|
| |
|
| |
|
|
Experimentální film v Buenos Aires po roce 2001
Moralesová, Alexandra ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; ČENĚK, David (oponent)
V jakémkoli odvětví umění experiment přitahuje pozornost a je spojený s počátky, s nezralostí, se zakoušením nového. Vzniká-li v 21. století experimentální tendence ve filmu, v médiu a odvětví považovaných za ustupující a vyčerpané, je to znepokojující.
V argentinském filmu se poprvé o experimentu hovoří ve spojitosti s nonkonformní uměleckou scénou přelomu 60. a 70. let. Filmaři jako Narcisa Hirsch a Claudio Caldini představují aktéry této dekády a zároveň svědky, kteří spojují toto "první" údobí a první a druhé desetiletí 21. století. V současnosti totiž Hirsch i Caldini opět patří mezi argentinské umělce, již se obrací k filmu jako k mediu experimentu.
Zda lze v Argentině hovořit o tradici experimentálního filmu, není tak podstatné jako podmínky, jež ve dvou obdobích jeho vzestupu, tuto tvorbu provázely. 70. léta byla obdobím poznamenaným režimem vojenské diktatury. Rok 2001 představuje zlom, v němž propukla ekonomická, politická a sociální krize. Oba momenty cele prostoupily oblast života společnosti i jejího umění a lze je nahlížet jako krizové. Zdase s krizí utváří potenciál k experimentu, představuje otevřenou otázku provázejícíúvahy o současných možnostech experimentálního filmu a umění vůbec.
Předkládaná práce si klade za cíl porovnat širší společenské a kulturní podmínky a tvůrčí a produkční strategie filmařů 70. let s podmínkami a strategiemi filmařů tvořících po roce 2001 v Buenos Aires. Dále s ohledem na rozšíření audiovizuální scény a její proměnu v umění pohyblivého obrazu navrhuje nahlédnout současný experimentální film v Argentině skrze postupy autorů pocházejících z různých oblastí umění, jako jsou Claudio Caldini, Pablo Mazzolo a Andrés Denegri.
|
|
|
1963/1966 - JFK, Zvětšenina, technický o braz, smrt, fetiš a paranoia
Ivanov, Nikola ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; ŠIMLOVÁ, Štěpánka (oponent)
Práce metodou kompaparativní studie analyzuje významové a estetické paralely mezi dokumentací atentátu na JFK a filmem Blowup, přičemž první polovina je zaměřena na faktickou část problematiky, druhá spíše esejistickou formou rozvíji syntézu obou témat s množstvím dalších odkazů v obecnějším kontextu médií (především fotografie a filmu) a ve vztahu ke společným premisám: záznam smrti, voyeuristické tendence diváka/tvůrce obrazů masové reprodukce, limity perceptivních schopností rozlišovat realitu a fikci apod.
|
|
|
Glitch v umění a jeho vývoj
Zábrodský, Petr ; BLAŽÍČEK, Martin (vedoucí práce) ; POSPISZYL, Tomáš (oponent)
Práce se zaměřuje na vývoj umění pracující s technologickou chybou nazývanou glitch. V celé škále od hudebních počátků ve kterých se termínu glitch začalo používat až po současný multidisplinární stav. Není opomíjeno ani zmínění teorii týkajících se glitche a toho, jak lze chápat jeho význam v rámci kultury, společnosti i historie umění. Glitch je ze své podstaty závislý na technologických podmínkách doby svého vzniku a v práci je tak ponechán prostor i popisu etablovaných metod práce s narušováním datových toků a výsledků těchto zásahů, nicméně jsou popsána i východiska těchto metod a je nastíněn jejich vnitřní princip, jež je možno nalézt v současné době v nových způsobech jeho chápání a využití. Práce se tak věnuje spíše historii glitche než jeho novým podobám, nicméně je završena popisem asimilace jeho estetiky, spíše než principů, masovou kulturou a tím způsobenou změnou jeho estetické funkce v daných popkulturních kontextech.
|
|
|
Vlog, nový formát videa na internetu
Kotová, Monika ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; BENDOVÁ, Helena (oponent)
CTFxC - Internet Killed Television je internetový kanál na serveru YouTube, který funguje od roku 2008. Přináší nový formát zábavy, který je založen na sledování internetu a prezentuje se v podobě vlogu (video-blogu). Tato práce se skrze zmiňovaný internetový kanál zaměřuje na to, jak současný vlog vypadá, co jej charakterizuje, jaká je jeho formální stránka, vnitřní struktura, obsahové zaměření a kdo jsou jeho tvůrci. Práce řeší možný dopad vlogů na masovou kulturu a sféru kinematografie a podrobně vlog analyzuje u vybraného filmu, kde tvoří roli vypravěče.
|
|
|
Leonora Carringtonová a její pohyblivé obrazy
Petříková, Lea ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; Erhart, Gustav (oponent)
Tato bakalářská práce přináší rozšířený, interdisciplinární pohled na tvorbu Leonory
Carringtonové, obohacený o dosud marginalizované perspektivy vnímání širokého
záběru jejího díla. Carringtonová je představena nejen jako malířka a spisovatelka,
především však jako všestranná umělkyně, jejíž práce překračuje kategorie svých
vyjadřovacích prostředků.
Na základě příkladu putující symboliky je dílo umělkyně zkoumáno v kontextu pohybu
mezi médii; rozebrán je vztah mezi textem a obrazem v konkrétních malbách. Dále
práce přibližuje přesah tvroby Carringtonové do audiovizuální oblasti; zamýšlí se nad
absencí volné filmové tvroby v jejím portfoliu a zároveň přináší analýzu spojitosti mezi
uměním Carringtonové a filmy Alejandra Jodorowského. V závěru se pak práce věnuje
současným intermediálním poctám Carringtonové v dílech Lucy Skaerové a Madonny.
|
|
| |
|
|
Vnitřní prostor umění
Dvořák, Max ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; BENDOVÁ, Helena (oponent)
Ve své bakalářské práci analyzuji vybraná díla z oblasti fotografie, hudby, instalací a pohyblivého obrazu, a snažím se definovat jakousi skrytou dimenzi, jež se dle mého názoru otevírá či rozpíná uvnitř využitého média.
Tento vnitřní prostor vnímám jako nehmotnou a nepřístupnou strukturu, která svým charakterem může evokovat fyzikální teorie o multidimenzionálním vesmíru. Uvnitř tohoto pole dochází k popření standardních časoprostorových pravidel, a média, která umělci využívají, se tak stávají oknem do tohoto podivuhodného světa. V textu se snažím na základě společných rysů zdánlivě odlišných uměleckých projevů zmapovat a definovat zákonitosti tohoto prostoru.
|
|
|
Trans naratív
Machajová, Dana ; BENDOVÁ, Helena (vedoucí práce) ; POSPISZYL, Tomáš (oponent)
V mojej diplomovej práci porovnávam reprezentácie trans* ľudí v hranom filme, dokumentárnom filme, seriáloch a video denníkoch na internete. Vychádzam z predpokladu, že obrazy trans* ľudí budú v týchto formách reprezentácie odlišné v tom, aké identity a trans* naratívy (príbehy tranzície) ukazujú. Väčšina príbehov o trans* ľudoch, ktoré sú mediálne viditeľné, sú výpovede o prerode do správneho tela (v opozícii k nesprávnemu telu, do ktorého sa človek narodil/a). Úzko to súvisí s tým ako sú právne nastavené postupy, ktoré trans* rodový človek musí pri zmene rodu podstúpiť. V globálnom kontexte sa trans* aktivisti snažia pomalými krokmi o legislatívne zmeny, ktoré by viedli k väčšej tolerancii a slobode rodového prejavu. Z postupnej analýzy postáv zo siedmych hraných filmov, troch seriálov, štyroch dokumentov, jednej reality show a práce troch trans* ľudí, ktorí uverejňujú vlastné videá o svojom živote na internete, jednoznačne vyplýva, že reprezentácia trans* identít v stredno-prúdovom mediálnom priestore je reduktívna a pracuje v ohraničení jasných pravidiel, ktoré vychádzajú z tendencií patologizovať trans* status. Naopak čím je materiál autentickejší, tým väčšiu pestrosť príbehov ukazuje.
|
host ::
RSS.