jazyk staroruských listin. V diplomové práci byla problematika rozšířena na jiná západoruská města jako Novgorod, Pskov, Smolensk a Vitebsk, která též byla v kontaktu s německými kupci Hanzy a rytíři Livonského řádu. Pozornost je věnována především popisu textu jako celku a pragmatických strategií, která jsou typově rozdílná v listinách z různých ruských regionů a v dolnoněmeckých listinách. Práce se skládá ze čtyř částí: úvodu a teoretické části, popisu etiketní části listin, popisu základního textu listin a výsledků. Práce obsahuje na konci soupis použité literatury. V úvodu jsou vylíčeny problematika výzkumu staroruských listin a dějiny tohoto výzkumu, dále je popsáno historické pozadí zkoumaných listin, navíc jsou vymezeny teoretické zásady práce a je...
|
|
|
Konverzívnost jako systémový vztah
Kováčová, Kateřina ; Chlupáčová, Kamila (vedoucí práce) ; Giger, Markus (oponent) ; Panevová, Jarmila (oponent)
Konverzívnost je významový vztah mezi lexémy (resp. mezi jinými typy jazykových výrazů), který bývá co do své příslušnosti k systému jazyka v různých jazykových teoriích odlišně hodnocen. Neformálně jsou za konverzívní považovány takové výrazy, které "označují stejnou situaci pokaždé z jiné perspektivy" jako např. slovesa dát - dostat, prodat - koupit, půjót- půjčit si, vyhrát- prohrát nebo substantiva vítězství- porážka. V této práci je konverzívnost pojata coby typ významového vztahu, který je jazykovému systému inherentní, a tudíž má být zahrnut do úplného teoretického popisu jazyka. Toto stanovisko, které vychází z více méně intuitivního pozorování vlastností konverzívních lexémů a jejich srovnání s lexémy jinými, se autorka snaží podepřít důsledným popisem povahy konverzívního významového vztahu v rámci formálně budované teorie Funkčního generativního popisu (FGP). Tento úkol je nezbytně spojen s jistými úpravami (rozšířením) terminologického rámce FGP, neboť v dané teorii dosud nebyla podrobněji zpracována oblast lexikální sémantiky. Při budování pojmového aparátu potřebného pro popis těch aspektů konverzívnosti, které se týkají lexikální sémantiky, se autorka inspiruje jednak sémantickou teorií Modelu Smysl <::::> Text, jednak výsledky práce českých lingvistů, kteří se již popisem sémantiky větných...
|
|
|
Dativ v srbštině a češtině. Komparativní studie
Mašín, Jaroslav ; Giger, Markus (oponent) ; Nedvědová, Milada (vedoucí práce)
Cílem této práce je porovnat rozdíly meZI používáním dativu v češtině a srbštině. Práce se zabývá i porovnáním v používání dativu volného. Jde výlučně o srovnání současných jazyků, nikoli o zkoumání diachronní. Konfrontací dvou příbuzných jazyků můžeme popsat zónu funkcí dativu. V práci se příliš nezabývám společným znaky v použití dativu v obou jazycích. Pozornost je věnována především rozdílům. Problémem při konfrontativním popisu pádu ve dvou jazycích může být mimo jiné pádová synonymie. Tentýž význam můžeme totiž někdy vyjádřit více pády s různými předložkami a různými významovými odstíny. Tento jev ukazuje na výrazové možnosti v jazyce. Například srbskou konstrukci zadužiti koga čime můžeme přeložit do češtiny podle Srbocharvátsko českého slovníku (1982) v tomto významu konstrukcí: zavázat si koho čím nebo prokázat službu komu. Vidíme, že v češtině si můžeme vybrat sloveso s doplněním v genitivu nebo dativu. -Ah nasje lije po zadužio, pa smo ga zaveli kao počasnog. (Pekié, s. 21) - Ale zato mu pořádně dlužíme, takže ho vedeme v evidenci. (překlad J F, s. 18) Ve své práci vycházím především ze srbské literatury. Díla, která ml posloužila jako jazykový materiál, vyšla poprvé po roce 1945. Jen část z nich vyšla v českém překladu. Pokud dílo v českém překladu vyšlo, uvádím daný překlad do češtiny....
|
|
|
Formální tautologie v češtině
Bílková, Jana ; Uličný, Oldřich (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Jana (oponent) ; Giger, Markus (oponent)
V následujících kapitolách se pokusím blíže specifikovat podstatu formálních tautologií, popsat jejich výrazné formální, sémantické i funkční rysy a na základě analýzy jazykového materiálu klasifikovat (z hlediska formálního i komunikačního) jednotlivé typy formálních tautologií užívaných v současné češtině.
|
|
| |
|
|
Participiální systém češtiny a pozice příčestí minulého činného na -(v)š- v něm
Giger, Markus
Na začátku 19. stol. bylo v češtině v kruhu kolem J. Jungmanna vytvořeno nové aktivní minulé příčestí na -vš- podle ruského modelu. Poprvé je zmíněno v mluvnici Františka Novotného z Luže 1818. Po roce 1820 už je relativně obvyklé, i když s nízkou frekvencí. Ve srovnání s dnešní situací bylo často tvořeno od sloves nedok. vidu a často bylo syntakticky rozšířeno. Pohled na tehdejší překlady z ruštiny ukazuje, že překladatelé si byli záhy vědomi, že ruské nedok. příčestí minulé na -vš- může být v češtině nahrazeno příčestím přítomným činným, pokud vyjadřuje současnost, a také že u intranzitivních sloves často české příčestí minulé činné na -l- může být používáno. Vznik českého aktivního minulého příčestí na -vš- je zajímavý příklad intenčního jazykového kontaktu v knižním subsystému spisovného jazyka.
|
|
| |
host ::
RSS.